Karl Ludwig Grünne

Karl Ludwig Grünne
C. k. generál jízdy a císařský nejvyšší štolba hrabě Karl Ludwig Grünne (1873)
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1883 – 15. června 1884
Panovník	František Josef I.
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci: 1849 – 1875
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna
Nástupce	Emerich z Thurn-Taxisu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci: 1848 – 1849
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	úřad neobsazen, předtím Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld
Nástupce	Karel František z Lichtenštejna
Nejvyšší hofmistr arcivévody Štěpána
Ve funkci: 1847 – 1848
Panovník	František Josef I.
Tajný rada
Ve funkci: 1847 – 15. června 1884
C. k. komoří
Narození	25. srpna 1808 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	14. června 1884 (ve věku 75 let) Baden u Vídně Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Dobersberg
Choť	(1831) Karolína z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1808–1886)
Rodiče	Philipp Ferdinand Grünne (1762–1854)
Příbuzní	tchán: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) tchyně: Alžběta Marie Filipína z Fürstenberg-Weitry (1784–1865) švagr: Ferdinand Jáchym z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1803–1859)
Zaměstnání	politik
Profese	voják, politik a důstojník
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1859: velkokříž Řádu sv. Štěpána, 1865: Řád zlatého rouna (č. 995)
Commons	Karl Ludwig von Grünne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Ludwig hrabě Grünne (německy Karl/Carl Ludwig Graf Grünne von Pinchard; 25. srpna 1808 Vídeň – 15. června 1884 Baden u Vídně) byl rakouský generál, politik a dvořan. Jako císařský generální pobočník patřil k nejvlivnějším osobnostem prvního desetiletí vlády Františka Josefa (1848–1859). Z důležitých funkcí byl odvolán po prohrané válce v Itálii v roce 1859, formálně si ale uchoval vysoké hodnosti u dvora do roku 1875.

Životopis

Pocházel ze šlechtické rodiny nizozemského původu, předkové od 18. století působili ve službách Habsburků. Narodil se jako jediný syn generála jízdy a vojenského spisovatele hraběte Philippa Ferdinanda Grünna (1762–1854), vojenská služba byla v rodině tradiční. V devatenácti letech vstoupil do armády a již v roce 1828 byl podporučíkem. V roce 1843 byl povýšen na plukovníka a začal působit také ve dvorských službách, v letech 1847–1848 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Štěpána, v roce 1847 se zároveň stal c. k. tajným radou. Jako oblíbenec arcivévodkyně Žofie byl v srpnu 1848 jmenován nejvyšším hofmistrem arcivévody Františka Josefa, který se v prosinci téhož roku stal císařem. Z postu nejvyššího hofmistra přešel Grünne do funkce nejvyššího štolby (1849–1875), mezitím byl v roce 1848 povýšen na generálmajora. Od prosince 1848 byl císařovým generálním pobočníkem a od roku 1850 také ředitelem císařovy vojenské kanceláře, v roce 1850 byl povýšen na c. k. polního podmaršála. V padesátých letech měl z titulu svých funkcí značný vliv na veřejné záležitosti, především v oblasti armády. Vystupoval jako stoupenec absolutismu a odpůrce vojenských reforem, jako císařův generální pobočník byl v letech 1857–1859 též členem vlády.^[1]

Po neúspěchu války se Sardinií v roce 1859 se veřejné mínění obrátilo proti Grünnovi, který byl viněn z personálního pochybení v prosazení nepřílíš schopného generála Gyulaie na post vrchního velitele. Prohraná válka v Itálii znamenala pro Rakousko ztrátu Lombardie a v konečném důsledku také pád Bachova absolutismu. Grünne byl odvolán z důležitých funkcí a byla mu ponechána jen čestná hodnost císařského nejvyššího štolby. Od té doby žil víceméně v ústraní, v armádě nicméně ještě v roce 1864 dosáhl hodnosti generála jízdy.^[2] V roce 1875 byl penzionován, téhož roku také rezignoval na post nejvyššího štolby.

V roce 1859 obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1865 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Kromě toho byl c. k. tajným radou a komořím. Krátce před smrtí byl v roce 1883 jmenován doživotním členem panské sněmovny.

Po otci byl majitelem panství Dobersberg a Peigarten v Dolním Rakousku poblíž hranic s jižními Čechami. Zemřel v Badenu u Vídně a pohřben byl v rodinné hrobce v Dobersbergu.

Rodina

Dne 16. května 1831 se ve Vídni oženil s Karolínou Trauttmansdorffovou (29. února 1808 Vídeň – 19. března 1886 Baden u Vídně), c. k. palácovou dámou, dcerou nejvyššího štolby knížete Jana Nepomuka Trauttmansdorffa (1780–1834) a jeho manželky Alžběty Marie Filipíny z Fürstenbergu (1784–1865). Měli spolu šest dětí:

• 1. Karolína (5. července 1832 Vídeň – 21. března 1911 Graz), manžel 1852 Kálmán (Koloman) hrabě Széchenyi (6. října 1824 Šoproň – 17. ledna 1914 Šoproň), c. k. tajný rada
• 2. Filip (4. listopadu 1833 Vídeň – 25. března 1902 Dobersberg), c. k. polní zbrojmistr, velitel v Praze 1889–1899, manželka 1878 Klotylda Johanna Thun-Hohenstein (5. ledna 1854 Praha – 16. září 1934 Dobersberg)
• 3. Marie Anna (Marianne) (1835 Vídeň – 23. srpna 1906 Altmünster), manžel 1862 László (Ladislaus) hrabě Szapáry (22. listopadu 1831 Pešť – 28. září 1883 Prešpurk (Bratislava)), c. k. polní podmaršál
• 4. Ferdinand (1836–1866), c. k. major (padl v bitvě u Hradce Králové)
• 5. Rudolf Ferdinand (19. září 1838 Vídeň – 4. ledna 1915 Vídeň), c. k. rytmistr
• 6. Terezie (1. srpna 1840 Žatec – 17. března 1911 Štýrský Hradec (Graz)), manžel 1864 Humbert hrabě Černín z Chudenic (15. ledna 1827 Vídeň – 30. listopadu 1910 Štýrský Hradec), c. k. komoří

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896, s. 542–543 dostupné online
• URBAN, Otto: František Josef I.; Praha, 1991 318 s. ISBN 80-204-0173-3
• TARABA, Luboš: Krve po kolena. Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011 320 s. ISBN 978-80-7557-205-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ludwig von Grünne na Wikimedia Commons
• Karl Ludwig Grünne na webu rakouského parlamentu dostupné online