Karl Ernst Waldstein-Wartenberg

JUDr. Karl Ernst hrabě z Waldstein-Wartenbergu
Hlava rodu Waldstein-Wartenberg
Ve funkci: 20. června 1930 – 4. srpna 1985
Předchůdce	Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
Nástupce	Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg
Majitel velkostatku Mnichovo Hradiště
Ve funkci: 20. června 1930 – 1945
Předchůdce	Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
Nástupce	majetek zkonfiskován
Stranická příslušnost
Členství	Sudetoněmecká strana
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Narození	31. října 1897 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. srpna 1985 (ve věku 87 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Titul	hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť	(1920) Marie Johanna, roz. Kinská (1900–1976)
Rodiče	Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu (1868–1930) a Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922)
Děti	Ernst Adolf (1925–2019) Karl Albrecht / Páter Angelus (1931–2023)
Příbuzní	bratr: Josef Alfred Waldstein-Wartenberg (1899–1952) strýc: Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913) teta: Františka z Thun-Hohensteinu (1852–1894) sestřenice: Josefina z Waldstein-Wartenbergu, provd. z Lambergu (1877–1941) strýc: Josef Osvald II. z Thun–Hohenstein-Salm-Reiffersheidtu (1849–1913) strýc: Reinhard z Neippergu (1856–1919) švagr: Oldřich Ferdinand Kinský (1893–1938) vnuk: Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg (* 1958) děd: Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) babička: Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909) praděd: Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu (1794–1858) prababička: Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861) praděd: Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) prababička: Marie Eleonora z Liechtensteinu (1812–1873)
Alma mater	Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karl Ernst Waldstein-Wartenberg (celým jménem německy Karl Ernst Maria Josef Adolph Anton Benediktus Felicitas Graf von Waldstein-Wartenberg; česky Karel Arnošt z Waldstein-Wartenbergu, případně Valdštejn-Vartenberk, 31. října 1897 Vídeň – 4. srpna 1985 Vídeň)^[1] byl český šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Waldstein-Wartenberg, politik a majitel velkostatku Mnichovo Hradiště. V letech 1930–1985 byl hlavou rodu.^[2] V roce 1945 mu byl v Československu zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů.

(c) Bastian, CC BY 3.0

Narodil se jako syn Adolfa Arnošta hraběte z Waldstein-Wartenbergu (1868–1930) a jeho ženy Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922). Měl bratra Josefa Alfreda (1899–1952), který zůstal svobodný.

V roce 1915 si odbyl povinnou vojenskou službu jako tzv. jednoroční dobrovolník u pluku v Krakově.^[3] Absolvoval důstojnickou zkoušku, v níž skončil jako druhý nejlepší, úspěšně složil válečnou maturitu a narukoval k jezdecké dělostřelecké divizi č. 7 v Rumunsku.^[3] Vystudoval práva.^[4][3] S přáteli podnikl let vzducholodí Graf Zeppelin přes Švýcarsko.^[4]

Hlásil se k německé národnosti. V roce 1935 se stal členem Sudetoněmecké strany a v roce 1938 za ni kandidoval ve volbách do zastupitelstva v Doksech na čtvrtém místě. Z této pozice přivítal připojení Sudet k nacistickému Německu. Ve stejné straně byl i jeho švagr Oldřich Ferdinand Kinský (1893–1938), který organizoval společenský program Runcimanovy mise v Československu.^[4][5] Po odstoupení československého pohraničí Německu získal říšskoněmeckou státní příslušnost.^[5] Platila pro něj povinnost bojovat v řadách wehrmachtu, ale jako nepostradatelná osoba v zemědělství (Uk-Stellung) nebyl válečně nasazen.^[6]

Po válce byl zatčen a odsouzen za členství ve zločinecké organizaci Nacionálněsocialistického svazu letců (Nationalsozialistisches Fliegerkorps, NSFK). Do vazby nastoupil 14. května 1945.^[6] Tato organizace navazovala na Svaz německých letců (Verband deutscher Flieger), kterému Waldstein v letech 1934–1938 předsedal. Mimořádný lidový soud v České Lípě za kolaboraci vyřkl 30. dubna 1946 verdikt jednoho roku odnětí svobody, nucených prací, ztráty cti a ztráty majetku. Nebyla mu však prokázána propagace a podpora Sudetoněmecké strany a NSDAP. Polehčující okolností bylo, že u svých zaměstnanců nečinil rozdíl mezi Němci a Čechy a podporoval i české instituce.^[7][6]

Po propuštění s rodinou, která do té doby pobývala na zámku Kozel, odcestoval do Rakouska.^[7]

