Karlovarský kraj

Karlovarský kraj
Mlýnská kolonáda v Karlových Varech
znakvlajka
Území
Sídlo kraje	Karlovy Vary
Region soudržnosti	Severozápad
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
NUTS 3	CZ041
ISO 3166-2	CZ-41
RZ	K
Zeměpisné souřadnice	50°12′ s. š., 12°42′ v. d.
Vznik	1. ledna 2000
Základní informace
Rozloha	3 310,36 km² (2019)[1]
Počet obyvatel	295 077 (2024)[2]
Hustota zalidnění	89,1 obyv./km²
Nejvyšší bod	Klínovec (1 244 m n. m.)
Počet okresů	3
Počet ORP	7
Počet POÚ	15
Počet obcí	133 z toho 38 měst a 1 městys
Počet voj. újezdů	1
Kontakt
Adresa krajského úřadu	Závodní 353/88 360 06 Karlovy Vary epodatelna@kr-karlovarsky.cz
Hejtman	Petr Kulhánek (KOA)
Oficiální web: www.kr-karlovarsky.cz
Další údaje
Kód kraje	51
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým správním jednotkám. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karlovarský kraj leží na nejzazším západě Čech, a je tak nejzápadnějším krajem České republiky. Kraj sousedí na severovýchodě s Ústeckým krajem, na jihovýchodě s Plzeňským krajem, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko a na severozápadě s německou spolkovou zemí Sasko. Nejvýznamnější řekou v Karlovarském kraji je řeka Ohře.

Karlovarský kraj jako vyšší územní samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000 na území severní části Západočeského kraje. Sídlem kraje jsou Karlovy Vary. Velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi malé kraje Česka. Jeho rozloha (3 314 km²) zabírá 4,25 % území Česka. Karlovarský kraj je rozlohou třetí nejmenší kraj hned po Praze a Libereckém kraji. Na počet obyvatel je Karlovarský kraj nejmenším krajem Česka, žije zde přibližně 295 tisíc^[2] obyvatel.

Kraj byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení „kraje“. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Toto krajské členění je obdobné krajům z let 1948–1960, zřízených zákonem č. 280/1948 Sb.

Převedení části historického území obce Valeč, nyní ležícího ve vojenském újezdu Hradiště, z Karlovarského do Ústeckého kraje se setkalo v dubnu 2012 se zásadním nesouhlasem této obce.^[3]

V srpnu 2012 byl zveřejněn záměr převést, v souladu s výsledky ankety uspořádané mezi místními obyvateli, z Karlovarského kraje na Ústecké území o 7 hektarech se 3 osadami (Bukovina, Střelnice a Ořkov) a 20 obyvateli, které má spádově blíž k Podbořanům. Karlovarský kraj po počátečním nesouhlasu nakonec vyjádřil souhlas.^[4]

43,1 % jeho plochy je pokryto lesy. Geomorfologicky oblast náleží ke Krušnohorské soustavě provincie České vysočiny s oblastmi Krušné hory (Klínovecká hornatina), Smrčiny (Ašská vrchovina, Hazlovská pahorkatina a Chebská pahorkatina), Chebská pánev, Sokolovská pánev, Doupovské hory, Karlovarská vrchovina (Slavkovský les, Tepelská vrchovina a Bezdružická vrchovina). Od západu k východu protéká krajem řeka Ohře, která odvádí vodu z většiny území kraje. Má velmi čistou vodu.

Nejvyšším bodem území je vrchol Krušných hor Klínovec, který má 1 244 m n. m. a nachází se v okrese Karlovy Vary, nejnižším bodem je hladina Ohře která má 320 m n. m. a nachází se v Boči. Podnebí Karlovarského kraje charakterizuje mírně teplá oblast a chladná oblast na hřebenech Krušných hor.

Administrativně se kraj dělí na tři okresy se třemi okresními městy. Rozlohou je největší okres Karlovy Vary, nejmenším okresem je Sokolov, který má však největší hustotu zalidnění.

Okresy jsou územními obvody některých státních institucí.

Okresní úřady v Česku zanikly 31. prosince 2002. Pro účely přenesené působnosti státní správy se území samosprávných krajů od 1. ledna 2003 člení na správní obvody obcí s rozšířenou působností, ty se dále člení na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem.

• Aš
• Cheb
• Mariánské Lázně
• Karlovy Vary
• Ostrov
• Kraslice
• Sokolov

K 1. lednu 2021 měl Karlovarský kraj přes 293 tisíc obyvatel, což je nejméně ze všech krajů. Hustota obyvatel je 88,6 obyvatel na km². Nejlidnatějším okresem Karlovarského kraje je okres Karlovy Vary, ve kterém žije 114 tisíc obyvatel. Ve dvou zbývajících okresech žije zhruba stejně 90 tisíc obyvatel. Hustota zalidnění je nejvyšší v okrese Sokolov, kde dosáhla hodnota 117 obyvatel na km². Nejnižší hustota zalidnění je v okrese Karlovy Vary, kde hustota zalidnění dosahuje 76 obyvatel na km².

Charakter osídlení výrazným způsobem ovlivnila tzv. středisková sídelní soustava. Její uplatňování přispělo k značnému vylidnění venkovského prostoru a k destrukci ekonomického a sociálního prostředí venkovských sídel. Oblast Chebské a Sokolovské pánve je silně urbanizovaná a jsou zde koncentrovány výrobní funkce. Okrajové horské polohy jsou velmi řídce osídleny a mají předpoklady pro rozvoj rekreační funkce. Karlovarský kraj se skládá ze 3 okresů (Cheb, Karlovy Vary a Sokolov). Podle současného administrativního členění je na území kraje celkem 132 obcí nejrůznější velikosti, tvořených jednou až několika desítkami částí, což z něj v rámci ČR dělá kraj s nejnižším počtem obcí.

Průměrná rozloha obce je 25,1 km² a v průměru v ní k 31. 12. 2000 žilo 2306 obyvatel. Sídlem kraje a zároveň největší obcí kraje jsou Karlovy Vary, ve kterých žije téměř 17 % obyvatel kraje. Obcí s méně než 499 obyvateli je téměř 47 % a žije v nich cca 5,5 % obyvatel, ve 44 obcích od 500 do 1999 obyvatel žije téměř 14 % a ve 26 obcích od 2000 do 9999 téměř 25 % obyvatel. Celkově žije v obcích do 10 000 obyvatel cca 44 % obyvatel kraje a jejich podíl se proti roku 1998 snížil o téměř 13 procentních bodů. V roce 2000 pokračoval mírně klesající trend úbytku obyvatelstva. Ke 31. 12. 2000 žilo na území kraje 304 400 obyvatel, to jsou necelá 3 % z ČR. Stárnutí obyvatelstva kraje se od roku 1996 projevilo přírůstkem 2261 seniorů (65letých a starších) a úbytkem 5121, tj. 9 % juniorů (mladších 15 let). Tím se zvýšil koeficient stáří (poměr počtu seniorů k počtu juniorů) proti roku 1996 o 10,3 procentního bodu na 70,6 %. Počet rozvodů na 100 sňatků řadí kraj na 1. místo v ČR před kraj Moravskoslezský a Ústecký, stejně jako relativní počet potratů, který převyšuje republikový průměr o 2 potraty na 1000 obyvatel. Kojenecká úmrtnost hodnotou 5,2 je 3. nejvyšší v republice, republikový průměr činí 4,1. Vysoký je i relativní počet živě narozených, který je na 2. místě po Ústeckém kraji, naopak nejnižší v rámci republiky je mortalita (o 6,6 % nižší proti průměru za ČR). Podle předběžných výsledků Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 žilo na území kraje 306 799 obyvatel, z toho na ženy připadá 50,9 %. Z hlediska národnostní struktury se k české národnosti hlásilo 87,2 %, k moravské 0,2 %, k slovenské 4,4 %, k německé 2,8 %, k polské 0,1 % a k romské 0,2 %. Ve srovnání s výsledky sčítání z roku 1991 doznal počet obyvatel nárůst o 1,6 %, v národnostní struktuře pak výrazně ubyl podíl osob, hlásících se k národnosti slovenské (o 4,3 procentního bodu), německé (−1), moravské (−0,6) a romské (−0,4). Podíl obyvatel české národnosti zaznamenal nárůst o 3 procentní body. K náboženskému vyznání se přihlásilo 20,1 % obyvatelstva, z toho největší podíl 75,9 % připadá na církev římskokatolickou. Proti roku 1991 se podíl věřících snížil o 11,9 procentního bodu, zároveň došlo k podstatnému odlivu hlásících se k církvi římskokatolické (o 8,7 procentního bodu).

Karlovarský kraj patří spolu s Ústeckým krajem mezi hrstku regionů v nových členských zemích EU, který se ekonomicky propadá. Zatímco kolem roku 2004 dosahoval 65 % průměru HDP EU, v roce 2020 už to bylo jen 55 %. Na rozdíl od Moravskoslezského kraje totiž v Karlovarském kraji nevyužili dotace z EU na modernizaci ekonomiky a kvůli korupci a špatným politickým rozhodnutím neinvestovali např. do IT jako na Ostravsku.^[5] V roce 2021 tehdejší koronavirové pandemie prohlásil tehdejší premiér Andrej Babiš, že Karlovarský kraj je „je to nejhorší kraj historicky ve všem“.^[6]

V Karlovarském kraji je tradičně zastoupeno lázeňství (hlavně Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Jáchymov). Dalším významným ekonomickým odvětvím je těžba hnědého uhlí na Sokolovsku a kaolinu na Karlovarsku. Největším zaměstnavatelem v kraji je i v roce 2022 stále Sokolovská uhelná s 2200 zaměstnanci. Firma započala náročný proces diverzifikace, který je nutný vzhledem k blížícímu se konci těžby.^[7]

V Chebu existuje největší průmyslový park v kraji, kde jsou zastoupeny různé obory podnikání, sloužící především pro automobilový průmysl, např. inteligentní kovárna, zpracování plastů, zpracování minerálních vláken, hliníkové profily, textilní průmysl, výroba tlumičů. Působí zde firma Playmobil – výroba hraček. V tomto Parku je zastoupena druhá největší logistická hala v České republice sloužící společnosti Tchibo. Jsou zde i dvě haly DHL (Sky Deutschland a Ester Lauder). Uvažuje se o Průmyslovém parku II.

V kraji jsou významné stáčírny minerálních vod(např. Kyselka – Mattoni), které souvisí s bohatým výskytem pramenů. V sokolovském hnědouhelném revíru vyrostly závody chemického průmyslu, hlavně v Sokolově a Vřesové. Na území kraje jsou také známé sklářské podniky (např. značka Moser). Keramický průmysl má bohatou tradici, využívá naleziště kvalitního kaolinu. Výroba hudebních nástrojů je např. v Kraslicích (dechové) a Lubech (dřevěné strunné). Energetický průmysl je zastoupen dvěma hnědouhelnými elektrárnami v sokolovské oblasti (Vřesová, Tisová), několika vodními elektrárnami (Březová, Stanovice, Jesenice) a jinými, alternativními zdroji (větrná elektrárna na Božím Daru).

Na území kraje je rozšířeno pěstování brambor, řepky olejky a obilnin – pšenice a ječmene, v menší míře pak i lnu a kukuřice. Živočišná sekce zemědělství je reprezentována chovem mléčného i masného skotu, drůbeže a prasat. Z půd převažují hnědé půdy nížin a pahorkatin v nižších polohách (hnědozemě) a hnědé lesní půdy ve vyšších polohách kraje (kambizemě).

Kraj vydává nejnižší investice do výzkumu a vývoje v ČR, pouhých 0,3 % HDP. I kvůli tomu ekonomicky zaostává oproti např. Jihomoravskému kraji, který do výzkumu a vývoje investuje více než 5 % svého HDP. Zlepšení situace v Karlovarském kraji se dá čekat od vzniku Karlovarského inovačního centra, které má začít fungovat v roce 2027.^[5] Další zlepšení má přinést otevření vysoké polytechnické školy v Karlových Varech kolem roku 2025.^[8] Karlovarský kraj byl v ČR poslední kraj bez veřejné vysoké školy, což dlouhodobě kritizovali odborníci.^[5]

Karlovarský kraj patří ke strukturálně slabým regionům Česka, společně s Ústeckým a Moravskoslezským krajem. Jedná se také o příhraniční region bývalých Sudet, kterým byla zničena ekonomika vyhnáním německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce. Zatímco před druhou válkou patřily Sudety k nejbohatším regionům v tehdejším Československu, dnes patří naopak k těm nejchudším v Česku. Problematické bylo i následné dosídlení lidí, kteří neměli k regionu vztah.^[9]

Nejtěžší ránu regionu zasadila dominance těžby uhlí prosazená komunistickým režimem. Ta vedla k orientaci regionální ekonomiky na jediný druh průmyslu, který navíc potřeboval především nízce kvalifikované zaměstnance. Během komunismu prosazujícího diktaturu proletariátu byli pracující v dolech či chemičkách privilegovanou vrstvou s vysokými platy.^[10]

S úpadkem těžby uhlí kvůli nekonkurenceschopnosti po rozpadu Východního bloku po roce 1989 se dostalo oproti jiným regionům ČR větší množství lidí do nezaměstnanosti a ekonomických problémů. Pomoc státu byla dlouhodobě slabá. Teprve v roce 2017 vláda Bohuslava Sobotky schválila strategii podpory strukturálně slabých regionů.^[11]

Efekt strategie nebyl výrazný, vzhledem k tomu, že Karlovarský a Ústecký kraj patří k nejrychleji chudnoucím regionům z tzv. nových členských států v Evropské unii. Zatímco v roce 2009 dosahovaly tyto kraje 70 % průměru HDP Evropské unie, v roce 2022 už to bylo jen 60 %.^[5]

Celkově kraj trpí nízkým vzděláním obyvatel, vysokou nezaměstnaností, vysokým počtem exekucí i hlasováním pro extremistické strany. Kvůli těžké sociální situaci z kraje utíkají mladí a vzdělaní lidé, čímž se problémy kraje dále prohlubují.^[12] Na rozdíl např. od Moravskoslezského kraje, který je také zatížen těžbou uhlí, však Karlovarský a Ústecký kraj nezvládli doposud využít dotací EU na podporu výzkumu a modernizaci ekonomiky.^[13]

Po roce 1989 vznikla z dopravního hlediska v kraji zcela nová situace. Otevřením hranic mnohonásobně vzrostla zejména silniční doprava, a to jak osobních vozů, tak zejména vozů nákladních, s nepříznivými dopady na životní prostředí. I v důsledku toho dopravní infrastruktura neodpovídá potřebám rozvoje kraje.^[zdroj?]

Karlovarský kraj je pokryt relativně hustou sítí železničních tratí. Většina z nich byla vybudována na konci 19. století a od té doby nebyla podstatným způsobem modernizována, některé nádražní a provozní objekty jsou ve špatném stavebně-technickém stavu. Na hlavních tazích jsou prováděny rekonstrukce některých úseků, část sítě byla elektrifikovaná. Některé tratě (např. Sokolov–Kraslice–Klingenthal, Karlovy Vary – Potůčky – Johanngeorgenstadt, Cheb–Schirnding) jsou součástí mezinárodní sítě. Železniční trať (Schirnding –) Cheb – Mariánské Lázně (– Plzeň) je součástí III. železničního koridoru. Páteř železniční sítě regionu je tvořena dvojkolejnou tratí Chomutov–Cheb vedoucí napříč celým územím. Z této trati pak odbočují jednotlivé regionální tratě. Tato trať prochází také krajským městem Karlovy Vary. Provoz na tratích byl v posledních letech, stejně jako i na ostatních tratích v celé ČR, značně snížen. Na území Karlovarského kraje je toto omezení provozu ještě citelnější, neboť zde došlo k výraznému útlumu těžby hnědého uhlí, které tvořilo velkou část přepravované zátěže na českých drahách.

V kraji je poměrně hustá síť silnic I., II. a III. třídy. Vzhledem k poloze kraje mají silnice I. třídy nadregionální význam a jsou hlavními spoji do vnitrozemí i do Německa. Klíčovou komunikací pro kraj je dálnice D6, která prakticky od hranic s Německem přímo spojuje Cheb, Sokolov a Karlovy Vary a která po dokončení přímo spojí kraj s Prahou.

Veřejná autobusová doprava orientuje svoji pozornost spíše na dopravu mezi většími městy v regionu a na městskou hromadnou dopravu (Karlovy Vary, Cheb, Mariánské Lázně, Sokolov, Aš, Jáchymov), ale místa mimo jejich spojnice a místa s řidším osídlením jsou obsluhována pouze sporadicky. V těchto lokalitách jsou pak obyvatelé odkázáni většinou na vlastní dopravní prostředky. Tím dochází zčásti k migraci obyvatel do větších měst a také k nárůstu provozu na silnicích. V Mariánských Lázních je v provozu trolejbusová doprava, ta se plánovala i v Karlových Varech, ale nakonec z ní sešlo. V krajském městě Karlovy Vary jsou v provozu i dvě pozemní lanové dráhy, lanová dráha k rozhledně Diana a lanová dráha Imperial. V minulosti byla na území Mariánských lázní v provozu i tramvajová doprava.

V Karlovarském kraji se nacházejí tři letiště: v Karlových Varech, v Chebu a v Mariánských Lázních. Karlovarské letiště má status letiště mezinárodního, a před pandemií covidu vypravovalo pravidelné linky převážně na ruská letiště. V letní sezóně existuje také charterové spojení do turecké Antalye. V roce 2011 odbavilo letiště téměř 100 000 cestujících, což ho činí čtvrtým největším v ČR. V posledních letech byly investovány značné prostředky do zlepšení podmínek cestujících i do letecké infrastruktury. Letiště v Chebu a Mariánských Lázních jsou využívána pro sportovní a rekreační létání.

Karlovarský kraj je bohatý na různé přírodní útvary díky své geologické a geomorfologické rozmanitosti. Velké množství historických památek je lákadlo pro mnohé turisty i lázeňské hosty. Asi nejvýznamnější jsou: hrad v Chebu jako jediná císařská falc na území Česka, hrad v Lokti a zámek v Bečově s relikviářem sv. Maura.

• Bystřice
• Odrava
• Ohře
• Rolava
• Střela
• Svatava
• Teplá

• Chodovský potok
• Libocký potok
• Plesná
• Sázek

• Blatenský vodní příkop
• Dlouhá stoka

• Boč – čedičová žíla
• Božídarské rašeliniště
• Goethova skalka
• Jesenice – vodní nádrž
• Kladská – rašeliniště
• Klínovec – hora
• Komorní hůrka
• Oceán – rašeliniště
• Přebuz – vřesoviště
• Rotava – čedičový lom
• Skalky skřítků
• Soos – rašeliniště
• Svatošské skály
• Tatrovice – vodní nádrž
• Údolí Ohře
• Velké jeřábí jezero – rašeliniště
• Vladař – vrch
• Vodní nádrž Skalka – vodní nádrž
• Vlčí jámy – pozůstatky po těžbě cínu
• Vysoký kámen
• Železná hůrka – nejmladší sopka v ČR
• Děpoltovice – Pegasova stezka, JK Pegas Děpoltovice, Martin Štorkán

• Andělská Hora – zřícenina
• Bečov nad Teplou – hrad
• Bečov nad Teplou – zámek
• Doubrava – zámek
• Favorit – zámek
• Hartenberg – zřícenina hradu a zámku
• Hartenštejn – zřícenina
• Hauenštejn – zřícenina
• Hazlov – zřícenina
• Himlštejn – zřícenina
• Hungerberg – zřícenina
• Chebský hrad – falc
• Chyše – zámek
• Jindřichovice – zámek
• Kamenný Dvůr – zámek
• Kynžvart – zámek
• Kynžvart – hrad
• Libá – hrad
• Loket – hrad
• Mostov – zámek
• Neuberg – zřícenina
• Nevděk – zřícenina
• Pomezná – zřícenina hradu
• Seeberg – hrad
• Sokolov – zámek
• Staré Sedlo – zámek
• Starý Rybník – zřícenina
• Štědrý hrádek – zřícenina
• Valeč – zámek
• Vildštejn – hrad

(c) Ondrej.konicek, CC BY-SA 3.0

• Blatenský vrch – rozhledna
• Bublava
• Háj u Aše – rozhledna
• Horní Blatná – muzeum
• Chlum sv. Máří – poutní místo
• Jáchymov – mincovna
• Jelení
• Krásno – rozhledna
• Nejdek – muzeum
• Pernink
• Starý Hrozňatov – poutní místo
• Teplá – klášter
• Tisový vrch – rozhledna
• Žlutice – muzeum

• Ašský výběžek
• Hbané
• Chebsko
• Loketsko
• Mikroregiony v Karlovarském kraji
• Sedličané
• Říšská župa Sudety
• Sudety
• Seznam hradů v Karlovarském kraji
• Seznam hradišť v Karlovarském kraji
• Seznam rozhleden v Karlovarském kraji
• Seznam zámků v Karlovarském kraji
• Seznam měst v Karlovarském kraji

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karlovarský kraj na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Karlovarský kraj ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Památky a příroda Karlovarska
• Fotogalerie, památky a další informace o Karlovarském kraji Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine.
• Naučné stezky Karlovarského kraje Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.