Karel VI.

Karel VI.
Císař Svaté říše římské, král český, uherský etc.[1]
Císař Karel VI. okolo roku 1730
Císař Karel VI. okolo roku 1730
Doba vlády17111740
Korunovace22. prosinec 1711, Frankfurt nad Mohanem
(římskoněmeckým císařem)
22. květen 1712, Prešpurk
(uherským králem)
5. září 1723, Praha
(českým králem)
Narození1. října 1685
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. října 1740 (55 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceJosef I. Habsburský
NástupceKarel Albrecht Bavorský
Marie Terezie
KrálovnaAlžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1691-1750)
PotomciMarie Terezie a Marie Anna Habsburská
RodHabsburkové
OtecLeopold I.
MatkaEleonora Magdalena Falcko-Neuburská
PodpisSignatur Karl VI.jpg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel VI. (1. října 1685 Vídeň20. října 1740 Vídeň) byl nejmladší syn císaře Leopolda I. a jeho manželky Eleonory Falcko-Neuburské. Po smrti svého bratra Josefa I. se stal:

Nástup do politiky

Související informace naleznete také v článku Války o dědictví španělské.

Dětství a mládí prožil na vídeňském dvoře svého otce Leopolda I., kterého si vážil jako vévody. Měl stejně jako jeho bratr jazykové a hudební nadání (dokonce složil několik oper). Vyslanci ho později popisovali jako nepříliš pohledného muže s nevýrazným hlasem.

Po smrti posledního španělského Habsburka Karla II. se měl stát jeho nástupcem. Jako protikandidát však vystoupil Filip z Anjou, vnuk francouzského krále Ludvíka XIV.

Soustředění španělského dědictví (kromě vlastního Španělska a jeho území v Evropě šlo také o obrovské koloniální panství v Americe) pod vládou bourbonského rodu však bylo nepřijatelné pro Anglii, Nizozemsko a další evropské státy, které spolu s habsburskou monarchií uzavřely protifrancouzskou koalici. Vojenské konflikty na sebe nenechaly dlouho čekat. V krátké době se rozhořely na několika frontách v Evropě a anglo-francouzské zápolení se přeneslo i do kolonií v Americe.

Po roce 1704, kdy spojenci porazili francouzské vojsko v bitvě u Hochstädtu, nastal ve vzájemném poměru sil radikální obrat. Mladý arcivévoda Karel (jako španělský král Karel III.) vstoupil v čele silné armády na Pyrenejský poloostrov, postupně získával jedno vítězství za druhým a císařské armády vítězily i v španělských državách v Itálii. Během času se síly vyrovnaly; rozhodující obrat v této válce vyvolala smrt římskoněmeckého císaře a Karlova bratra Josefa I.

Hlava habsburské monarchie

Mladý Karel (autor Godfrey Kellner)

Karel se jako jeho nástupce stal hlavou habsburské monarchie (uherským králem byl korunován 22. května 1712 v Bratislavě, česká korunovace proběhla 5. září 1723). Císařem římskoněmecké říše byl zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem 12. října 1711, korunován tamtéž 22. prosince 1711).

Tímto aktem se stal pro členy protifrancouzské koalice nepřijatelný jako španělský panovník, protože Karel by do svých rukou soustředil příliš velkou moc.

Roku 1713 uzavřela Anglie a další dosavadní spojenci Habsburků s válkou vyčerpanou Francií mír v Utrechtu, kterým bylo potvrzeno nástupnictví Filipa V. (z Anjou) na španělském trůnu (pod podmínkou, že se španělské državy nespojí s Francií). Další mírovou smlouvou uzavřenou v Rastatte roku 1714 ukončil svůj boj i Karel VI., který jako kompenzaci rezignace na španělský trůn dostal část důležitých držav Španělska – Španělské Nizozemsko (dnešní Belgii) a bývalé španělské državy na Apeninském poloostrově (Neapolsko, Milánsko a Sardinie).

Během Karlovy šestadvacetileté vlády se začala projevovat vnitřní slabost habsburské monarchie. Územní zisky z úspěšné války s Tureckem v letech 17161718 ztratila v dalším střetu na Balkáně o dvacet let později (1737–1738), v polovině třicátých let přišla v důsledku neúspěšného střetu s Francií o jihoitalské državy Neapolsko a Sicílii.

Karel a situace v Uhrách

portrét Karla VI. v pozdějším věku

Po svém nástupu na císařský trůn a uzavřením Satmárského míru zřídil se schválením uherského sněmu stálou armádu, což mu umožnilo zlikvidovat poslední zbytky osmanského panství v Uhrách. Po definitivním vytlačení Turků z Uher nastoupil kurz hospodářské a politické konsolidace monarchie.

