Karel VI. Schwarzenberg

Karel VI. Schwarzenberg
Karel VI. Schwarzenberg
7. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci: 6. září 1914 – 9. dubna 1986 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Karel V. Schwarzenberg
Nástupce	Karel VII. Schwarzenberg
Stranická příslušnost
Členství	Vlajka–Hnutí za Nové Československo
Vojenská služba
Hodnost	poddůstojník
Bitvy/války	-Bitva o Čimelice -Pražské povstání -Květnové povstání českého lidu
Rodné jméno	Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu
Narození	5. července 1911 Čimelice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. dubna 1986 (ve věku 74 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Murau Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Národnost	česká
Choť	(1934) Antonie Leontine z Fürsternbergu (1905–1988)
Rodiče	Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) a Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967)
Děti	1. Marie Eleonora, provdaná von Bredow (* 1936) 2. Karel VII. (1937–2023) 3. Bedřich Karel (1940–2014) 4. Anna Marie, provdaná von Haxthausen (* 1946)
Příbuzní	bratr: František ze Schwarzenbergu (1913–1992) nevlastní bratr: Radslav Kinský (1928–2008) nevlastní bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008) děd: František z Clam-Gallasu (1854–1930) babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938) praděd: Eduard z Clam-Gallasu (1805–1891) prababička: Klotilda z Dietrichsteinu (1828–1899)
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	historik, spisovatel, heraldik, genealog a archivář
Náboženství	římskokatolické
Podpis
Commons	Karel VI. Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice^[1] – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český vlastenecký politik, spisovatel, heraldik, voják v hodnosti poddůstojníka a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.^[2]

Český politik Karel Schwarzenberg byl jeho syn.

Činnost

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa. Politicky smýšlel nacionalisticky a konzervativně, podle slov svého syna byl royalista a také sympatizoval se zelenou politikou, kterou považoval za principiálně konzervativní téma.^[3]

Život

Narození a dětství

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha – 6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant – 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Vzdělání a činnost

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u  prof. Josefa Pekaře.^[4]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.^[5]

Od roku 1934^[zdroj?] do roku 1938 byl členem Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu,^[6] vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.^[7] Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté.^[8][9] Po roce 1938 nastupující pronacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.^[7]

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval text první z Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 – Prohlášení příslušníků historické šlechty, které v září 1938 prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.^[5] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení. Karel Schwarzenberg byl také účastníkem druhé šlechtické deklarace v lednu 1939.^[10][11]

V době nacistické okupace

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to v září 1939 svým podpisem třetí šlechtické deklarace, Národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.^[5] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.^[5]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.^[5] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.^[12] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.^[5]

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.^[5] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

Odchod po roce 1948

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu po vydání zvláštního zákona kvůli konfiskaci majetku rodu Schwarzenbergů (zákon č. 143/1947 Sb. přijatý v červenci 1947, tzv. Lex Schwarzenberg).^[5]

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,^[5] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl obnovitelem a prvním českým velkopřevorem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od založení českého velkopřevorství roku 1937 až do roku 1973. Poté přijal titul emeritního velkopřevora.^[13] (Duchovním převorem byl poté František Lobkowicz, bratr bývalého poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.^[14]

Konec života

Kolem 70. roku života se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat.

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Rodina

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel – 24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha – 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 – 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

