Karel X.

Karel X.
král Francie a Navarry
Portrét
Francouzský král Karel X. v korunovační róbě na obraze od Françoise Gérarda z roku 1825
Doba vlády16. září 18242. srpen 1830
Korunovace29. květen 1825, Remeš
Úplné jménoCharles-Philippe de France
TitulyHrabě z Artois (1757-1824)
Vévoda z Angoulême (1773-1790) atd.
Narození9. říjen 1757
palác ve Versailles
Úmrtí6. listopad 1836 (79)
Nova Gorica, Rakouské císařství
PohřbenChrám Zvěstování Panny Marie, Nova Gorica - hora Kostanjevica
PředchůdceLudvík XVIII.
Nástupcede facto Ludvík Filip Orleánský
de jure Ludvík XIX.
ManželkaMarie Tereza Savojská
PotomciLudvík Antonín
Sofie
Karel Ferdinand
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecLudvík Ferdinand Bourbonský
MatkaMarie Josefa Saská
PodpisCharles X signature (1830).png
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel X. (9. října 1757 Versailles6. listopadu 1836 Gorizia) byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 18241830.

Biografie

Původ, mládí

Karel se narodil jako pátý syn/šesté dítě z osmi potomků dauphina Ludvíka Ferdinanda, syna krále Ludvíka XV. a jeho druhé manželky Marie Josefy Saské. Mezi jeho nejvýznamnějšími sourozenci byli králové Ludvík XVI. (popravený za Velké francouzské revoluce) a Ludvík XVIII.

Karel, jenž nosil titul hraběte z Artois, byl na rozdíl od svých starších nerozhodných bratří sebevědomý, energický a aktivní, společenský, bystrý, charismatický a bouřlivého temperamentu; v mládí byl vyhlášeným sukničkářem. Jeho favoritkou byla Luisa de Polastron (rozená d'Esparbès de Lussan) (1764–1804), jež byla švagrovou Yolandy de Polastron, přítelkyně královny Marie Antoinetty; Luisa byla Karlovou společnicí až do své smrti v době jeho pozdější emigrace. Karel se úzce se přátelil i se samotnou královnou, svou švagrovou, manželkou svého nejstaršího bratra Ludvíka; měli společné zájmy a záliby, hráli spolu např. amatérsky divadlo v Malém Trianonu. Podle dvorských klepů měl být i jejím milencem a dokonce otcem její nejstarší dcerky, to však není pravděpodobné; předpokládá se, že tyto klepy pustili do oběhu jeho političtí protivníci – Karel byl sveřepým odpůrcem republiky a vzrůstu moci třetího stavu, což ho činilo značně nepopulárním. Počátkem roku 1789 natolik ostře kritizoval revoluční Ústavodárné národní shromáždění, že Ludvík XVI. nazval mladšího bratra ironicky «větším royalistou, než sám král (plus royaliste que le roi)»; tato slova se stala známým rčením.

Manželství a potomci

V šestnácti letech 16. listopadu roku 1773 se oženil s o rok starší Marií Terezou Savojskou (17561805), princeznou sardinskou a piemontskou, třetí dcerou/pátým dítětem krále Viktora Amadea III. a Marie Antoinetty Bourbonské, španělské infantky (dcery španělského krále Filipa V. a Alžběty Farnese). Karlův starší bratr Ludvík Stanislav Xavier (pozdější král Ludvík XVIII.), se dva a půl roku předtím oženil se starší sestrou Marie Terezie, Marií Josefínou.

Z manželství Karla a Marie Terezie se narodily čtyři děti – dva synové a dvě dcery, poslední přímí potomci francouzských Bourbonů. Obě dcery zemřely již v dětství, Žofie jako třiapůlletá, Marie Tereza v šesti měsících věku:

Manželé k sobě nechovali valné náklonnosti. Po narození poslední dcery se Karel se svou ženou, jež patřila k nejneoblíbenějším osobám francouzského dvora, rozešel.

Velká francouzská revoluce a emigrace

Za Velké francouzské revoluce, po pádu Bastily (14. července roku 1789) mu jeho bratr Ludvík XVI. přikázal opustit Francii – jednak se obával o život svého u lidu nepopulárního bratra, a protože počítal s tím, že může zahynout i on sám a jeho rodina (což se skutečně stalo), doufal v zachování dynastie, neboť Karel měl dva syny. V neposlední řadě bylo důležité, aby Karel hledal pomoc u evropských panovnických domů proti revoluční Francii. Karel odešel do Německa, kde sbíral vojsko, poté se přesunul do Anglie, kde ho hostil britský král Jiří III. Od počátku francouzské revoluce patřil k hlavním představitelům emigrace, jež usilovala o návrat starých poměrů.

Panování

Po Restauraci Bourbonů v roce 1814, kdy se vlády ujal jeho starší bratr Ludvík XVIII., byl hlavou nejkrajnější pravice (tzv. ultras), komplikující život samotnému králi. Na trůn usedl po Ludvíkově smrti (16. září 1824) a korunován byl 29. května následujícího roku v Remeši. Stal se tak posledním korunovaným francouzským panovníkem.

Po nástupu na trůn vedl Karel X. konzervativní politiku opírající se hlavně o klérus a roajalisty. Za jeho vlády bylo volební právo omezeno na šlechtu a bohaté, zavedena cenzura levicového tisku, dřívější aristokratická emigrace dostala miliardy franků odškodnění na výkup znárodněných pozemků; vzrostl význam katolické církve díky činnosti jezuitů, různých bratrstev, misií a poutníků, byl zaveden trest smrti za svatokrádež, zapovězeny přednášky liberálních profesorů atd.