Ve vnitřní politice se neúspěšně pokoušel omezit privilegia uherské šlechty a zavést do praxe starší plán centralizace monarchie. Řadou reforem schválených uherským sněmem v r. 1723 upravil hospodářské, soudní i správní poměry země. Územní, politické a náboženské otázky upravil v nařízení Resolutio Carolina.

Pragmatická sankce

Související informace naleznete také v článku Pragmatická sankce.
Karel VI.

Dne 19. dubna 1713 ve Vídni Karel VI. vydal Pragmatickou sankci, celým jménem Pragmatickou sankci o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouského, v níž byla ustanovena nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské.

Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po Karlu VI. pro jeho vlastní děti (tedy i dcery) v případě, že by nezanechal mužské potomky (v té době ovšem Karel s mužským dědicem ještě počítal). V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců Josefa I. a Leopolda I..

Do roku 1723 uznaly pragmatickou sankci sněmy všech zemí habsburské monarchie (český sněm 12. října 1720, moravský sněm 17. října 1720, slezský sněm 25. října 1720; Chebsko pak přijalo pragmatickou sankci 21. října 1721).

Zastřelení krumlovského vévody

V roce 1732 se císařský pár vypravil z lázeňského pobytu v západních Čechách přes Prahu na návštěvu knížecího dvora v Českém Krumlově. Přitom jej jako jeden z nejbližších šlechticů a nejvyšší podkoní doprovázel Adam František Schwarzenberg. Během cesty se celý dvůr odebral do Brandýsa nad Labem na lov jelenů. 10. června 1732 se císař spolu s krumlovským vévodou zúčastnili nadháňky, avšak kvůli závažné chybě v rozestavení střelců do kruhu kolem lovené zvěře a císařově krátkozrakosti byl Adam František Schwarzenberg smrtelně zraněn císařovou ranou do břicha.

Hodnocení Karlovy vlády

Osobnost a povahu Karla VI. značně poznamenal jeho pobyt ve Španělsku. Zvykl si na španělský dvorský rituál, který mu velmi vyhovoval, vídeňský dvůr však svazoval do strnulosti. Zajímal se o ekonomiku a chtěl odstranit cla uvnitř říše.

S vládou Karla VI. je spojován počátek budování silniční sítě v českých zemích.[2]

Karel VI. byl velmi zbožným katolíkem, za jeho vlády se rozpoutala v monarchii další vlna rekatolizace – především zaměřená proti nekatolickým vlivům v českých zemích. Byl posledním mužským příslušníkem habsburské dynastie (manželstvím jeho dcery Marie Terezie s Františkem I. Lotrinským pokračoval rod jako habsbursko-lotrinský).

Zemřel na otravu houbami, pravděpodobně muchomůrkou zelenou. Je pochován v kapucínské hrobce ve Vídni, stejně jako jeho bratr a rodiče. Nápis na jeho sarkofágu zní:[zdroj?!]

Věnováno věčné památce. Nevýslovná bolest oživuje posvátný popel zbožňovaného nejjasnějšího císaře Karla VI., který velmi šťastně a plně, se stálostí a statečností Rakušana a nejen v těchto dvou, nýbrž ve všech heroických cnostech byl zcela dokonalým a zdatným císařem, který i v hrobě žije, abys věděl, poutníče, že majestát ani pohřben nikdy nezanikne.
Všeobecnému blahu propůjčen léta Krista, našeho Pána 1685, 1. října, nebeské vlasti vrácen roku 1740, 20. října, nemohl zanechat znamenitější památku nežli obraz cnosti, moudrosti a zbožnosti, Marii Terezii, císařovnu spravedlnosti a vládkyni dobroty, okrasu, vzor a řád. Žil 55 let, 19 dní a 8 hodin.

Potomci

Karel se oženil 1. srpna 1708 v Barceloně s princeznou Alžbětou Kristýnou, dcerou vévody Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Kristýny Luisy Öttingenské. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti.

JménoPortrétLifespanPoznámky
Leopold Jan
Coat of arms of the House of Habsburg.png13. duben 1716 –
4. listopad 1716
Rakouský arcivévoda.
Marie Terezie
Andreas Moeller - Erzherzogin Maria Theresia - Kunsthistorisches Museum.jpg13. květen 1717 –
29. listopad 1780
Dědička Habsburské monarchie, v roce 1736 provdaná za Františka I. Štěpána Lotrinského.
Marie Anna
Andreas Moeller 002.jpg26. září 1718 –
16. prosinec 1744
Rakouská arcivévodkyně, v roce 1744 provdaná za Karla Lotrinského, guvernérka Nizozemí.
Marie Amálie
Andreas Moeller 003.jpg5. duben 1724 –
19. duben 1730
Rakouská arcivévodkyně.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Ferdinand II. Štýrský
 
 
 
 
 
 
Maria Anna Bavorská
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renata Lotrinská
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Filip II.
 
