Karel VI. Schwarzenberg

Karel VI. Schwarzenberg
Karel VI. Schwarzenberg
7. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci: 6. září 1914 – 9. dubna 1986 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Karel V. Schwarzenberg
Nástupce	Karel VII. Schwarzenberg
Stranická příslušnost
Členství	ČsND Národní sjednocení Vlajka–Hnutí za Nové Československo
Vojenská služba
Hodnost	poddůstojník
Bitvy/války	Květnové povstání českého lidu Bitva o Čimelice Pražské povstání
Rodné jméno	Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu
Narození	5. července 1911 Čimelice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. dubna 1986 (ve věku 74 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Murau Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Národnost	česká
Titul	Kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný hrabě ze Sulzu, lankrabě klettgavský a pán Orlíku
Choť	(1934) Antonie Leontine z Fürsternbergu (1905–1988)
Rodiče	Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) a Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967)
Děti	1. Marie Eleonora, provdaná von Bredow (* 1936) 2. Karel VII. (1937–2023) 3. Bedřich (1940–2014) 4. Anna Marie, provdaná von Haxthausen (* 1946)
Příbuzní	bratr: František ze Schwarzenbergu (1913–1992) nevlastní bratr: Radslav Kinský (1928–2008) nevlastní bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008) děd: František z Clam-Gallasu (1854–1930) babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938) praděd: Eduard z Clam-Gallasu (1805–1891) prababička: Klotilda z Dietrichsteinu (1828–1899)
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	historik, spisovatel, heraldik, genealog a archivář
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Československý válečný kříž 1939
Podpis
Commons	Karel VI. Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice^[1] – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český politik, spisovatel a heraldik, voják v hodnosti poddůstojníka a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byl nucen odejít z republiky do exilu, kde aktivně kritizoval komunistický režim.^[2]

Český politik Karel Schwarzenberg byl jeho syn.

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale později v exilu, i když zřídka také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa. Politicky smýšlel nacionalisticky a konzervativně, Karel VI. byl monarchista a také sympatizoval se zelenou politikou, kterou považoval za principiálně konzervativní téma.^[3]

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha – 6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant – 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u  prof. Josefa Pekaře, se kterým se také spřátelil.^[4]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru jenž se provdala do rodu potomků Otty von Bismarcka, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a nejmladší Annu M. Karolinu.^[5]

Ve 30. letech se zapojil nejprve do činnosti ČsND, poté nakrátko Národního sjednocení, kde byl členem šedé legie a nakonec do^[6] Hnutí za nové Československo (známého též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu,^[7] vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.^[8] Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté.^[9][10] Po roce 1938 nastupující pro-nacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu a i dokonce jeho nevlastní otec Zdenko Radslav Kinský a ostatní média o něm mluvil jako o možném nástupci Edvarda Beneše. Překážkou však byl jeho poměrně nízký věk a to, že ho navrhla strana, z které už byla fakticky pro-nacistická organizace.^[11][8] Jeho účast v této politické straně vyvolala během kandidatury jeho syna v roce 2013 na post prezidenta České republiky velký rozruch, mnohými lidmi byl mylně nazýván kolaborantem, což však od prvního pohledu nedává smysl, Karel VI. Schwarzenberg opovrhoval nacismem a cítil se být zemským vlastencem.

Taktéž byl jeden z hlavních představitelů tzv. Československo-polské ligy, jenž měla za cíl sjednotit Československo s Polskem a vytvořit stát "Severoslávie", který měl za úkol sloužit jako obrana Evropy před bolševismem a germanizací. Liga nakonec skočila absolutním selháním.^[12]

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval text první z Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 – Prohlášení příslušníků historické šlechty, které v září 1938 prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.^[5] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení. Karel Schwarzenberg byl také účastníkem druhé šlechtické deklarace v lednu 1939.^[13][14]

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to v září 1939 svým podpisem třetí šlechtické deklarace, Národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.^[5] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.^[5]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.^[5] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.^[15] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.^[5]

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.^[5] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

Zanedlouho, při vzrůstají síle KSČ, začali komunisté útočit v tisku na Schwarzenberga, jelikož ho považovali za možnou hrozbu. V novinovém článku "Nekorunovaný český král" útočili na jeho minulost v Hnutí Vlajka a zesměšňovali jeho monarchismus. Brzy se začalo schylovat k jeho zatčení a zachránila ho pouze infekce buněčných membrán.^[16]

Proto se rozhodl pro rakouský exil ve Vídni. S odchodem z vlasti se nikdy nesmířil, v Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,^[5] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl obnovitelem a prvním českým velkopřevorem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od založení českého velkopřevorství roku 1937 až do roku 1973. Poté přijal titul emeritního velkopřevora.^[17] (Duchovním převorem byl poté František Lobkowicz, bratr bývalého poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.^[18]

Kolem 70. roku života se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat.

