Karel Viškovský
| JUDr. Karel Viškovský | |
|---|---|
 | |
| Čs. ministr spravedlnosti | |
| Ve funkci: 9. prosince 1925 – 18. března 1926 | |
| Předchůdce | Josef Dolanský |
| Nástupce | Jiří Haussmann |
| Čs. ministr národní obrany | |
| Ve funkci: 20. února 1929 – 29. září 1932 | |
| Předchůdce | František Udržal |
| Nástupce | Bohumír Bradáč |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1902 – 1913 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1925 – 1932 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | mladočeši agrární strana |
| Narození | 8. července 1868 Sušice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. listopadu 1932 (ve věku 64 let) Praha  Československo |
| Profese | spisovatel, novinář a politik |
| Commons | Karel Viškovský |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Viškovský (8. července 1868 Sušice[1] – 20. listopadu 1932 Praha[2]) byl český a československý politik, poslanec Českého zemského sněmu, rakouské Říšské rady a československého Národního shromáždění a meziválečný ministr spravedlnosti a obrany za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky).
Biografie
V roce 1891 dokončil právnické studium v Praze a poté krátce praktikoval u krajského soudu v Plzni, posléze působil v plzeňské Obchodní a živnostenské komoře. Od roku 1894 úředníkem české sekce Zemědělské rady Království českého, kde mimo jiné redigoval i její tiskový orgán Zemědělské listy. Od přelomu století se angažoval v Národní straně svobodomyslné (tzv. mladočeši), zejm. v jejím elitním spolku Klub Národní strany svobodomyslné. Byl rovněž spoluzakladatelem tzv. mladé generace Národní strany svobodomyslné. V letech 1902–1907 byl mladočeským poslancem Českého zemského sněmu,[3] kam kandidoval v doplňovacích volbách konaných 28. dubna 1902 v kurii městské, obvod Strakonice, Sušice, Vodňany (poté co zemřel poslanec Vilém Kurz starší.[4] Byl tehdy kandidátem mladočeské strany.[5] V mladočeské straně patřil k uznávaným odborníkům na národohospodářské a zejména zemědělské otázky, redigoval prestižní mladočeskou Českou revue. Spolu s poslanci F. Udržalem a F. Niklfeldem patřil k posledním zástupcům venkovských obcí, kteří působili v mladočeských barvách a nikoliv v České agrární straně. V letech 1906 až 1907 se ovšem dostával do rozporů s vedením mladočeské strany ohledně politiky vůči konkurenčním agrárníkům; přesto byl ještě v roce 1907 zvolen za člena užšího výkonného (akčního) výboru mladočeské strany. V řádných zemských volbách v únoru 1908 kandidoval opět do Českého zemského sněmu, tentokrát ovšem za venkovský volební obvod Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí,[6] a také nikoliv již za mladočechy, nýbrž za agrárníky.[7] Poslancem agrární strany na zemském sněmu pak byl od roku 1908 do roku 1913; v letech 1911 až 1918 byl rovněž agrárnickým poslancem říšské rady ve Vídni (za český volební okres č. 66). Zasedal i v tzv. rakousko-uherských delegacích.[8]
V rámci agrární strany patřil mezi představitele mladé generace soustředěné okolo osoby Antonína Švehly.[9] V roce 1909 byl proto také poprvé zvolen do výkonného výboru agrární strany. V ní se jako jeden z mála právnicky vzdělaných intelektuálů mezi agrárníky těšil velkému respektu. Přispíval rovněž do agrárnického deníku Venkov.
Na konci 1. světové války se postavil proti pokračujícímu vývozu potravin z českých zemí a 28. října 1918 zabral jménem nové československé moci Válečný obilní ústav.[3]
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[10]
Zastával četné další politické funkce. Dne 11. června 1919 se stal prezidentem Státního pozemkového úřadu a v této funkci působil do r. 1926. V letech 1925–1926 byl ministrem spravedlnosti v druhé vládě Antonína Švehly a v letech 1929–1932 ministrem národní obrany v první vládě Františka Udržala a druhé vládě Františka Udržala.[3] I během První republiky byl politicky blízký Antonínu Švehlovi, s kterým sdílel koncepci agrární strany jako centristické politické síly.[11]
Dílo
Rekvisice obilí dle zákona o válečných úkonech (1915). Dostupné online
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice v Podskalí, sign. TRP Z14, s. 174
- ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 578–579.
- ↑ Národní listy 27. 4. 1902, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7339335
- ↑ Štítný, 2. 5. 1902, s. 4.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003005.htm
- ↑ Národní politika 21. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7195927&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 431.
- ↑ Karel Viškovský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 579.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Viškovský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Viškovský
- www.libri.cz Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karel Viškovský, foto před rokem 1932