Karel Teige

Karel Teige
Toyen a Karel Teige v roce 1925
Toyen a Karel Teige v roce 1925
Narození13. prosince 1900
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1951 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Povoláníspisovatel, jazykovědec, fotograf, novinář, literární kritik, architekt, překladatel, designér, teoretik umění a architektonický teoretik
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
RodičeJosef Teige
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva Toyen, Jindřich Heisler a Karel Teige, rok 1940
Rukopisný lístek Karla Teigeho adresovaný mamince poslaný z Paříže, 1924

Karel Teige (13. prosince 1900 Praha – Nové Město[2]1. října 1951 Praha) byl český levicově orientovaný kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny. Jako teoretik a vůdčí osobnost československé meziválečné avantgardy zasáhl do téměř všech uměleckých odvětví – od architektury, přes výtvarné umění, divadlo, film, fotografii, typografii až k literatuře. Podílel se na vzniku a formování poetismu a ovlivnil také české přijetí surrealismu.

Životopis

Narodil se do rodiny historika a hlavního archiváře města Prahy dr. Josefa Teigeho (1862–1921). Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě v letech 1907–1911, stejně jako jeho o tři roky mladší sestra Hana.[3] Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, kam se vracel i o prázdninách.[4] Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, mezi jeho spolužáky zde mimo jiné patřili Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister a Alois Wachsman.[5] Po maturitě (1919), začal studovat dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde navštěvoval mimo jiné také přednášky profesorů Karla Chytila, Františka Drtiny, F. X. Šaldy a Vojtěcha Birnbauma.[6] Studium ukončil roku 1923, po válce se pokusil získat doktorát, nicméně nedostavil se ke složení malé rigorózní zkoušky.[7]

V roce 1920 byl spoluzakladatelem a stal se vůdčí osobností Devětsilu, v němž se věnoval umělecké teorii a propagoval proletářské umění. Situace v Devětsilu se však brzy změnila (1924) a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro nějž psal v Devětsilu manifesty. V letech 1927–1930 redigoval ReD (Revue Devětsilu), dále působil jako výtvarný referent Času (1919–1921), Ruchu (1919), Práva lidu (1919–1922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). Stál také u zrodu Osvobozeného divadla.[8] V letech 1929–1930 přednášel jako hostující docent sociologie architektury a estetiky na uměleckoprůmyslové škole Bauhaus v Dessau. Ve stejné době se podílel na založení Levé fronty. Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR. V posledním období svého života byl po únoru 1948 izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům.

Okolnosti úmrtí

André Breton v monografii o malířce Toyen uvedl, že si Karel Teige vzal jed ve chvíli, kdy byl zatýkán, a že jeho žena se ihned poté zabila skokem z okna. Jaroslav Seifert tuto zkazku vyvrací a uvádí jako příčinu smrti přepracování a srdeční problémy. Potvrzuje však, že Teigeho žena poté, co obdržela zprávu od Teigeho milenky o jeho smrti, spálila všechnu Teigovu korespondenci a sama se pak otrávila plynem.[9] Karel Teige zemřel na srdeční infarkt 1. října 1951. V následujících dnech spáchaly sebevraždu obě jeho ženy – životní družka Josefina Nevařilová (2. října) i dlouholetá milenka Eva Ebertová (12. října).[10]

Osudného říjnového dne, protože dlouho nepřicházel, rozhodla se slečna E., že mu vyjde naproti. Čekala marně. Cestou se minuli. Teprve když se vracela, našla Teiga na refýži u Arbesova náměstí. Opíral se o litinový sloup a volal na ni. Jeho obličej byl zkřiven bolestnou křečí. Byla to už tvář poznamenaná smrtí. S námahou dopravila ho do svého bytu. Chůze už působila jen trýzeň. V bytě usedl a bylo mu těžko a zle. Spěchala zavolat lékaře. Chvíli to trvalo, než lékaře dostihla. Když se vrátila, byl Teige mrtev.
—  Jaroslav Seifert [11]

Dílo

Karel Teige se po celý svůj život věnoval typografii, upravil množství knih a příležitostných tiskovin pro tehdejší přední nakladatelství. Byl především teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se také na umělecké tvorbě podílel. Ve 30. letech se jako hlavní teoretik Skupiny surrealistů věnoval promýšlení teorie vnějšího a vnitřního modelu.[12] V letech 1939–1951 pracoval na knize Fenomenologie moderního umění, která měla zachytit vývoj umění od Francouzské revoluce po současnost. Dvě části knihy vyšly posmrtně roku 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění. Od roku 1948 se podílel na přípravě pětisvazkové encyklopedie o českém moderním umění.

