Karita Mattila

Karita Mattila
Základní informace
Rodné jméno	Karita Marjatta Mattila
Narození	5. září 1960 (63 let) Somero
Žánry	opera
Povolání	operní pěvkyně
Nástroje	hlas
Hlasový obor	soprán
Ocenění	Pro Finlandia (2001) rytíř Řádu umění a literatury (2003) Q115917018
Sídlo	Asikkala
Web	www.harrisonparrott.com/artists/karita-mattila
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karita Marjatta Mattila (vyslovuje se ['karita' mattila]) (* 5. září 1960, Somero) je finská operní sopranistka.^[1] Pravidelně se objevuje v hlavních operních domech po celém světě, včetně Metropolitní opery, Královské opery v Londýně, Théâtre du Châtelet, Opéra Bastille, Lyric Opera of Chicago, San Francisco Opera, Houston Grand Opera, Vídeňská státní opera, Toronto Roy Thomson Hall a Großes Festspielhaus v Salcburku. V Česku vystupuje například v Janáčkově divadle v Brně nebo v Rudolfinu.^[2] Patří mezi světově nejznámější interprety oper Leoše Janáčka.

Kariéra

1983–1999

Karita Mattila, která se narodila ve finském Someru, absolvovala v roce 1983 Sibeliově akademii v Helsinkách, kde studovala zpěv u Liisy Linko-Malmio. Poté pokračovala ve studiu u Very Rozsa v Londýně.

Ještě v roce 1983 vyhrála první světovou soutěž Cardiff Singer of the World. V roce 1985 debutovala v Covent Garden v Královské opeře jako Fiordiligi v Mozartově Così fan tutte. V roce 1988 představovala Emmu v vůbec první televizní produkci Schubertových Fierrabras ve Vídeňské státní opeře. V roce 1990 debutovala Metropolitní opeře jako Donna Elvíra v Mozartově Donu Giovanni. V roce 1994 debutovala ve Španělsku jako Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi v Madridu a v roce 1996 debutovala v Paříži ve Wagnerově opeře Lohengrin a Verdiho Donu Carlosovi. V roce 1998 Karita Mattila získala ceny Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ s Mistry pěvci norimberskými a v roce 2004 za Jenůfu. V roce 1998 jí byla udělena cena Evening Standard Ballet, Opera a Classical Music za „mimořádný výkon roku“ za představení Elisabeth v Donu Carlosovi v Královské opeře.

2000–2020

V roce 2001 deník The New York Times vybral Karitu Mattilu jako nejlepší zpěvačku roku za jejíj výkon ve Fideliu v Metropolitní opeře a ve stejném roce byla nominována na cenu Laurence Oliviera za „mimořádný úspěch v opeře“. V roce 2004 získala další cenu Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ v za Jenůfu. Mattilina newyorská vystoupení v Salome v roce 2004 a následná Káťa Kabanová inspirovala newyorský tisk k napsání: „Až se bude psát historie Metropolitní opery v době milénia, Karita Mattila si zaslouží vlastní kapitolu.“

V roce 2005 byla nejstarším americkým časopisem o vážné hudbě Musical America jmenována Hudebnicí roku 2005, který ji popisoval jako „nejvíce elektrizující zpívající herečku naší doby, takovou umělkyni, která obnovuje stárnoucí uměleckou formu a žene veřejnost do šílenství.“ BBC Music Magazine Karitu Mattilu označil za jednu z 20 nejlepších sopránů zaznamenané éry v roce 2007.^[3] Celosvětové publikum Mattilu vidělo v Manon Lescaut v kinech v roce 2008. Salome a Toscu v Metropolitní opeře mohli diváci sledovat naživo ve vysokém rozlišení po celém světě v letech 2008 a 2009. V roce 2010 ztvárnila Karita Mattila v Opéra National de Lyon roli Emilie du Châtelet v monodrámatu Émilie Kaiji Saariaho; role jí byla věnována.

Obrovským aplausem byla odměněna za ztvárnění Kostelničky ve Metropolitní opeře v roce 2016.^[4] V roce 2020 hrála parodii na sebe jako operní diva uvízlá ve Finsku v nové komiksové opeře Cosi fan Tutte. V prosinci 2020 byla Mattila vyznamenána Řádem finského lva, Commander první třídy.^[5]

Spolupráce s Jiřím Bělohlávkem

Diva je v Česku známa dlouhodobou spoluprací s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, se kterým měla profesionálně velmi vřelý vztah.^[6] Poté, co v Helsinkách nazkoušeli Janáčkovu operu Káťa Kabanová, s ním vystupovala po celém světě,^[7] v Praze poprvé v roce 2004 v roli Jenůfy na pódiu Rudolfina.^[2] Právě s Bělohlávkem si také splnila svůj sen zpívat Kostelničku v Její pastorkyni, protože si vážila jeho detailní znalosti díla Leoše Janáčka. S radostí přijala nabídku zazpívat také na pražském koncertě s Českou filharmonií uspořádaném v roce 2016 u příležitosti dirigentových 70. narozenin.^[7]

