Karel Teodor z Thurn-Taxisu
Karel Theodor z Thurn-Taxisu | |
---|---|
Narození | 17. července 1797 Praha |
Úmrtí | 21. června 1868 (ve věku 70 let) |
Choť | Juliana Karolína z Einsiedelu |
Děti | Maxmilián Bedřich z Thurn-Taxisu Luisa z Thurn-Taxisu Sophie Prinzessin von Thurn und Taxis |
Rodiče | Maxmilián Josef z Thurn-Taxisu a Marie Eleonora z Lobkovic |
Příbuzní | Karel Ludvík z Thurn-Taxisu[1] (vnuk) |
Vojenská kariéra | |
Vyznamenání | Řád sv. Alexandra Něvského s brilianty |
Karel Teodor z Thurnu a Taxisu (německy Karl Theodor von Thurn und Taxis, 17. července 1797, Praha – 21. června 1868, Mnichov) byl bavorský šlechtic a generál jezdectva z české linie rodu Thurn-Taxisů.
Život
Narodil se jako čtvrtý syn generála císařské armády, knížete Maxmiliána Josefa z Thurn-Taxisu a jeho manželky princezny Marie Eleonory z Lobkovic (1770–1834). Jako ročnímu dítěti mu jeho kmotr a jmenovec, falcký kurfiřt Karel Teodor, daroval dragounský pluku „Taxis“.
Karel Teodor měl 5 bratrů Karla Anselma, Augusta Maxe, Josefa, Bedřicha Hannibala a Viléma.
Vojenská kariéra
8. září 1814 v Augsburgu nastoupil Karel Teodor ke 4. pluku švališérů "König" bavorské armády. Na začátku tažení z roku 1815 nastoupil jako pobočník do štábu knížete Karla Filipa z Wrede.
V roce 1830 byl povýšen na generálmajora a v roce 1838 na generálporučíka. 31. března 1848 převzal 4. královskou divizi, která ukončila povstání ve Falci. Energickou akcí se Karlu Teodorovi podařilo obnovit mír a pořádek .
20. listopadu 1848 byl jmenován velitelem II. bavorského armádního sboru. Západofrancký sbor o síle 9 500 mužů pod jeho velením překročil dne 18. června 1849 rýnsko-falckou hranici u Oppenheimu. Během bitvy u Ludwigshafenu z 19. června se bavorské jednotky přesunuly do zničeného Ludwigshafenu. Dne 6. srpna 1850 ho král Maxmilián II. povýšil na generála jezdectva.
Na konci podzimu 1850 vpochodoval do Hesenska v čele spolkových vojsk a snažil se uhájit mír. Dne 9. února 1851 jej za jeho zásluhy král doživotně jmenoval do královské říšské rady. Počátkem roku 1851 předal II. sbor generálporučíku von Gumpenbergovi a sám převzal velení I. armádního sboru.
Jako již nemocný sedmdesátiletý muž, byl pri vypuknutí prusko-rakouské války přidělen k velitelství u VII. spolkového sbor prince Karla Teodora Bavorského. V bitvě u Kissingenu velel 3900 Bavorům s 13 děly u Hammelburgu. Zdržel útočící pruskou divizi generála von Beyer (11 000 mužů s 30 děly) na pět hodin, než musel stáhnout své jednotky po zhroucení von Zollerovy divize u Kissingenu.
Generál Karel Teodor z Thurn-Taxisu zemřel roku 1868 v Mnichově, kde byl také pohřben.
Manželství a potomstvo
Karel Teodor byl od roku 1827 ženatý s Julianou Karolínou hraběnkou z Einsiedelu, dcerou diplomata Karla z Einsiedelu. Z manželství se narodily čtyři děti:
- 1. Luisa (21. 12. 1828 Ansbach – 7. 1. 1916 Würzburg), manž. 1853 Hermann von und zu Guttenberg (26. 3. 1816 Würzburg – 26. 4. 1882 tamtéž)[2][3]
- 2. Adelheid (15. 10. 1829 Ansbach – 7. 9. 1888 Waal), manž. 1853 kníže Filip von der Leyen zu Hohengeroldseck (14. 6. 1819 Gondorf – 24. 7. 1882 Waal)[3][4]
- 3. Maxmilián Bedřich (31. 10. 1831 Würzburg – 10. 6. 1890 Mnichov), manž. Amélie Evženie de Tascher de la Pagerie (23. 11. 1839 Mnichov – 28. 3. 1905 Neuburg an der Donau)[3]
- 4. Žofie (13. 8. 1835 Würzburg – 23. 6. 1913 Schrobenhausen), manž. 1864 hrabě Max Josef Ortolf von und zu Sandizell (7. 1. 1816 Neuburg an der Donau – 15. 12. 1881 Mnichov)[3]
Vyznamenání
- 1837: Velký kříž řádu Bílého sokola [5]
Literatura
- Josef Rübsam: Taxis (Thurn und Taxis), Karl Theodor Prinz von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 37, Duncker & Humblot, Leipzig 1894, S. 507 f.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Theodor von Thurn und Taxis na německé Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Hermann Freiherr von Guttenberg g. 26 Meurzh 1816 a. a. 26 Ebrel 1882 - Rodovid BR. br.rodovid.org [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Thurn 9. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Philipp Franz Erwein Theodor Fürst von der Leyen zu Hohengeroldseck. geni_family_tree [online]. [cit. 2023-04-20]. Dostupné online.
- ↑ verliehen am 16. Juli 1837, siehe Staatshandbuch des Großherzogtums Sachsen Weimar-Eisenach für das Jahr 1840, Weimar 1840, S. 10