Karl Giskra mladší

Karl svobodný pán Giskra
Rakousko-uherský vyslanec v Holandsku
Ve funkci: 1911 – 1917
Předchůdce	Christoph Wydenbruck
Nástupce	Ludwig Széchényi
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku
Ve funkci: 1909 – 1911
Předchůdce	Douglas Thurn-Valsassina
Nástupce	Adam Tarnowski
Rakousko-uherský vyslanec v Mexiku
Ve funkci: 1906 – 1909
Předchůdce	Gilbert von Hohenwart
Nástupce	Maximilian Hadik
Narození	22. února 1864 Brno
Úmrtí	24. října 1919 (ve věku 55 let) Gersau
Titul	svobodný pán (1891)
Rodiče	Karl Giskra Elisa Giskra (roz. Hauschik)
Profese	diplomat
Ocenění	Řád sv. Štěpána, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karl svobodný pán Giskra (22. února 1864, Brno – 24. října 1919, Gersau, Švýcarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Jako jediný syn brněnského starosty a rakouského ministra vnitra Karla Giskry byl v roce 1891 povýšen do stavu svobodných pánů, mezitím vstoupil do diplomatických služeb a nakonec byl rakousko-uherským vyslancem v Nizozemí (1911–1917).^[1][2]

Pocházel z moravské rodiny německého původu, byl jediným synem významného politika Karla Giskry (1820–1879).^[3][4] Studoval práva ve Vídni a v roce 1887 začal pracovat na dolnorakouské finanční prokuratuře, již v roce 1889 přestoupil do diplomatických služeb. Po složení předepsaných zkoušek zastával řadu nižších postů v různých evropských metropolích (Bukurešť, Lisabon, Bělehrad, Bern, Berlín).^[5][6] V roce 1905 byl jmenován vyslaneckým radou ve Washingtonu,^[7] ještě téhož roku byl ve funkci vyslance přeložen do Chile (1905–1906; zde fungoval zároveň jako diplomatický zástupce pro Peru a Bolívii) se sídlem v Santiago de Chile.^[8] Následovala diplomatická mise v Mexiku (1906–1909),^[9][10] po návratu do Evropy byl vyslancem v Bulharsku (1909–1911)^[11] a nakonec v Nizozemí (1911–1917).^[12] Z Haagu byl odvolán ještě během první světové války ze zdravotních důvodů a zemřel nedlouho poté.

V roce 1898 se ve Švýcarsku oženil s Američankou Helene Kingovou a měl s ní jedinou dceru Helenu (1901–1948), provdanou za německého diplomata Wernera von Ow-Wachendorf.^[13][14]

Karlova sestra Elisabeth (1867–1935) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen ve Štýrském Hradci.

Za otcovy zásluhy byl spolu s matkou a sestrou povýšen v roce 1891 do stavu svobodných pánů. Titul byl udělen v červenci 1891, příslušný diplom byl vystaven až o rok později 2. července 1892.^[15][16] Ve funkci vyslance v Nizozemí obdržel v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[17] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[18][19]

• Řád železné koruny III. třídy (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytíř Řádu sv. Štěpána (1905)
• Řád železné koruny I. třídy (1917)

• Řád svatého Alexandra I. třídy (Bulharsko)
• komandér Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• Řád červené orlice III. třídy (Německo)
• komandér Řádu Jindřicha Lva (Brunšvicko)
• rytíř Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád bílého orla IV. třídy (Srbsko)

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015, s. 124–126 (heslo Giskra) ISBN 978-80-905324-5-8

• Rodina Giskra dostupné online
• Karl Giskra na webu Encyklopedie dějin města Brna dostupné online