Karl Wolff

Karl Wolff
Karl Wolff
	(c) Bundesarchiv, Bild 146-1969-171-29 / Friedrich Franz Bauer / CC-BY-SA 3.0
Rodné jméno	Karl Friedrich Otto Wolff
Narození	13. května 1900; Darmstadt
Úmrtí	15. července 1984 (ve věku 84 let); Rosenheim
Povolání	politik a důstojník
Zaměstnavatel	Heinrich Himmler
Ocenění	Německý kříž ve zlatě; medaile Na památku 13. března 1938; Sudetská pamětní medaile; Memel Medal; Řád svatého Sávy; … více na Wikidatech
Politická strana	Národně socialistická německá dělnická strana
Rodiče	Karl Wolff
Funkce	Personal Staff Reichsführer-SS (1936–1943); člen Reichstagu Nacistického Německa
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Friedrich Otto Wolff (Himmler ho přezdíval „Wölffchen“), (13. května 1900 – 17. července 1984) vysoce postavený nacista, SS-Obergruppenführer a generál Waffen-SS. Šéf osobního štábu Reichsführera-SS, pobočník Heinricha Himmlera, spojovací důstojník SS v Hitlerově hlavním stanu a nejvyšší velitel SS a policie v Itálii.

Život

Mládí a I. světová válka

Karl Wolff se narodil v německém Darmstadtu. Jeho otec byl soudce okresního soudu Dr. Carl Wolff a svému synu přezdíval "Karele" (Tato přezdívka Wolffovi zůstala až do smrti v roce 1984). V Darmstadtu Wolff vystudoval gymnázium a hned po maturitě (v roce 1917) se dal do armády. Byl odvelen na západní frontu, kde byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy.

Kariéra před SS

Po válce vstoupil Wolff do dvouletého učení ve Frankfurtu nad Mohanem, do Banky bratří von Bethmannů. V roce 1923 si vzal Friedu von Römheld a spolu s ní se odstěhoval do Mnichova, kde začal pracovat u Německé banky. Po roce 1924 si našel práci u mnichovské firmy Annoncen-Expedition Walther von Danckelmann, ale v roce 1925 si zakládá vlastní firmu Annoncen-Expedition Karl Wolff - von Römheld.“.

Kariéra v SS

Po hospodářské krizi, v roce 1931, se začal Wolff zajímat o radikální strany, které nabízely politickou a hospodářskou pomoc. 7. října 1931 vstupuje do NSDAP a do SS. V roce 1932 byl povýšen na SS-Sturmführera a v roce 1933 se stal osobním pobočníkem Heinricha Himmlera a členem Reichstagu. V roce 1943 odešel jako nejvyšší vůdce SS a policie do Itálie, kde jako zplnomocněný generál Wehrmachtu kontroloval od 26. července 1944 Mussoliniho vládu v Saló. Ke konci války si porážku Německa uvědomil i Wolff a tak navázal kontakty s americkou tajnou službou ve Švýcarsku. 29. dubna 1945 dosáhl předčasného příměří v severní Itálii.

Poválečná léta

Při Norimberském procesu s válečnými zločinci vystupoval Wolff jako svědek obžaloby. Sám byl v roce 1949 odsouzen ke čtyřem letům vězení. Po svém propuštění (v roce 1953) byl znovu souzen (v roce 1964) za napomáhání k vraždě 300 000 Židů. Byl odsouzen k 15 letům vězení, ale již roku 1969 byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Karl Wolff zemřel roku 1984 v německém Rosenheimu.

Vyznamenání

Železný kříž, I. třída
Železný kříž, II. třída
Zlatý stranický odznak (30. 01. 1939)
Služební vyznamenání NSDAP, III. stupeň – za 10 let (30. 01. 1941)
Služební vyznamenání SS, II. stupeň – za 12 let
Válečný záslužný kříž, II. třída s meči
Válečný záslužný kříž, I. třída s meči
Železný kříž, spona 1939 k Železnému kříži 1914, II. třídy
Železný kříž, spona 1939 k Železnému kříži 1914, I. třídy
Německý kříž , ve zlatě (09. 12. 1944)
Čestná šavle Reichsführera SS
SS-Ehrenring
Kříž cti , s mečemi
Vyznamenání za péči o německý lid, I. třída (28. 05. 1940)
Německá olympijská čestná medaile, I. třídy (29. 10. 1936)
Medaile za Anschluss
Sudetská pamětní medaile, se sponou s motivem pražského hradu
Medaile na památku návratu Memelu
Sportovní odznak SA, bronzový
Čestný prýmek starého bojovníka
| | Řád sv. Mauricia a sv. Lazara, III. třída – komtur a II. třída – velkodůstojník (29. 09. 1937)
| | Řád italské koruny, I. třída – velkokříž, II. třída - velkodůstojník
Řád svatého Sávy, I. třída - velkokříž