Studie

  • Stavba a báseň. Umění dnes a zítra 1919–1927. Praha 1927
  • Svět, který se směje, Praha 1928
  • Svět, který voní, Praha 1930
  • Surrealismus proti proudu, Praha 1938 (Surrealistická skupina odpovídá Vítězslavu Nezvalovi, Juliu Fučíkovi, J. Rybákovi, Ladislavu Štollovi aj.)
  • Jarmark umění, Praha 1964
  • Svět stavby a básně (Studie z 20. let), Výbor z díla I, ed. J. Brabec, V. Effenberger, K. Chvatík, R. Kalivoda, Československý spisovatel, Praha 1966
  • Zápasy o smysl moderní tvorby (Studie z 30. let), Výbor z díla II, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Československý spisovatel, Praha 1969 (téměř celý náklad zničen)
  • Osvobozování života a poezie (Studie ze 40. let), Výbor z díla III, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Aurora, Praha 1994

Vědecké práce

  • Archipenko, Praha 1923
  • Jan Zrzavý, Praha 1923
  • Soudobá mezinárodní architektura, Praha 1928
  • Sovětská kultura, Praha 1928
  • Moderní architektura v Československu, Odeon Praha 1930, anglicky a francouzsky 1947
  • Nejmenší byt, Praha 1932
  • Zahradní města nezaměstnaných, Praha 1933
  • Architektura pravá a levá, Praha 1934
  • Vývoj sovětské architektury, 1936
  • Vladimír Majakovskij, Praha 1936
  • Štyrský a Toyen, Praha 1938 (s Vítězslavem Nezvalem)
  • Moderní fotografie v Československu, Praha 1947 (též německy)
  • Jindřich Štyrský, Praha 1948 (zakázáno, vyšlo v ineditním sborníku Znamení zvěrokruhu 1951)
  • Vývojové proměny v umění, ed. V. Effenberger, 458 s., NČSVU – Nakladatelství československých výtvarných umělců Praha 1966
  • Sociologie architektury

Typografie

Další z oblastí, kterou Karel Teige teoreticky i prakticky obohatil byla knižní typografie.

  • Knižní vydání Nezvalovy Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství Jan Otto v Praze.[13]

Výstavy

  • 2023 Karel Teige: Deníky 1912–1925, Muzeum literatury, Praha, 17. května – 17. září 2023[14]

Citáty

  • V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírati a hyzditi dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života. (1922)
  • Bývá-li surrealismus charakterizován jako magický realismus, je tím dost přesně vystižena povaha jednoho z jeho hlavních aspektů. (Karel Teige nad fotografiemi českého surrealisty Jindřicha Štyrského)
  • Život je trpký a ženy drahé. (původně francouzský citát "La vie est amère et les femmes sont chères" Karel Teige používal rád – např. v komunikaci s Emou Linhartovou, ženou Evžena Linharta)

Odkazy

Reference

  1. hrob Karla Teigeho na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  3. EFFENBERGER, Vratislav. Nové umění. In: TEIGE, Karel. Výbor z díla I. Svět stavby a básně. Studie z dvacátých let. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 575.
  4. ZIZLER, Jiří. Karel Teige [online]. Slovník české literatury, rev. 2006-8-28 [cit. 2009-06-19]. Dostupné online. 
  5. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 348.
  6. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 349.
  7. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 379.
  8. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  9. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 590–593
  10. DAČEVA, Rumjana. Chronological overview of Teige's life. In: DLUHOSCH, Eric; ŠVÁCHA, Rostislav. Karel Teige/1900-1951. L'Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde. Cambridge (Massachusetts): MIT Press, 1999. S. 382.
  11. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 593
  12. Karel Teige, Vnitřní model, Kvart 4, 1945-46, s. 149-154
  13. Nezval, Teige, Meyerová: Abeceda (foto knihy, komentář španělsky)
  14. Blíží se vernisáž výstavy Karel Teige: Deníky 1912-1925 - Památník národního písemnictví. pamatniknarodnihopisemnictvi.cz [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 

Literatura

  • Rea Michalová, Karel Teige: Kapitán avantgardy, 600 s., KANT Praha 2016, ISBN 978-80-7437-171-4
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1503–1506, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Slovník zakázaných autorů, SPN Praha 1991
  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 30, 168, 244–7, 252, 259–262, 281, 294, 303, 329, 339, 341, 344, 347, 417–9, 585–593
  • Slovník českých spisovatelů 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Sigmund Freud LIFE.jpg
Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud kouří doutník.
Teige lístek.jpg
Autor: JUDr. Martin Pros, Licence: CC BY-SA 4.0
Rukopisný lístek
1925 Toyen och Karel Teige.jpg
Toyen a Karel Teige v roce 1925.
Toyen Heisler Teige 1940.jpg
Toyen, Jindřich Heisler, Karel Teige, 1940