Karl Barth

Karl Barth
Karl Barth (březen 1956)
(c) Bundesarchiv, Bild 194-1283-23A / Lachmann, Hans / CC-BY-SA 3.0
Karl Barth (březen 1956)
Narození10. května 1886
Basilej
Úmrtí10. prosince 1968 (ve věku 82 let)
Basilej
Místo pohřbeníFriedhof am Hörnli
Alma materUniverzita v Göttingenu
Povoláníteolog, vysokoškolský učitel a pastor
ZaměstnavateléUniverzita v Bonnu
Univerzita v Basileji
Univerzita v Göttingenu
Münsterská univerzita
Dukeova univerzita
OceněníSonningova cena (1963)
Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1968)
společník Americké akademie umění a věd
Čestný doktor Utrechtské univerzity
Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu
… více na Wikidatech
Politické stranyŠvýcarská sociálně demokratická strana (od 1915)
Sociálnědemokratická strana Německa (od 1932)
Nábož. vyznáníprotestantismus
Reformovaná církev
ChoťNelly Barth
RodičeFritz Barth
PříbuzníHeinrich Barth (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Barth (10. května 1886, Basilej10. prosince 1968, Basilej) byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie (zvané též teologie krize či teologie Slova). Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století.[1]

Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům (Der Römerbrief) a především několikasvazková Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik). V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství (Nietzsche, Feuerbach) a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh.

Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.

Dílo (výběr)

  • List Římanům 1 (Der Römerbrief 1, 1919)
  • List Římanům 2 (Der Römerbrief 2, 1922)
  • Fides quaerens intellectum. Anselmův důkaz existence Boží v souvislostech jeho theologického programu. (Fides quaerens intellectum. Anselms Beweis der Existenz Gottes im Zusammenhang seines theologischen Programms, 1931)
  • Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik, Sv. I/1-IV/4 1932n.)
  • Barmenské theologické prohlášení (Theologische Erklärung zur gegenwärtigen Lage der Deutschen evangelischen Kirche; 4. 1. 1934; anonymně)
  • Krédo. Hlavní problémy dogmatiky, předvedené v navázání na apoštolské vyznání víry (Credo. Die Hauptprobleme der Dogmatik, dargestellt im Anschluss an das apostolische Glaubensbekentniss, 1935)
  • Dogmatika v obrysu (Dogmatik im Grundriss im Anschluss an das apostolische Glaubensbekenntnis, 1947; české vydání Základy dogmatiky, Praha 1952)
  • Uvedení do evangelické theologie (Einführung in die evangelische Theologie, 1962; česky Uvedení do evangelické theologie, Praha, 1988)

Ocenění

Reference

  1. Štefan, Jan. Karl Barth a ti druzí. Praha: CDK, 2005, str. 17

Literatura

  • BARTH, Karl. Boží božství a Boží lidství: sedm kratších textů. Překlad Jan Štefan, Petr Gallus. Brno: CDK, 2005. 
  • BROŽ, Luděk; BARTH, Karl. Cesta Karla Bartha; Uvedení do evangelické theologie. Praha: Kalich, 1988. 
  • BUSCH, Eberhard. Karl Barths Lebenslauf. Nach seinen Briefen und autobiographischen Texten. München: Chr. Kaiser, 1975. Dostupné online. 
  • GALLUS, Petr. Člověk mezi nebem a zemí: Pojetí víry u Paula Tillicha a Karla Bartha. Jihlava: Mlýn, 2005. 
  • ŠTEFAN, Jan. Karl Barth a ti druzí. Brno: CDK, 2006. ISBN 80-7325-080-2. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Karl Barth Bundesarchiv Bild.png
(c) Bundesarchiv, Bild 194-1283-23A / Lachmann, Hans / CC-BY-SA 3.0
Karl Barth in 1956