Karel Strmiska
Karel Strmiska | |
---|---|
Narození | 1. listopadu 1910 Praha Československo |
Úmrtí | 8. července 1952 (ve věku 41 let) nebo 8. srpna 1952 (ve věku 41 let) Věznice Pankrác, Praha Československo |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
Národnost | česká |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Strmiska (* 1. listopadu 1910 Praha – 8. srpna 1952 Pankrácká věznice, Praha[1]) byl český strážmistr Sboru národní bezpečnosti a zároveň protikomunistický odbojář. V roce 1951 byl v politickém procesu odsouzen za trestné činy velezrady a vyzvědačství k trestu smrti.
Životopis
Narodil se 1. listopadu 1910 otci Dominikovi a matce Elfriedě Strmiskové (roz. Přibylové). Po absolvování obecné a měšťanské školy studoval dva roky na obchodní škole. Po absolvování povinné vojenské služby dosáhl titulu svobodník. Poté se dal na dráhu policisty, přičemž během své kariéry dosáhl funkce vrchního strážmistra.
Byl ženatý s manželkou Idou, spolu měli tři děti.
Odbojová činnost
Jeho hlavní činností v rámci protirežimního odboje bylo organizování finančních sbírek pro rodiny politických vězňů. Do sbírek přitom sám přispíval.[2] Za tuto činnost byl v září 1951 zatčen. Po zatčení byl brutálně vyslýchán, přičemž byl donucen podepsat řadu vykonstruovaných přiznání o jeho protirežimní činnosti. Jedním z těchto přiznání měla být také snaha o celostátní převrat, který měl chtít zorganizovat s pomocí amerických vojsk z tehdejšího Západního Německa, kde byly jednotky americké armády umístěny. Strmisku měla k převratu údajně motivovat touha po návratu První republiky.
Soudní proces
Proces se Strmiskou začal v prosinci 1951. Po čtyřdenním líčení byl uznán vinným z trestných činů velezrady a vyzvědačství a spolu s dalšími dvěma příslušníky sboru SNB odsouzen k trestu smrti. Dvanáct dalších příslušníků SNB dostalo tresty odnětí svobody v odlišné výši. Strmiskova žena byla o rozsudku osobně informována příslušníky Státní bezpečnosti u štědrovečerní večeře. Strmiska se po vynesení rozsudku odvolal k Nejvyššímu soudu, ten ale trest smrti potvrdil. Popraven byl 8. srpna 1952,[3] na den narozenin své dcery. Rodině Karla Strmisky bylo nařízeno vystěhovat se z jejich pražského bytu, zabaven jim byl také veškerý nábytek. Po vystěhování byla rodina nucena žít v jedné sklepní místnosti bez oken.[4]
Po sametové revoluci byl v roce 1990 rehabilitován.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Kenotaf Karel Strmiska a hrob František Heřman | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Strmiska, Karel, 1910-1952 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“