Jako jeho otec se snažil zvrátit pozemkovou reformu.^[3] Po otci zdědil v roce 1930 statky Mnichovo Hradiště, Doksy, Bělá pod Bezdězem, Šťáhlavy a Valdštejnský palác v Praze, které byly zbytkem v roce 1924 zrušeného valdštejnského svěřenství okleštěného pozemkovou reformou. Jednalo se o přibližně 20 tisíc hektarů pozemků. Majetkově se nejprve vyrovnal se svým bratrem Josefem Alfredem. Ten se za jednorázovou sumu 120 tisíc korun, volný byt ve Valdštejnském paláci v Praze a doživotní rentu 24 tisíc ročně vzdal podílu na dědictví.^[4]

Pobýval především na zámku v Doksech, léto však rodina často trávila na zámku Kozel.^[4]

Na hřbitově v Doksech nechal v letech 1931–1933 zbudovat Valdštejnskou kapli, u které byli pohřbeni jeho rodiče Adolf a Sophie a v roce 2019 také jeho syn Ernst Adolf.^[8]

V roce 1934 u příležitosti třísetletého výročí zavraždění Albrechta z Valdštejna (1583–1634) nechal zhotovit nástěnný náhrobník z červenorůžového sliveneckého mramoru s bronzovým reliéfem Valdštejnova poprsí do kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti, kde byl vojevůdce pochován.^[9]

V roce 1943 byla část zámku v Doksech zabrána pro účely služebního sídla šéfa bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei) a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst).^[7]

V Heřmanově Městci se 6. září 1920 oženil s Marií Johannou Kinskou (23. února 1900 Vídeň – 19. ledna 1976 Vídeň), dcerou tehdy už nežijícího Ferdinanda hraběte Kinského z Vchynic a Tetova (1866–1916) a jeho manželky Aglaji, rozené princezny z Auerspergu (1868–1919).^[1] Její otec byl majitelem Horažďovic a Moravského Krumlova.^[4] Marie Johanna byla dámou Řádu hvězdového kříže.^[1] Po svatbě za života otce bydleli na zámku Kozel.^[10] Narodilo se jim osm dětí, z toho tři synové:^[1]

• 1. Sophie (Žofie; * 28. 7. 1921 zámek Kozel u Šťáhlav)
  • ∞ (9. 5. 1945 Mimoň) Franz Karl Hartig (16. 11. 1921 Mimoň – 1. 1. 2004 Salcburk)
• 2. Aglae (Aglaja; 6. 10. 1923 Doksy – 31. 1. 1996 Vídeň)
  • ∞ (7. 3. 1943 Doksy) Franz Joseph Seilern-Aspang (18. 8. 1914 Lešná)
• 3. Ernst Adolf (Arnošt Adolf; 30. 3. 1925 Doksy – 21. 1. 2019 Vídeň; pohřben ve Waldsteinské hrobce na hřbitově v Doksech), obedienční rytíř maltézského řádu, hlava rodu v letech 1985–2019
  • ∞ (11. 11. 1954 Baden, Švýcarsko) Maria Wilhelmine Henckel von Donnersmarck (* 17. 11. 1929 Náklo – 19. 1. 2022 Vídeň; pohřbena ve Waldsteinské hrobce na hřbitově v Doksech)
• 4. Marie Gabriela (24. 12. 1926 Dosky – 8. 4. 1978 Salcburk)
  • ∞ (29. 8. 1947 Stein bei Fehring, rozvedeni 1957) Wambola Heinrich Braunbruck (17. 11. 1919 Salcburk – 23. 3. 1990 Fribourg, Švýcarsko)
• 5. Theresia (Terezie; * 8. 7. 1929 zámek Kozel u Šťáhlav)
  • ∞ (24. 10. 1957 Mariazell) Leo Prüller (* 5. 11. 1928 Reinsberg, Dolní Rakousy)
• 6. Karl Albrecht (Karel Albrecht) / Páter Angelus O. S. B. (13. 1. 1931 Doksy – 27. 12. 2023 Tutzing, pohřben pod Pamětní kaplí v klášteře Ettal^[11]), benediktinský mnich v klášteře Ettal
• 7 Franz (František; 12. 9. 1934 – 14. 9. 1934; pohřben ve Waldsteinské hrobce na hřbitově v Doksech)
• 8. Marie Elisabeth (Marie Alžběta; 19. 10. 1936 Doksy – 1. 11. 2010 Vídeň)
  • ∞ (3. 1. 1970 Vídeň) John Reginald Underdown Page (13. 9. 1920 Knebworth, Anglie – 11. 1. 1995 Vídeň)

Syn Ernst Adolf se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, které si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.^[12] Usiloval také o restituce.^[13][14] Vnuk Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg (* 1958) se vrátil s rodinou po listopadu 1989 zpět do Česka, získal české občanství a v letech 1997–2005 měl sídlo na zámku v Zalužanech.^[15]

• NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. 

• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na stránkách Roskildes Historie (dánsky)