Karel Toman (malíř)

Karel Toman
Narození	27. února 1931 Studená, Československo Československo
Úmrtí	2. října 2000 (ve věku 69 let) Praha, Česko Česko
Národnost	česká
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Toman (27. února 1931 Studená, okres Jindřichův Hradec – 2. října 2000 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor,^[1] znalec vojenskohistorické a zejména napoleonské tematiky.^[2]

Dětství prožil Karel Toman ve Vranětíně, kde byl jeho otec velitelem četnické stanice. Maturoval na gymnáziu v Jihlavě a roku 1949 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vladimíra Sychry (1956–1962) a Vladimíra Pukla (1896–1970). Akademii ukončil roku 1954 a na sklonku téhož roku se oženil se svou spolužačkou, také grafičkou Emilií Matoškovou. Roku 1956 se stal členem SČUG Hollar.^[2]

Při tvorbě volné grafiky se Toman zpočátku věnoval dřevorytu a později především barevné litografii, v níž kreslil scénky z italské commedia dell'arte v duchu ilustrací ke starým kramářským písním. Stal se také skutečným odborníkem v oblasti militarií, o čemž svědčí jeho publikace Vojenské stejnokroje nebo série vojáků armád tří císařů pro muzeum ve Slavkově. O vojenské výzbroji a výstroji publikoval také mnoho článků v různých časopisech. Samostatnou kapitolu jeho tvorby tvoří pohádková témata a také vystřihovánky papírových vojáčků.^[2]

Brzy se stal také vyhledávaným knižním ilustrátorem. Na jeho kresbách je patrný vliv Zdeňka Buriana a Gustava Kruma. Vedle klasické literatury a pohádek ilustroval také knihy odborné a historické.^[2] Pro časopis Junák vytvořil v letech 1969–1970 obrázkové seriály s vlastním textem Statečný kapitán Korkorán podle románu Alfreda Assollanta a Quentin Durward podle románu Waltra Scotta.^[3]

Karel Toman zemřel nečekaně počátkem října roku 2000 při výstupu z letadla na ruzyňském letišti v Praze, když se vracel ze své návštěvy křižáckého hradu Krak des Chevaliers v jižní Sýrii.^[3]

• František Čečetka: Stopy statečných (1974),
• Bohumír Fiala: Kníže čeká na zbraně (1975),
• František Flos: Lovci orchidejí (1970),
• Vladimír Hulpach: Příběhy ze Shakespeara II. (1997),
• Alois Jirásek: Vojenské povídky (1975),
• Václav Kaplický: Táborská republika (1974),
• Josef Kutík: Bílá vydra (1987),
• Josef Kutík: Bílá vydra v záloze (1983),
• Josef Kutík: Bílá vydra na vlčí stezce (1985),
• Josef Kutík: Bílá vydra u Bobří hráze (1988),
• Josef Kutík: Bílá vydra na hranici lesů (1989),
• Zdeněk Mareš: Už tamboři bubnují (1987),
• Ludvík Souček: Blázni z Hepteridy (1980),
• Donát Šajner: Zpívající digger (1973),
• Kamil Šimon: Osudné setkání (1978),
• Alena Vrbová: Když kohout dozpíval, (1987),

• Alina a Czesław Centkiewiczovi: Tumbo z mysu Dobré naděje (1981),
• Alina a Czesław Centkiewiczovi: Tumbo znovu v nesnázích (1982),
• Géza Gárdonyi: Egerské hvězdy (1959),
• Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen: Simplicius Simplicissimus (1959),
• Charles Lamb: Příběhy ze Shakespeara (1993),
• Arsenij Semjonov: Za sobolem na kraj světa (1983),
• Henryk Sienkiewicz: Pouští a pralesem (1980),
• Robert Louis Stevenson: Poklad na ostrově (1985),
• Alexej Nikolajevič Tolstoj: Petr První (1961),
• Dušan Uhlíř: Bitva tří císařů (1995).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Toman na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Toman
• Karel Toman v Databázi ilustrátorů dětských časopisů
• Kouzlo ex libris. Archivováno 16. 10. 2014 na Wayback Machine.
• Snění Emílie a Karla Tomanových, Novinky.cz 30. 8. 2014. Archivováno 16. 10. 2014 na Wayback Machine.