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel – 24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha – 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 – 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

• 1. Marie Eleonora Anna Anastázie Terezie (* 11. 4. 1936 Praha)
  • ∞ (26. 1. 1969 Vídeň) Leopold-Bill von Bredow (* 2. 1. 1933 Postupim)
• 2. Karel VII. Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas (10. 12. 1937 Praha – 11. 11. 2023 Vídeň), 12. kníže ze Schwarzenbergu, 17. vévoda krumlovský, adoptován v roce 1960 Jindřichem ze Schwarzenbergu (29. 1. 1903 Bratislava – 18. 6. 1965 Vídeň) z primogenitury
  • ∞ (22. 4. 1967 Seefeld in Tirol, rozvedeni 1988, opět ∞ 22. 8. 2008 Obermurau, Štýrsko) Tereza z Hardeggu (* 17. 2. 1940 Vídeň)
    • 1. Jan Nepomuk Ondřej Jindřich Josef Karel Ferdinand Jan Evangelista Tři Králové Achaz Michael Maria (* 13. 12. 1967 Vídeň), 13. kníže ze Schwarzenbergu, 18. vévoda krumlovský
      • I. ∞ (20. 3. 2010 Neuberg an der Mürz, Štýrsko; rozv.) Diana Alžběta z Orgovanyi-Hansteinu (* 1971 Vídeň)
      • II. ∞ (duben 2017 Obermurau) Francesca Riario-Sforza
    • 2. Anna Karolina Antoinette Alžběta Terezie Olga Adelheid Marie (* 16. 12. 1968 Vídeň)
      • ∞ (civilně 28. 7. 1997 Londýn, církevně 6. 8. 1997 Murau) Peter Morgan (* 10. 4. 1963 Londýn-Wimbledon)
    • (3. Karel Filip Arnošt Ferdinand Alwig Kilián (* 12. 5. 1979 Vídeň), přijal příjmení Prinzhorn po svém biologickém otci Thomasu Prinzhornovi (* 5. 3. 1943 Vídeň), který ho v roce 1987 adoptoval)
• 3. Bedřich (24. 8. 1940 Praha – 13. 4. 2014, pohřben v Orlíku nad Vltavou)
  • ∞ (12. 10. 1984 Curych) Regula Brigitta Schlegel (* 16. 4. 1956 Curych)
    • 1. Marie-Helene Antoinette Tereza Maximiliána (29. 4. 1987 Curych – 18. 5. 2019 Curych)
    • 2. Ferdinand Karel Bedřich Jan Nepomuk Jakub Alexius (* 17. 7. 1989 Curych), byznys developer pro region Beneluxu, Francie a Itálie v mladoboleslavské Škodě Auto, jednatel firem Schwarzenberská správa Nový dvůr a Schwarzenberský dům^[19]
• 4. Anna Marie Karolína Ignácie Terezie (* 31. 7. 1946 Praha)
  • ∞ (21. 12. 1979, Vídeň, církevně 19. 1. 1980) Elmar von Haxthausen (* 20. 10. 1925 Bökerhof)

• Lancknechta Bedřicha Schwarzenberga Španělský deník a Zrození revolucí (1934) – přepracovaný text od Bedřicha Schwarzenberga, nejstaršího syna Karla Filipa I.
• Obrazy českého státu (1939)
• Heraldika 1. vydání, Praha, (1941), 2. vydání (reprint) Ars collegium, Uherské Hradiště
• Písně českého státu (1976)
• Obrana svobod (1991)
• Torzo díla (2007) – dílo vydané a sebrané posmrtně Martinem C. Putnou
• Esej České hereze – na stránkách Katolická kultura Archivováno 7. 11. 2012 na Wayback Machine.

• ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online. 
• GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.]: Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629. 
• Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
• Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
• Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
• Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
• Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
• Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel VI. Schwarzenberg na Wikimedia Commons
• HORÁKOVÁ AUZKÁ, Lucie. Dětství a mládí Karla VI. ze Schwarzenbergu. České Budějovice, 2019. 62 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Bezecný. Dostupné online.
• Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga – článek o díle od Martina C. Putny
• Rodokmen Archivováno 25. 3. 2008 na Wayback Machine.
• (německy) Genealogie rodu Schwarzenbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Předchůdce: Karel V.

6. kníže ze Schwarzenbergu a hlava schwarzenberské sekundogenitury 1914–1986

Nástupce: Karel VII. / I.

Předchůdce: úřad vznikl

1. velkopřevor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského od 1937 do 1973

Nástupce: Radslav Kinský