Karel Svolinský

Karel Svolinský
Narození	14. ledna 1896 Svatý Kopeček Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. září 1986 (ve věku 90 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov [1]
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, pedagog, scénograf, ilustrátor, grafik, kreslíř, kostýmní návrhář, učitel, typograf, kurátor, výtvarník, vysokoškolský učitel, umělecký pedagog a tvůrce plakátů
Manžel(ka)	Jarina Smoláková
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1952) zasloužilý umělec (1956) národní umělec (1961) Řád práce
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Svolinský (14. ledna 1896 Svatý Kopeček^[2] u Olomouce – 16. září 1986 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog.

V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky.

• 1910–1916 : vyučil se řezbářství v Praze
• 1919–1921 : studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka
• 1921 : studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Bohumila Kafky
• 1922–1927 : studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely
• 1924 : Národní cena za výtvarné umění
• 1945–1970 : působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
• 1952 : Laureát státní ceny
• 1956 : zasloužilý umělec
• 1961 : národní umělec
• 1976: Řád práce
• 1977 : podepisuje tzv. Antichartu
• 2001 : velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze .

Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací:

• 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze
• 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou^[3]; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek)

Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína.^[4] Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu (1968).

Ilustroval celou řadu knih (k nejznámějším patří např. čtyř­svazková publikace Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, 1944–1960) a obálek hudebnin (např. B. Smetany, L. Janáčka, Z. Fibicha). Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje (pro nějž navrhl původní typografické písmo a vytvořil celou řadu ilustrací) na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas^[5] (1933). Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibris, bankovek aj. Vytvořil i celou řadu barevných vitráží, mozaik a maleb na sklo. Od roku 1935 byl členem SVU Mánes a čestným členem SČUG Hollar.

V roce 1986 k jeho 90. narozeninám vydal Albatros knihu Kolik je na světě krás, kterou napsal František Nepil a ilustroval právě Karel Svolinský.^[6]

Je považován za pokračovatele mánesovsko – alšovské tradice v českém výtvarném umění.

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332, 356.
• Balaštíková, Eva: Karel Svolinský (1896–1986), 2001, ISBN 80-238-7652-X
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477–8
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Svolinský na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Svolinský ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Svolinský
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Karel Svolinský v informačním systému abART
• Karel Svolinský v databázi Archivu Národního divadla
• Karel Svolinský v archivu Národního divadla Brno
• Karel Svolinský v České divadelní encyklopedii
• Karel Svolinský na stránkách Svatého Kopečku u Olomouce
• Pořad Českého rozhlasu Plus „Chtěl bych mít nekonečnou tužku...“, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Karla Svolinského z jeho dětství i z vrcholného tvůrčího období, řada z nich nebyla doposud publikována
• Klingspor Museum: Karel Svolinský, písma Svolinsky Antiqua (1925), Wenceslas (1933)
• Luc Devroye: Karel Svolinsky