 
Filip III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Markéta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
Karel VI.
 
 
 
 
 
Filip Ludvík Falcko-Neuburský
 
 
Wolfgang Vilém Neuburský
 
 
 
 
 
 
Anna Klevská
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Magdalena Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renata Lotrinská
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Ludvík V. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Braniborská
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří I. Saský
 
 
Žofie Eleonora Saská
 
 
 
 
 
 
Magdalena Sibylla Pruská
 

Odkazy

Reference

  1. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/107109/Charles-VI
  2. [Jaromír Nosek: Obecné užívání pozemních komunikací, diplomová práce, Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva, Brno, 2006]

Literatura

  • ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. 
  • RILL, Bernd. Karl VI. Habsburg als barocke Großmacht. Graz; Wien; Köln: Styria Verlag, 1992. 359 s. ISBN 3-222-12148-6. (německy) 
  • VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7432-002-6. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 433–449.
  • VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. 
  • VONDRA, Roman. Karel VI.: (1685–1740). Historický obzor, 2010, 21 (11/12), s. 275–278. ISSN 1210-6097.
  • León Sanz, Virginia. Carlos VI: el emperador que no pudo ser rey de España. Madrid : Aguilar, 2003. ISBN 84-03-09409-4.
  • WANNER, Michal. The Ostend Company as Phenomenon of International Politics in 1722–1731. Prague Papers on the History of International Relations. 2006, roč. 10, s. 29–63. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-161-X. 
  • WANNER, Michal. The Establishment of the General Company in Ostend in the Context of the Habsburg Maritime Plans 1714–1723. Prague Papers on the History of International Relations. 2007, roč. 11, s. 33–62. Dostupné online [PDF]. ISBN 978-80-7308-208-6. 

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Viktor Amadeus I.
Znak z doby nástupuSicilský král
Karel IV.
17201734
Znak z doby konce vládyNástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Karel I.
Znak z doby nástupuParmský vévoda
Karel II.
17351740
Znak z doby konce vládyNástupce:
Marie Terezie

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
(c) I, N3MO, CC-BY-SA-3.0
Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).
Arms of the House of Sforza.svg
Autor: Heralder, Eagle by Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the House of Sforza
Johann Gottfried Auerbach 004.jpg
Kaiser Karl VI. (1685-1740) im Vliesornat. Wien
Arms of the House of Farnese.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the House of Farnese
Austria coat of arms simple.svg
Autor: Cornelis; SVG Conversion by: David Liuzzo, Licence: CC BY-SA 2.5
Coat of arms of the Archduchy of Austria
Signatur Karl VI.jpg
Autor: Photo: Jonas Haller, 2007, Licence: CC-BY-SA-3.0
Unterschrift Karl VI. im lateinischen Adelsbrief für André Falquet von 1725
Portrait of Emperor Charles VI in armour.jpg
Portrait of Emperor Charles VI in armour
CoA of the Kingdom of Croatia.svg
Coat of Arms of the Kingdom of Croatia
Coat of arms of the House of Habsburg.png
The heraldic achievement of the House of Habsburg. For an escutcheon, Or a lion rampant gules.
Andreas Moeller 002.jpg
Archduchess Maria Anna (1718-1744), daughter of Charles VI, Holy Roman Emperor, at the age of nine
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Autor: SodacanInkscape-ws.svg Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria-Hungary, used from 1866 to 1915.
Arms of the Count of Luxembourg.svg
Autor: Sodacan Inkscape-yes.svg Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of the Count of Luxembourg
Coat of arms of Transylvania.svg
Coat of arms of Transylvania from 1659 to 1867. It was adopted Transylvania's coat of arms by the Diet of 1659. It depicts:
   * on a blue background, a black eagle or Turul facing dexter, with gold bill and red tongue representing the Hungarian nobles.
   * the Sun (dexter) and the crescent Moon (sinister) representing the Szeklers.
   * a red dividing band (originally not part of the coat of arms).
   * seven red towers with black doors in two series (4+3) on a gold background representing the seven fortified cities of the Transylvanian Saxons - the display is connected with the German name of Transylvania - Siebenbürgen ("Seven Fortresses").
The red dividing band was used for the first time by Prince Michael I Apafi, and its first variant was featured on gold coins he issued in 1666.
Austria coat of arms official.svg
Coat of arms of Austria: The black eagles shield (Bindenschild of Austria — Spanish escutcheon) in wrong dimensions, see above.