• 1. Marie Eleonora Anna Anastázie Terezie (* 11. 4. 1936 Praha)
  • ∞ (26. 1. 1969 Vídeň) Leopold-Bill von Bredow (* 2. 1. 1933 Postupim)
• 2. Karel VII. Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas (10. 12. 1937 Praha – 11. 11. 2023 Vídeň), 12. kníže ze Schwarzenbergu, 17. vévoda krumlovský, adoptován v roce 1960 Jindřichem ze Schwarzenbergu (29. 1. 1903 Bratislava – 18. 6. 1965 Vídeň) z primogenitury
  • ∞ (22. 4. 1967 Seefeld in Tirol, rozvedeni 1988, opět ∞ 22. 8. 2008 Obermurau, Štýrsko) Tereza z Hardeggu (* 17. 2. 1940 Vídeň)
    • 1. Jan Nepomuk Ondřej Jindřich Josef Karel Ferdinand Jan Evangelista Tři Králové Achaz Michael Maria (* 13. 12. 1967 Vídeň), 13. kníže ze Schwarzenbergu, 18. vévoda krumlovský
      • I. ∞ (20. 3. 2010 Neuberg an der Mürz, Štýrsko; rozv.) Diana Alžběta z Orgovanyi-Hansteinu (* 1971 Vídeň)
      • II. ∞ (duben 2017 Obermurau) Francesca Riario-Sforza
    • 2. Anna Karolina Antoinette Alžběta Terezie Olga Adelheid Marie (* 16. 12. 1968 Vídeň)
      • ∞ (civilně 28. 7. 1997 Londýn, církevně 6. 8. 1997 Murau) Peter Morgan (* 10. 4. 1963 Londýn-Wimbledon)
    • (3. Karel Filip Arnošt Ferdinand Alwig Kilián (* 12. 5. 1979 Vídeň), přijal příjmení Prinzhorn po svém biologickém otci Thomasu Prinzhornovi (* 5. 3. 1943 Vídeň), který ho v roce 1987 adoptoval)
• 3. Bedřich Karel Josef Jan Nepomuk Antonín Bartoloměj Felix Juda Tadeáš Konrád z Parzhamu (24. 8. 1940 Praha – 13. 4. 2014, pohřben v Orlíku nad Vltavou)
  • ∞ (12. 10. 1984 Curych) Regula Brigitta Schlegel (* 16. 4. 1956 Curych)
    • 1. Marie-Helene Antoinette Tereza Maximiliána (29. 4. 1987 Curych – 18. 5. 2019 Curych)
    • 2. Ferdinand Karel Bedřich Jan Nepomuk Jakub Alexius (* 17. 7. 1989 Curych), byznys developer pro region Beneluxu, Francie a Itálie v mladoboleslavské Škodě Auto, jednatel firem Schwarzenberská správa Nový dvůr a Schwarzenberský dům^[15]
• 4. Anna Marie Karolína Ignácie Terezie (* 31. 7. 1946 Praha)
  • ∞ (21. 12. 1979, Vídeň, církevně 19. 1. 1980) Elmar von Haxthausen (* 20. 10. 1925 Bökerhof)

Dílo

• Lancknechta Bedřicha Schwarzenberga Španělský deník a Zrození revolucí (1934) – přepracovaný text od Bedřicha Schwarzenberga, nejstaršího syna Karla Filipa I.
• Obrazy českého státu (1939)
• Heraldika 1. vydání, Praha, (1941), 2. vydání (reprint) Ars collegium, Uherské Hradiště
• Písně českého státu (1976)
• Obrana svobod (1991)
• Torzo díla (2007) – dílo vydané a sebrané posmrtně Martinem C. Putnou
• Esej České hereze – na stránkách Katolická kultura Archivováno 7. 11. 2012 na Wayback Machine.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online. 
• GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.]: Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629. 
• Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
• Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
• Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
• Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
• Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
• Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel VI. Schwarzenberg na Wikimedia Commons
• HORÁKOVÁ AUZKÁ, Lucie. Dětství a mládí Karla VI. ze Schwarzenbergu. České Budějovice, 2019. 62 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Bezecný. Dostupné online.
• Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga – článek o díle od Martina C. Putny
• Rodokmen Archivováno 25. 3. 2008 na Wayback Machine.
• (německy) Genealogie rodu Schwarzenbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Předchůdce: úřad vznikl

1. velkopřevor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského od 1937 do 1973

Nástupce: Radslav Kinský