Karel z Blois
| Blahoslavený Karel z Blois | |
|---|---|
| hrabě z Penthièvre a vévoda bretaňský | |
 | |
| Narození | 1319 Blois |
| Úmrtí | 29. září 1364 Auray |
| Pohřben | Klášter minoritů v Guingampu |
| Manželka | Johana z Penthièvre |
| Potomci | Jan I. ze Châtillonu Vít Jindřich Marie ze Châtillonu Markéta |
| Dynastie | Châtillonové |
| Otec | Vít I. z Blois-Châtillonu |
| Matka | Markéta z Valois |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Blahoslavený Karel z Blois | |
|---|---|
_%c3%89glise_Notre-Dame_Statue_01.JPG) | |
| vévoda | |
| Příčina úmrtí | zabitý v boji |
| Svátek | 29. září |
| Rodiče | Vít I. z Blois-Châtillonu a Markéta z Valois |
| Státní občanství | Francie |
| Vyznání | katolická církev |
| Blahořečen | 1904, Pius X. |
| Úřady | vévoda bretaňský |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | rytířské brnění, koruna |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blahoslavený Karel z Blois [bloa] (francouzsky Charles de Blois, bretonsky Charlez Bleaz; 1319, Blois – 29. září, 1364 Auray) byl hrabě z Penthièvre a vévoda bretaňský a také účastník války o bretaňské nástupnictví. Za svou snahu o umrtvování těla a utrpení v anglickém vězení byl svatořečen. Na žádost bretaňského vévody byl proces anulován a Karel se až na počátku 20. století dočkal blahořečení.
Život
Karel, proslavený svou pozdější zbožností, se narodil jako mladší syn Víta z Blois-Châtillonu a Markéty, vnučky francouzského krále Filipa III. V červenci 1337 se oženil s Johanou, chromou neteří bezdětného bretaňského vévody Jana III.
| „ | Té totiž vévoda při sňatku slíbil, že jí vévodství po jeho smrti připadne... | “ |
| — Jean Froissart[1] | ||
Po uprázdněném vévodském stolci však zatoužil také mladší bratr zemřelého vévody, Jan z Montfortu a získal podporu anglického krále Eduarda III. Válečná štěstěna byla vrtkavá – roku 1341 přála Karlovi z Blois, kterému se podařilo v listopadu dobýt Nantes a Montforta zajmout. Spor o Bretaň se tak stal záležitostí manželek obou uchazečů jako tzv. válka dvou Jan.[2] Montfortově srdnaté choti, která řídila obranu Hennebontu[3] ve jménu svého tříletého syna, posléze přišli na pomoc Angličané a v zimě následujícího roku téměř došlo k otevřené bitvě s Francouzi. Papežští legáti dojednali mezi oběma králi příměří. Na jaře 1345 Montfort uprchl z vězení a po návratu domů téhož roku zemřel.
O dva roky později se štěstěna obrátila a Karel se v bitvě u La Roche-Derrien dostal do anglického zajetí, kde setrval dalších osm let. 10. srpna 1356 byl Karel z Blois po složení výkupného propuštěn a na nátlak své choti pokračoval v boji o Bretaň s Janem, synem zesnulého Montforta. Spor byl vyřešen 29. září 1364 v bitvě u Auray, kde Karel společně se svým levobočkem Janem padl. Tělo padlého bylo pohřbeno ve františkánském klášteře v Guingampu,[4] který byl zničen v 17. století. Jan z Montfortu se stal vládcem Bretaně.
Karel z Blois se během svého života snažil umrtvovat tělesné žádosti, nosil nevyprané zavšivené roucho, trýznil se kamínky vloženými do bot a místo na manželském loži trávil noci na slámě na podlaze. Každý večer se zpovídal, aby neuléhal obtížen hříchy. I přes svou zbožnost zplodil levobočka a byl schopen nařídit brutální masakr civilistů po dobytí města Quimper. Po své smrti na bitevním poli byl papežem Řehořem XI. svatořečen, ale na žádost Jana Bretaňského byla kanonizace zrušena. Mnoho let trvající snaha o Karlovo svatořečení tak byla korunována částečným úspěchem až roku 1904, kdy byl prohlášen blahoslaveným.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 6.
- ↑ URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. S. 38.
- ↑ Kronika stoleté války, str. 28
- ↑ www.infobretagne.com
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel z Blois na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Jean Froissart, Chroniques (Vol. I): Charles de Blois is taken prisoner
- Place of origin, date: Paris, Virgil Master (illuminator); c. 1410
- Material: Vellum, ff. 382, 385x288 (243x187) mm, 42 lines, littera cursiva, Binding: 18th-century brown leather; gilt; with coat of arms of Stadholder William V
- Decoration: 1 two-column miniature (170x180 mm); 29 column miniatures (115/65x95/80 mm); 1 historiated initial (45x50 mm); decorated initials with border decoration (ff. 1r, 24r, 36r, 62r, 74v, etc.)
- Provenance: Louis de Luxemburg, conn‚table de France (d. 1475; signature, erased); by descent to his granddaughter Françoise de Luxembourg and her husband Philip of Cleves (d. 1528; coat of arms with label, over erasure; signature); purchased in 1531 from Philip's estate by HenriIII, Count of Nassau (d. 1538); by descent to the Princes of Orange-Nassau, the later Stadholders, at The Hague; carried off in 1795 to Paris by the French and restituted to the Koninklijke Bibliotheek in 1816
Charles of Blois-Châtillon (fantasy depiction from 1621 from the history book histoire de chatillon by André du Chesne).
Autor: GO69, Licence: CC BY-SA 4.0
Église Notre-Dame de Bulat-Pestivien (22). Statue du Bienheureux Charles de Blois.