Karl Brandhuber

Karl Brandhuber
Karl Brandhuber
Karl Brandhuber
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1918
Starosta Olomouce
Ve funkci:
1896 – 1918
PředchůdceJosef Engel
NástupceRichard Fischer (vlád. komisař)
Stranická příslušnost
ČlenstvíNěmecká pokroková str.
Narození24. srpna 1846
Šumperk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. srpna 1934 (ve věku 87 let)
Vrbno pod Pradědem
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov Neředín
RodičeJosef Brandhuber
PříbuzníOtto Clemens Primavesi (švagr)
Moritz Primavesi (zeť)
Alma materVŠ technická Vídeň
CommonsKarl Brandhuber
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Brandhuber (24. srpna 1846 Šumperk[1][2][3] – 14. srpna 1934 Vrbno pod Pradědem[2][4]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu a dlouholetý starosta Olomouce (poslední německý starosta města).

Biografie

Pocházel z rodiny obchodníka a pozdějšího starosty Šumperku Josefa Brandhubera. Absolvoval vyšší reálnou školu v Olomouci a Vysokou školu technickou ve Vídni. Od roku 1868 převzal vedení přádelny ve Vrbně. V roce 1870 se přestěhoval do Olomouce a převzal vedení spojených tkalcoven Vrbno–Lichtenwerden–Messendorf. Byl direktorem Sdružení moravských cukrovarů. Společně s Robertem Primavesim a Moritzem Primavesim založili přádelnu a tkalcovnu juty ve Vrbně. Od roku 1886 zastával funkci viceprezidenta Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, jejímž členem se stal roku 1881. Měl titul komerčního rady.[2][3][5]

Byl aktivní i politicky. Od roku 1882 zasedal v olomouckém obecním zastupitelstvu, kde vedl stavební referát. V období let 1896–1918 byl starostou města Olomouc.[2][3] Coby komunální politik prosazoval zachování německého charakteru Olomouce. Odmítal sloučení města s předměstskými obcemi, a to hlavně z národnostních důvodů (zázemí Olomouce bylo etnicky výrazněji české). Za jeho úřadování proběhla ve městě značná stavební aktivita. Vznikla nová kanalizace, obecní elektrárna, jatka, tržnice s masem, došlo k zavedení elektrické dráhy a výstavbě ústředního hřbitova. Rozšíření prodělaly městské parky, vznikl chudobinec, měšťanský zaopatřovací ústav, obchodní akademie, měšťanské školy, troje kasárny. Počátkem 20. století také proběhla rekonstrukce budovy radnice. Roku 1901 mu bylo uděleno čestné občanství a od roku 1909 nesla jeho jméno Ostružnická ulice. Na funkci starosty byl nucen rezignoval v listopadu 1918 v souvislosti s politickými změnami po vzniku Československa.[5]

Koncem 19. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1890 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. V zemských volbách roku 1896 byl zvolen za kurii městskou, obvod Olomouc, Nová ulice. Mandát zde obhájil i v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V posledních dvou volbách šlo (po volební reformě) o německý obvod.[6] V roce 1896 se uvádí jako německý liberální kandidát (tzv. Německá pokroková strana navazující na ústavověrný politický proud s liberální a centralistickou orientací),[7] roku 1902 jako německý pokrokový kandidát,[8] stejně tak ve volbách roku 1906[9] a volbách roku 1913.[10]

Zemřel v srpnu 1934. Národní listy v nekrologu popisují zesnulého, že byl „nacionálním Němcem, který spolu s městskou radou potlačoval všechny snahy českého živlu v Olomouci“. Zároveň ale dodaly: „nutno mu však spravedlivě uznat zásluhy, které si získal o povznesení Olomouce a jeho vzhledu“.[4]

Jeho švagrem byl podnikatel Otto Clemens Primavesi,[11] zetěm byl Moritz Primavesi.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Šumperk
  2. ↑ a b c d Karl Brandhuber *24. 8. 1846 - +14. 8. 1934 [online]. osobnosti-moravy.eu [cit. 2016-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart. [s.l.]: [s.n.], 1890. 178 s. Dostupné online. S. 15. (německy) 
  4. ↑ a b Poslední starosta německé éry v Olomouci zemřel. Národní listy. Srpen 1934, roč. 74, čís. 225, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c PUŠ, Ivan: Starosta Karl Brandhuber a národní život v Olomouci za jeho úřadu (1896-1918). Příspěvek k tématu vzájemného soužití českého a německého obyvatelstva na Moravě před rokem 1918 [online]. theses.cz [cit. 2016-07-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. ↑ Arbeiter Zeitung. 31. 10. 1896, s. 3. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Mährisches Tagblatt. 21. 10. 1902, s. 3. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Mährisch-Schlesische Presse. 1. 12. 1906, s. 5. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Deutsches Nordmährerblatt. 28. 6. 1913, s. 3. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ Salzburger Chronik. 15. 5. 1914, s. 2. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karl Brandhuber (1846-1934).jpg
Karl Brandhuber (1846-1934), rakouský podnikatel a politik