Karen Chačanov

Karen Chačanov Карен Хачанов
Karen Chačanov na Monte-Carlo Masters 2022
Přezdívka	Djan[1]
Stát	Rusko Rusko
Datum narození	21. května 1996 (27 let)
Místo narození	Moskva, Rusko[1]
Bydliště	Dubaj, Spojené arabské emiráty
Výška	198 cm[1]
Hmotnost	87 kg[1]
Profesionál od	2013
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	15 517 447 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	253–182
Tituly	6 ATP, 2 challengery, 5 ITF
Nejvyšší umístění	8. místo (15. července 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2023)
French Open	čtvrtfinále (2019, 2023)
Wimbledon	čtvrtfinále (2021)
US Open	semifinále (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	stříbro (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	60–78
Tituly	1 ATP, 1 ITF
Nejvyšší umístění	53. místo (29. ledna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2017)
French Open	2. kolo (2017)
US Open	3. kolo (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2021)
Hopman Cup	základní skupina (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
stříbro	2020 Tokio	mužská dvouhra

Karen Chačanov (rusky: Карен Абгарович Хачанов, Karen Abgarovič Chačanov, * 21. května 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista arménského původu a stříbrný medailista mužské dvouhry z tokijské olympiády. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest singlových turnajů včetně Paris Masters 2018. K nim přidal jednu deblovou trofej. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2019 na 8. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2024 na 53. místě. Trénují ho Vedran Martić a José Clavet. Dříve tuto roli plnil bývalý španělský tenista Galo Blanco.^[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 semifinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Jihoafrické republice, v němž vyhrál první dvouhru nad Deanem O'Brianem. přispěl tak k vítězství Rusů 5:0 na zápasy. V roce 2021 se stal členem vítězného družstva hrajícího pod hlavičkou Ruské tenisové federace. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 7–7 ve dvouhře a 2–6 ve čtyřhře.^[3]

V ruském týmu se zúčastnil Hopmanova poháru 2018 po boku Anastasije Pavljučenkovové. V základní skupině obsadili třetí místo.

Tenisová kariéra

V červenci 2013 se stal mistrem Evropy v kategorii 18letých.^[1]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v březnu 2012, když v Ťumeni prošel kvalifikací. V úvodním kole však podlehl Alexeji Vatutinovi, když mu odebral jen tři gamy.^[2] Premiérový singlový titul na challengerech ATP vybojoval na istanbulském Amex-Istanbul Challengeru 2015, kde ve finále přehrál ukrajinského 53. hráče žebříčku Serhije Stachovského ve třech setech. Druhou trofej přidal na květnovém Samarkand Challengeru 2016 v uzbeckém Samarkandu po vítězství nad španělským tenistou Rubénem Ramírezem Hidalgem.^[1]

Ve věku 17 let a 157 dní se stal nejmladším ruským tenistou, jenž vstoupil do profesionálního tenisu (v sezóně 2013), čímž překonal věkový rekord Michaila Južného.^[4] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval po obdržení divoké karty na zářijovém St. Petersburg Open 2013, kde také dosáhl první kariérní výhry. Na úvod vyřadil Rumuna Victora Hănesca, aby poté nestačil na sedmého nasazeného Lukáše Rosola. O čtrnáct dní později postoupil do premiérového čtvrtfinále, když na moskevském Kremlin Cupu 2013 zdolal srbskou turnajovou trojku Janka Tipsareviće. Následně nenašel recept na Chorvata Iva Karloviće.^[1]

Člena elitní dvacítky žebříčku poprvé porazil na antukovém Barcelona Open Banco Sabadell 2016, kde z pozice kvalifikanta ve druhém kole vyřadil španělskou turnajovou pětku a světovou sedmnáctku Roberta Bautistu Aguta, aby vzápětí skončil na raketě Ukrajince Alexandra Dolgopolova. V rámci série ATP Masters debutoval na březnovém Sony Open Tennis 2014 v Key Byscaine, kam získal divokou kartu. Po třísetovém průběhu odešel poražen od Španěla Daniela Gimeno-Travera. Do první stovky světové klasifikace premiérově pronikl 6. června 2016, když si zajistil semifinálovou účast na prostějovském challengeru UniCredit Czech Open 2016.^[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi vyřadil italského kvalifikanta Thomase Fabbiana, aby následně skončil na raketě Japonce Keie Nišikoriho.^[1]

První finále na okruhu ATP Tour si zahrál na premiérovém ročníku zářijového Chengdu Open 2016 v čínském Čcheng-tu, v němž za 2.40 hodin zdolal španělskou turnajovou pětku Alberta Ramose-Viñolase po třísetovém průběhu. Získal tak první trofej, když do té doby na turnajích nikdy nepřešel přes čtvrtfinálovou fázi. Během turnaje mu patřila 101. pozice žebříčku ATP, čímž se v probíhající sezóně stal třetím šampionem události ATP mimo elitní stovku. Bodový zisk mu zajistil posun na kariérní maximum, když mu ve vydání z 3. října 216 patřila 55. příčka.^[5] Premiérovou trofej v sérii Masters si odvezl z pařížského Rolex Paris Masters 2018, kde postupně vyřadil čtyři hráče elitní světové desítky, Johna Isnera, Alexandra Zvereva, Dominica Thiema a srbskou světovou dvojku ve finále. V něm ukončil 22zápasovou neporazitelnost Novaka Djokoviće po dvousetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul o sedm míst výše, na nové kariérní maximum, když mu ve vydání z 5. listopadu 2018 patřila 11. příčka. Ta mu zajistila druhé náhradnické místo na navazujícím Turnaji mistrů.^[6]

