Karel de Rohan, kníže ze Soubise

Charles de Rohan de Soubise
Vojenská služba
Služba	Francie
Hodnost	maršál Francie 1758, generálporučík 1748, maréchal de camp 1745, brigádní generál 1740
Narození	16. července 1715 Versailles, Francie
Úmrtí	1. července 1787 (ve věku 71 let) Hôtel de Soubise, Paříž, Francie
Titul	kníže ze Soubise
Choť	Anna Marie Luisa de La Tour d'Auvergne
Rodiče	Julius František Ludvík z Rohanu a Anne Julie de Melun
Děti	Šarlota de Rohan Viktorie Armanda Josefa z Rohanu
Příbuzní	Armand II. František z Rohan-Soubise a Marie Luisa de Rohan (sourozenci) Ludvík VI. Jindřich Bourbonský a Luisa Adelaida Bourbonská (vnoučata)
Rod	Rohanové
Profese	politik
Ocenění	maršál Francie
Podpis
Commons	Charles, Prince of Soubise
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles de Rohan, kníže de Soubise (francouzsky Charles de Rohan, duc de Rohan-Rohan, prince de Soubise et d'Epinoy, duc de Ventadour, marquis de Roubaix, comte de Saint-Pol, seigneur de Roberval) (16. července 1715, Versailles – 1. července 1787, Hôtel de Soubise, Paříž), byl francouzský šlechtic, vojevůdce, politik a dvořan 18. století. Jako příslušník vysoce postaveného šlechtického rodu Rohanů byl od mládí oblíbencem Ludvíka XV., svůj vliv u dvora si udržoval díky přátelským vztahům s královými milenkami Madame de Pompadour a Madame du Barry. Od mládí sloužil v armádě a se střídavými úspěchy se zúčastnil dynastických válek 18. století. Za sedmileté války byl jedním z vrchních velitelů v Německu a dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti maršála Francie (1758). Do smrti byl členem královské rady s titulem státního ministra.^[1]

Patřil k významné šlechtické rodině Rohanů, narodil se na zámku Versailles jako nejstarší syn Julese, knížete ze Soubise, a Anny Julie de Melun. Do otcovy smrti v roce 1724 byl oslovován jako kníže z Epinoy. Jeho rodiče zemřeli v Paříži na neštovice v roce 1724 a zanechali po sobě pět nezletilých dětí. Charles byl svěřen svému dědečkovi vévodovi z Rohan-Rohanu, který ho vzal ke dvoru, kde se stal společníkem krále Ludvíka XV., který byl o pět let starší než on. Jednou z jeho prababiček byla přes babičku z otcovy strany Madame de Ventadour.

Od dětství sloužil u královských mušketýrů a díky svému původu v nejvyšší šlechtě byl již v šestnácti letech povýšen na plukovníka (mestre-de-camp, 1732). Za války o polské dědictví (1733–1735) se zúčastnil bojů na Rýně a obléhání pevnosti Philipsburg. V roce 1740 byl jmenován brigádním generálem a na počátku války o rakouské dědictví byl pod velením maršála Belle-Isle účastníkem tažení do Čech a okupace Prahy. Po ústupu z Čech přešel pod velení maršála Noaillese, s nímž bojoval na Rýně a zúčastnil se prohrané bitvy u Dettingenu. V roce 1744 byl jmenován pobočníkem Ludvíka XV. a zúčastnil se po jeho boku dalších tažení. V roce 1745 bojoval v bitvě u Fontenoy a téhož roku získal hodnost maréchal de camp (generálmajor). Stále jako králův pobočník se pak zúčastnil dalších francouzských triumfů u Rocoux (1746) a Lauffeldu (1747). Na konci války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti generálporučíka (1748). Od roku 1741 byl také guvernérem v Champagne^[2], tohoto postu se ale vzdal v roce 1751, kdy byl jmenován guvernérem ve Flandrech a velitelem v Lille.^[3]

Na začátku sedmileté války byl vyslán s početným vojenským sborem do Německa k podpoře císařské armády.^[4] S maršálem d'Estrées bojoval ve vítězné bitvě u Hastenbecku, která otevřela Francouzům cestu do Hannoverska. V dalším průběhu tažení se Soubise spojil s císařským maršálem vévodou Josefem Sasko-Hildburghausenským, jejich společné velení ale provázely odlišné názory a kompetenční spory. Jejich armáda utrpěla drtivou porážku u Rossbachu (1757) od pruského krále Fridricha II., která znamenala významný obrat ve prospěch Pruska.^[5] V tažení roku 1758 byl Soubise znovu jmenován vrchním velitelem (s významnou podporou královy milenky Madame de Pompadour), dosáhl dílčích úspěchů a zvítězil v několika bitvách, v nichž však disponoval výraznou početní převahou nad nepřítelem (bitva u Sandershausenu 1758).^[6] V roce 1758 získal nejvyšší vojenskou hodnost maršála Francie^[7] a v roce 1759 obdržel titul státního ministra (Ministre d'État), stal se také nositelem Řádu sv. Ludvíka. V Německu setrval do konce sedmileté války, v jejímž závěru musel vyklidit dobyté Hesensko. Kníže de Soubise v mládí jako nižší důstojník vynikal statečností, k velení desetitisícových armád mu ale chyběly schopnosti, nejvyšších hodností dosáhl jen díky celoživotnímu přátelství s Ludvíkem XV. Z dobové korespondence současníků ale vyniká jeho zájem o prosté vojáky a jejich pohodlí.

Po sedmileté válce žil nadále u dvora, jeho vliv u Ludvíka XV. se promítl i ve vztahu ke královým dlouholetým milenkám Madame de Pompadour a Madame du Barry, které se snažily získat Soubiseho přízeň a navázaly s ním vzájemně prospěšné přátelské vztahy.^[8] Svou pozici státního ministra si udržel i po nástupu Ludvíka XVI., jeho postavení bylo oslabeno až v polovině 80. let dvěma skandály. Jednalo se o vyhlášení bankrotu Henriho Louise z Guéméné, který v roce 1783 tímto krokem zveřejnil své dluhy ve výši 33 miliónů livrů ve prospěch několika tisíc věřitelů. Další skandál byl spojen s tzv. náhrdelníkovou aférou, do níž byl zapleten kardinál Louis de Rohan. Došlo k otřesení prestiže celého rodu Rohanů, a i když se ani jeden z incidentů bezprostředně netýkal knížete de Soubise, byl v roce 1786 vyloučen z účasti na zasedání státní rady. Zemřel o rok později ve svém pařížském paláci Hôtel de Soubise ve věku 72 let.

Charles byl třikrát ženat. Jeho první manželství bylo uzavřeno v prosinci 1734, s Annou Marií Luisou de La Tour d'Auvergne (1722–1739), dcerou Emmanuela Théodosa de La Tour d'Auvergne a vnučkou známé Marie Anny Mancini. Anna Marie Luisa zemřela v roce 1739 při porodu syna, který zemřel v roce 1742. Manželé měli jedno přeživší dítě:

• Šarlota de Rohan (7. 10. 1737 Paříž – 4. března 1760 tamtéž)^[9]

  ⚭ 1753 Ludvík Josef Bourbon-Condé (9. 8. 1736 Paříž – 13. 5. 1818 tamtéž), kníže z Condé od roku 1740 až do své smrti^[10]

V roce 1741 se Charles oženil s o dva roky mladší Annou Terezou Savojskou (1717–1745), dcerou Viktora Amadea I. z Carignana a Marie Viktorie Savojské, nemanželské dcery sardinského krále Viktora Amadea II. Anna Tereza (známá jako Anne Thérèse de Savoie) manželovi porodila další dceru:

• Viktorie de Rohan (28. 12. 1743 Paříž – 20. 9. 1807 tamtéž)^[11]

  ⚭ 1761 Jindřich Ludvík z Rohanu (30. 8. 1745 Paříž – 24. 4. 1809 Praha), kníže z Guéméné^[12]

Po smrti Anny Terezy v roce 1745 se Charles ještě téhož roku znovu oženil s Viktorií Hesensko-Rotenburskou (1728–1792). Ze třetího manželství se již žádní potomci nenarodili.

Mimo jiné měl také vztah s balerínami Marií-Madeleine Guimardovou a Annou Viktorií Dervieux.

Charlesův mladší bratr François Armand de Rohan, kníže de Tournon (1717–1756), byl knězem, jako velkoalmužník Francouzského království dosáhl již v roce 1747 hodnosti kardinála a v letech 1749–1756 byl arcibiskupem ve Štrasburku.

• BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. ISBN 80-7243-297-4
• MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. ISBN 80-86128-22-9
• Dictionnaire historique et biographique des généraux français, díl 9. ; Paříž, 1823; s. 29–33 dostupné online
• Dictionnaire de la noblesse, contenant les généalogies, l'histoire, Paříž, 1787; s. 274–275 dostupné online

• Maršál de Soubise in: Encyclopedia Britannica

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel z Rohanu, vévoda ze Soubise na Wikimedia Commons