Karel Vaca
| Karel Vaca | |
|---|---|
| Narození | 21. července 1919 Prostějov, Morava,  Československo |
| Úmrtí | 31. března 1989 (ve věku 69 let) Praha, Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník |
| Podpis |  |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Vaca (21. července 1919, Prostějov – 31. března 1989, Praha) byl český akademický malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf a kostýmní výtvarník.[1]
Život
Karel Vaca studoval v Praze užitou a reklamní grafiku, nejprve roku 1937 v Ateliéru Rotter a pak roku 1938 v Rotterově (Jedličkově) škole užitého umění. V letech 1945–1950 vystudoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Emila Filly Po skončení studia krátce pracoval v textilní firmě v Prostějově jako podnikový výtvarník a reklamní grafik, ale ještě roku 1950 se stal umělcem ve svobodném povolání.[2]
Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval s Divadlem satiry a Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a dalšími scénami. Vedle práce pro divadlo se věnoval malířství, užité grafice a knižním ilustracím (ilustroval nebo vytvořil obálky pro 141 knih). Byl také autorem 341 divadelních a filmových plakátů.[2]
Ve své malířské tvorbě zobrazoval stylizované postavy žen, věnoval se zátiší a krajinám, které byly abstrahovány až přecházely do barevných polí. Byl členem skupiny Trasa. Zúčastnil se více než 260 kolektivních výstav po celém světě.[2]
Z knižních ilustrací
Česká literatura
- Jaroslav Hašek: Z doby "Strany mírného pokroku v mezích zákona" (1956).
- Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky (1980).
- Arnošt Lustig: Můj známý Vili Feld (1961).
- Viktor Někrasov: Candát (1962).
- Ivan Olbracht. Podivné přátelství herce Jesenia (1960).
- Bohumila Sílová: Třicet koní Vénu honí (1954).
Světová literatura
- Honoré de Balzac: Succubus, aneb, Běs sviňavý ženský (1969).
- Albert Camus: Cizinec; Pád (1966).
- Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský (1964).
- Lion Feuchtwanger: Bratři Lautensackové (1978).
- Erle Stanley Gardner: Případ křivopřísežného papouška (1981).
- Graham Greene: Komedianti (1968).
- Gilbert Keith Chesterton: Povídky otce Browna (1966).
- Georges Simenon: Maigret se brání (1985).
- Gertrude Steinová: Hodná Anna (1960).
- Jules Verne: Doktor Ox (1955).
- Jules Verne: Honba za meteorem (1956).
- Jules Verne: Plovoucí ostrov (1955).
- Franz Werfel: Smrt maloměšťáka (1959).
Odkazy
Reference
- ↑ Karel Vaca - abART
- ↑ a b c Galerie výtvarného uěmní v Havlíčkově Brodě. www.galeriehb.cz [online]. [cit. 2014-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-25.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Vaca
- Sophistic Gallery
- Filmový-plakáz.cz
- Karel Vaca v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Vaca signatura