Semifinále na grandslamu si poprvé zahrál na US Open 2022 po výhře nad Australanem Alexem de Minaurem. Mezi poslední čtveřicí hráčů však podlehl norské světové sedmičce Casperu Ruudovi, čímž po devatenácté v řadě nestačil na člena první světové desítky. Při Ruudově setbolu za stavu 5:6 v tiebreaku úvodní sady odehráli s 55 údery nejdelší výměnu celého ročníku.^[7][8] Rovněž navazující major Australian Open 2023 znamenal semifinálovou účast. Ve třetím kole zdolal světovou sedmnáctku Francese Tiafoea. Ve čtvrtfinále mu pak po zisku prvních dvou setů ve třetím skrečoval Američan Sebastian Korda kvůli zraněnému zápěstí.^[9] Do finále jej však nepustil čtvrtý muž žebříčku Stefanos Tsitsipas po čtyřsetovém průběhu. I pošesté tak s Řekem prohrál.^[10]

Soukromý život

V dubnu 2016 se oženil s Veronikou Škljajevovou.^[11] Syn se do manželství narodil v září 2019.^[12] Jeho švagrem je běloruský tenista Ilja Ivaška, který si vzal sestru manželky.^[13]

Utkání o olympijské medaile

Mužská dvouhra: 1 (1 stříbro)

Stav	rok	místo konání	povrch	soupeř	výsledek
Stříbro	2020	Tokio, Japonsko	tvrdý	Alexander Zverev	3–6, 1–6

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 8 (6–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	2. října 2016	Čcheng-tu, Čína	tvrdý	Albert Ramos-Viñolas	6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–3
Vítěz	2.	25. února 2018	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Lucas Pouille	7–5, 3–6, 7–5
Vítěz	3.	21. října 2018	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Adrian Mannarino	6–2, 6–2
Vítěz	4.	4. listopadu 2018	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Novak Djoković	7–5, 6–4
Finalista	1.	1. srpna 2021	LOH – Tokio, Japonsko	tvrdý	Alexander Zverev	3–6, 1–6
Finalista	2.	9. ledna 2022	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Gaël Monfils	4–6, 4–6
Vítěz	5.	26. září 2023	Ču-chaj, Čína	tvrdý	Jošihito Nišioka	7–6(7–2), 6–1
Vítěz	6.	24. února 2024	Dauhá, Katar	tvrdý	Jakub Menšík	7–6(14–12), 6–4

Čtyřhra: 3 (1–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	1. dubna 2018	Miami, Spojené státy	tvrdý	Andrej Rubljov	Bob Bryan Mike Bryan	6–4, 6–7(5–7), [4–10]
Finalista	2.	3. listopadu 2019	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Andrej Rubljov	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	4–6, 1–6
Vítěz	1.	6. května 2023	Madrid, Španělsko	antuka	Andrej Rubljov	Rohan Bopanna Matthew Ebden	6–3, 3–6, [10–3]

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra: 8 (7–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	25. srpna 2014	Kao-siung, Tchaj-wan	tvrdý	Sriram Balaji	6–7(4–7), 6–4, 6–3
Vítěz	2.	8. září 2014	Mylhúzy, Francie	tvrdý (h)	David Guez	6–2, 6–0
Vítěz	3.	2. března 2015	Lille, Francie	tvrdý (h)	Rudy Coco	6–1, 6–4
Vítěz	4.	9. března 2015	Balma, Francie	tvrdý (h)	Fabien Reboul	6–4, 6–1
Vítěz	5.	19. dubna 2015	Buchara, Uzbekistán	tvrdý	Dzmitryj Žyrmont	7–5, 4–6, 6–3
Vítěz	6.	20. září 2015	Istanbul, Turecko	tvrdý	Serhij Stachovskyj	4–6, 6–4, 6–3
Finalista	1.	13. března 2016	Jönköping, Švédsko	tvrdý (h)	Andrej Golubjev	6–7(9–11), 7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz	7.	14. května 2016	Samarkand, Uzbekistán	antuka	Rubén Ramírez Hidalgo	6–1, 6–7(6–8), 6–1

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	8. září 2014	Mylhúzy, Francie	tvrdý (h)	Daniil Medveděv	Olivier Charroin Elie Rousset	7–6(7–5), 4–6, [10–7]

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Stav	č.	soutěž	spoluhráči	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	Davis Cup 2021 5. prosince 2021 Madrid, Španělsko tvrdý, Caja Mágica	Daniil Medveděv Andrej Rubljov Aslan Karacev Jevgenij Donskoj	Chorvatsko	2–0
				Marin Čilić Nino Serdarušić Borna Gojo Mate Pavić Nikola Mektić

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karen Khachanov na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karen Chačanov na Wikimedia Commons
• Karen Chačanov na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Karen Chačanov na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Karen Chačanov na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Karen Chačanov v databázi Olympedia (anglicky)
• Karen Chačanov na X (dříve Twitteru)
• Karen Chačanov na Instagramu