Karel Tihelka

PhDr. Karel Tihelka, CSc.
Narození12. července 1898
Bučovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. července 1973 (ve věku 75 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materMasarykova univerzita
Povoláníarcheolog, historik a muzeolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Tihelka (12. července 1898 Bučovice[1] – 16. července 1973 Brno) byl moravský archeolog, který se specializoval na období starší doby bronzové.

Život

Studoval kněžský seminář, který nedokončil, a v letech 1916–1918 sloužil na italské frontě první světové války. Po jejím skončení působil od roku 1919 jako učitel, nejprve v okolí Bučovic a posléze od roku 1936 v Brně. Souběžně s učitelskou praxí studoval na filosofické fakultě Masarykovy university archeologii a historii (1931–1939), ale promoval až v roce 1947. Působil v Moravském zemském muzeu, od roku 1948 jako vedoucí pravěkého oddělení, v letech 1952–1956 jako ředitel. V roce 1957 přešel do brněnské pobočky Archeologického ústavu ČSAV, kde byl na pozici zástupce ředitele až do roku 1966. V roce 1959 získal titul kandidáta věd (CSc.).[2]

Specializací Karla Tihelky se postupně stalo období starší doby bronzové, kultury únětická a věteřovská. V této souvislosti prováděl výzkumy na archeologických lokalitách, z nichž nejvýznamnější byl výzkum na Cezavách u Blučiny v letech 1948–1960. Spolupracoval s katedrou prehistorie na FF MU (FF UJEP), kde řadu let přednášel.[2]

Zastával významné funkce v Moravském zemském muzeu, v brněnském archeologickém ústavu a přednášel na katedře prehistorie filosofické fakulty Masarykovy university. [2]

Publikace

  • Sídliště únětické a středodunajské mohylové kultury v Brně-Černých Polích, Časopis Moravského muzea XXXIV, 1949, 138-164.
  • Moravská únětická pohřebiště, Památky archeologické XLIV, 1953, 229 328.
  • Cezavy u Blučiny ve světle archeologických výzkumů a nálezů, Brno 1957.
  • Moravský věteřovský typ, Památky archeologické LI, 1960, 27-135.
  • Moravský věteřovský typ II. ŠZ 8, Nitra 1962.
  • Hort- und Einzelfunde der Únětitcer Kultur und der Věteřover Typus in Mähren FAM 4, Brno 1965.
  • Velatice culture burials at Blučina FAP 13, Praha 1969.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Bučovice
  2. ↑ a b c SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, s.r.o., 2005. ISBN 80-7277-253-8. S. 586. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“