Ve Dvořákově síni Rudolfina zpívala také v roce 2018,^[8] a to s hudebním tělesem PKF – Prague Philharmonia, které Jiří Bělohlávek založil pod názvem Pražská komorní filharmonie.^[9]

Osobní život

Mattila žije v Naples na Floridě. V roce 1992 se provdala za Tapio Kuneinena, který pro ni pracoval jako manažer;^[10] rozvedli se v roce 2018.^[11][12]

O Twitteru, kde působí od října 2018, uvedla, že byl po jejím rozvodu „zachránou života“.^{[11][12][13][14]}

Po náhlém zrušení své Jenůfy v Královské opeře koncem února 2020 kvůli pandemii koronaviru se přestěhovala do bytu ve finských Helsinkách, dokud nebude možné znovu bezpečně cestovat, pracovat a vrátit se domů.^[11]

Nahrávky

• Arias & Scenes (Erato) dirig. Yutaka Sado; Piková dáma, Jenůfa, Elektra.
• German Romantic Arias (Erato), Staatskapelle Dresden, dirig. Sir Colin Davis; Beethoven, Weber.

Písně

• Strauss: Orchestrální písně; Čtyři poslední písně (DG)
• Strauss: Orchestrální písně (Sony Music Entertainment)
• Strauss: Hölderlin Lieder (Sony Music Entertainment)
• Sibelius Songs (Ondine)
• Grieg a Sibelius Songs (Erato)
• Lízátka; Canteloube, Villa-Lobos (Philips)
• Sydän Suomessa - Ze srdce Finska (Ondine), 1996, recitál s Ilmem Rantou (klavír); písně Toivo Kuula, Oskara Merikanta, Erkki Melartina, Yrjö Kilpinena a lidové písně.^[15]
• Divoká růže (Ondine) s Ilmo Ranta. Lieder od Beethovena, Brahmse, Schuberta, Schumanna, Mahlera.
• Moderní portrét (Warner/Finlandia), 1995. Paul Hindemith Das Marienleben, cyklus písní pro soprán a klavír, op. 27; Dream Songs Aulis Sallinen; Mikko Heinio písňový cyklus Vuelo de Alambre

Živé nahrávky

• Karita Live! (Ondine) kond. Jukka Pekka Saraste; Wagner, Verdi, Strauss, Gershwin
• Helsinský recitál (Ondine), Martin Katz (klavír); Duparc, Kaija Saariaho Quatre, Rachmaninov, Dvořákovy cikánské písně.

Kompilace

• Excellence - The Artistry of Karita Mattila (Ondine)

Kompletní opery

• Salome (Sony Music Entertainment)
• Káťa Kabanová (Fra Musica)
• Tosca (Virgin)
• Manon Lescaut (EMI Classics)
• Don Carlos (EMI Classics)
• Fidelio (DG)
• Die Meistersinger (Decca, DG)
• Simon Boccanegra (TDK)
• Jenůfa (Erato)
• Le nozze di Figaro (Sony Music Entertainment)
• Così fan tutte (Philips)
• Don Giovanni (Philips)
• Fierrabras (DG
• Der Freischütz (Decca)
• Scény z Goetheho Fausta (Sony Music Entertainment)

Symfonická díla

• Mozart: Requiem (DG)
• Beethoven: Symfonie č. 9 (DG)
• Šostakovič: Symfonie č. 14 (EMI Classics)
• Schoenberg: Gurrelieder (EMI Classics)
• Bernstein: Symphony no. 3 (Erato)
• Sibelius: Kullervo (BIS)
• Mendelssohn: Symphony no. 2 (DG)
• Schubert: mše Es dur; Mozart: Aria of the Angel, Laudate dominum (DG)

Populární hudba

• Fever (Ondine)
• Best of Evergreens (Ondine)
• Karita's Christmas (Ondine)
• Songs To The Sea; Populární melodie od Lasse Mårtensona (2001) (Ondine)

DVD

• Galavečer Metropolitní opery Jamese Levina k 25. výročí (1996), DVD Deutsche Grammophon, B0004602-09

Repertoár

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karita Mattila na španělské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karita Mattila na Wikimedia Commons
• Článek na operalus.cz
• Rozhovor v Týdeníku rozhlas
• O roli Jenůfy v MET na rozhlas.cz