To vše mělo za následek rychlý nárůst republikánské opozice. Situace se vyhrotila 25. a 26. července roku 1830, kdy Karel podepsal tzv. Ordonance ze Saint-Cloud (též Červencové ordonance) – soubor panovnických nařízení, která se týkala čtyř oblastí:

Červencová revoluce a Karlův pád

Jejich vyhlášení bylo bezprostřední příčinou tzv. Červencové revoluce: když Karel zrušil nově zvolený kabinet ministrů, zakázal svobodu tisku a policie začala ničit prorepublikánské tiskárny, vybuchla v Paříži revoluce. Opakovaly se prvky první revoluce v roce 1789: barikády, útok na radnici i její dobytí, vzkříšena byla Národní garda, v jejímž čele stanul stejně jako v roce 1789 generál La Fayette. Vojsko přešlo na stranu povstalců, k lidovému hnutí se přidali buržoazní politici, vznikla nová vláda. Král Karel nakonec byl nucen opustit zemi – prchl v ženském převleku do Anglie, když předtím abdikoval ve prospěch svého vnuka Jindřicha, který však již na trůn nenastoupil.

Druhá emigrace a smrt

Po Karlově emigraci vznikla ve Francii konstituční monarchie (nazývaná někdy jako Červencová monarchie). Byl posledním z hlavní linie Bourbonů na francouzském trůně, neboť panovníkem se po něm stal Ludvík Filip Orleánský (18301848) z mladší větve rodu, ne však jako král Francie, ale jako král Francouzů.

Karel po emigraci cestoval Evropou za podpory svých věrných. Po pobytu v Anglii se v zimě 18321833 na pozvání císaře Františka I. i s rodinou usadil na Pražském hradě, kde pak žili až do roku 1835. V září 1834 navštívil s doprovodem (jehož členem byl mimochodem také Joachim Barrande) severočeský zámek Sychrov, který patřil původem francouzskému rodu Rohanů. Krátce také pobýval na zámku v Buštěhradu, který patřil Habsburkům. Z pražského hradu nebylo do Buštěhradu daleko a zejména v létě byl pobyt na venkově zřejmě příjemnější, než v Praze. V roce 1835 se exilová královská rodina přesunula z Prahy do Teplic a nakonec do tehdy rakouské Gorice (Görz), kde se Karel X. nakazil cholerou a 6. listopadu 1836 zemřel. Pochován byl ve františkánském klášteře v Nové Gorici v dnešním Slovinsku.

Vícekrát bylo zvažováno přesunutí jeho ostatků do baziliky v Saint-Denis, místa posledního odpočinku francouzských králů, ale francouzská vláda se vždy postavila proti.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus II.
 
 
Marie Adelaide Savojská
 
 
 
 
 
 
Anna Marie Orleánská
 
 
Ludvík Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Rafael Leszczyński
 
 
Stanislav I. Leszczyński
 
 
 
 
 
 
Anna Leszczyńska
 
 
Marie Leszczyńská
 
 
 
 
 
 
Jan Karol Opaliński
 
 
Kateřina Opalinská
 
 
 
 
 
 
Zofia Czarnkowska
 
Karel X.
 
 
 
 
 
Jan Jiří III. Saský
 
 
August II. Silný
 
 
 
 
 
 
Anna Žofie Dánská
 
 
August III. Polský
 
 
 
 
 
 
Kristián Ernest z Brandenburg-Bayreuth
 
 
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská
 
 
 
 
 
 
Sofie Louisa Württemberská
 
 
Marie Josefa Saská
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Josef I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
Benedikta Jindřiška Falcko-Simmernská
 

Odkazy

Literatura

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Ludvík XVIII.
Znak z doby nástupukrál Francie a Navary
18241830
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík XIX.
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupuTitulární král Francie a Navarry
18301836
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík XIX.

Média použitá na této stránce

Charles X signature (1830).png
Signature du roi Charles X, convoquant Antoine Destutt de Tracy à la Chambre des Députés, le 21 juillet 1830
Grand Royal Coat of Arms of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Grand Royal Coat of Arms of the Kingdom of France
Grand Royal Coat of Arms of France & Navarre.svg
(c) Sodacan, CC BY-SA 3.0
Grand Coat of Arms of France and Navarre: from 1589 to 1790. From the ascension of Henry III of Navarre as Henry IV of France (first King of the House of Bourbon) to the changing of Louis XVI's title as King of France and Navarre to King of the French. (heraldry and coat of arms having been abolished in France 1790).
  • The Coat of Arms contains two escutcheons; per pale: “Azure, three fleurs-de-lis or” for the France and “Gules, a cross, saltire, (double) orle of chains, all linked, or'” for Navarre.
  • The escutcheons are surrounded first by the chain of the Order of Saint Michael and by the chain of the Order of the Holy Spirit, both were known as the ordres du roi.
  • Atop the escutcheons is the Royal crown on top of an opened gold helmet, with blue mantling.
  • The two supporters are two angels, acting as heralds for the two realms. The dexter angel carries a standard with the arms of France, and wearing a tabard with the same arms. The sinister angel also carries a standard and wears a tabard, but that of Navarre. Both are standing on puffs of cloud.
  • Above is a pavilion armoyé with the Royal Crown of France. From it is a royal blue mantle with a semis of fleurs-de-lis or
  • On top of the crown flies the banner of France.
  • The motto is written in gold on a blue ribbon: “MONTJOIE SAINT DENIS” the war cry of France, Saint Denis was also the abbey where the oriflamme was kept. [1]
Coat of Arms of France & Navarre.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of France and Navarre