Karl von Mertens (1842–1910)

Karl baron von Mertens
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci: 1902 – 1905
Předchůdce	Heřman Pokorny
Nástupce	Eduard Pucherna
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1904), polní podmaršál (1895), generálmajor (1891)
Narození	7. listopadu 1842 Štýrský Hradec
Úmrtí	27. května 1910 (ve věku 67 let) Bad Vöslau
Titul	svobodný pán
Rodiče	Karl von Mertens a Marie von Mertens
Alma mater	Kriegsschule
Profese	důstojník
Commons	Carl von Mertens (1842)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán von Mertens (německy Carl Freiherr von Mertens) (7. listopadu 1842 Štýrský Hradec – 27. května 1910 Bad Vöslau) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1861, zúčastnil se několika válečných tažení, později byl štábním důstojníkem u různých posádek, dále císařským pobočníkem a zastával i funkce u dvora. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1902–1905) a v roce 1904 dosáhl hodnosti generála jezdectva.

Pocházel z patricijské rodiny z Bruselu, v 18. století se předkové usadili v Rakousku. Narodil se jako jediný syn generála Karla Mertense (1803–1874), po matce Marii Alexandrině (1811–1880) byl vnukem generála Friedricha Karla von Langenau.^[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík k 11. pluku kyrysníků. Díky vysokému postavení svého otce rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1864 byl kapitánem u 2. kyrysnického pluku.^[2] Téhož roku se zúčastnil prusko-dánské války a za zásluhy obdržel Vojenský záslužný kříž. V roce 1867 byl povýšen na rytmistra a byl převelen k 3. hulánskému pluku a v císařské gardě,^[3] byl také přidělen ke službě u dvora arcivévodkyně Alžběty.^[4] Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa.^[5] V roce 1881 byl povýšen na podplukovníka, následně se jako plukovník (1885) stal velitelem 3. hulánského pluku v Haliči.^[6]

V roce 1891 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 20. jezdecké brigády v Krakově,^[7] následně byl velitelem 11. jezdecké brigády v Tarnówě.^[8] V roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl jmenován velitelem jezdecké divize ve Lvově,^[9] později byl převelen jako velitel 5. pěší divize do Olomouce.^[10] Nakonec byl v letech 1902–1905 velitelem 6. armádního sboru v Košicích.^[11][12] K datu 1. května 1904 dosáhl hodnosti generála jezdectva^[13] a o rok později byl penzionován.^[14]

Od dětství užíval titul svobodného pána udělený jeho otci v roce 1849.^[15] Jako velitel armádního sboru získal v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[16] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[17] Od roku 1903 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 64.^[18][19]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1864)
• Řád železné koruny III. třídy (1889)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
• Řád železné koruny I. třídy (1905)

• Řád svaté Anny II. třídy v briliantech (Rusko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• Řád Leopolda (Belgie)
• Řád Fridrichův (Württembersko)
• komandér Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád Takova (Srbsko)
• Řád zähringenského lva (Bádensko)

• Historie rodu von Mertens in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich