Karl Tersztyánszky von Nádas

Karl Tersztyánszky von Nádas
Karl Tersztyánszky v roce 1854
Narození	28. říjen 1854 Szakolcz
Úmrtí	7. března 1921 (ve věku 66 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Vojenská kariéra
Hodnost	generálplukovník (1916), generál jezdectva (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Doba služby	1877–1918
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka	Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Války	První světová válka
Vyznamenání	Vojenský záslužný kříž 1. třídy Pro Ecclesia et Pontifice
multimediální obsah na Commons

Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské armády a vojevůdce první světové války.^[1]

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová.^[2] Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli.

Jako absolvent C. k. válečné školy (K.u.k. Kriegsschule) byl v roce 1882 povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. Krátce působil u 9. armádního sboru v Josefově a v letech 1888–1890 vykonával službu u 15. husarského pluku ve Vídni. Poté byl štábním důstojníkem 8. armádního sboru v Praze a od roku 1891 působil jako velitel štábu jízdní divize v Jarosławi. V roce 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Černovicích) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.

Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Prešpurku a k datu 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Prešpurku a od září 1912 působil jako velitel 4. armádního sboru v Budapešti.^[3] V květnu 1913 dosáhl hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie).^[4]

Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války Rakousku-Uhersku se okamžitě se 4. armádním sborem přesunul do Haliče. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lvov. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užocký průsmyk a město Turka. V říjnu pak byly jeho jednotky přesunuty na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.

V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.^[5] To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. K datu 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst).^[6] V červnu byl jmenován velitelem 4. armády^[7] se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.^[8] O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády,^[9] kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.

Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl čestnou funkci velitele uherské královské gardy, ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.

V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.^[2]

Ve funkci velitele armádního sboru obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[10] Od roku 1913 byl zároveň čestným majitelem 8. husarského pluku dislokovaného v Kecskemétu. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[11]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1901)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1910)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1916)

• Řád pruské koruny III. třídy (1892, Německo)
• Vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (1914, Papežský stát)
• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
• Železný kříž I. třídy (1915, Německo)
• velkokříž Řádu červené orlice (1914, Německo)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Tersztyánszky von Nádas na německé Wikipedii.

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 305–306 (heslo Karl Tersztyánszky) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Karl Tersztyánszky na webu austro-hungarian army
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Tersztyánszky von Nádas na Wikimedia Commons