Karolína Šatalíková

Karolína Šatalíková
Karolína Šatalíková (18. října 2015)
Osobní informace
Datum narození	19. března 1971 (53 let)
Stát	Česko
Klubové informace
Aktivní roky	do 2003
Kluby	Tatran Střešovice
Trenérská kariéra
Roky
2002–2006 2006–2009 2009–2020 2020–2021	Tatran Střešovice Děkanka Praha Tigers Jižní Město Tigers Start98 Kunratice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karolína Šatalíková (* 19. března 1971) je česká florbalová trenérka, bývalá hráčka a kapitánka a trenérka reprezentace. Jako hráčka i trenérka je třináctinásobná mistryně Česka. V letech 2006 až 2013 dovedly jako trenérky s Markétou Šteglovou jejich tým Děkanka/Tigers k osmi titulům v Extralize žen v řadě a devátý přidaly v roce 2017. Ženská reprezentace pod jejich vedením získala na Mistrovství světa 2011 první bronz v historii.

Jako hráčka Šatalíková působila v nejvyšší soutěži od jejího počátku^[1] v Tatranu Střešovice, se kterým získala pět mistrovských titulů v první pěti sezónách.^[2] Naposledy pravidelně nastupovala v sezóně 2002/2003. V té době se stala v týmu trenérkou. Vytvořila úspěšnou trenérskou dvojici s Markétou Šteglovou. Tatran společně dovedly k dvěma vicemistrovským titulům v letech 2004 a 2005.^[3] Když se oddíl rozhodl soustředit na muže, přešly v roce 2006 s velkou částí ženského týmu pod klub Děkanka Praha.^[4] Pod jejich vedením v sezónách 2006/2007 až 2008/2009 získala Děkanka všechny tři ligové i pohárové tituly.^[5][6]

V roce 2009 se s ženským týmem osamostatnily v klubu Tigers Jižní Město (známém podle svého sponzora jako Herbadent).^[5] Mezi březnem 2007 a únorem 2010, tedy téměř tři roky, neprohrál jejich tým 77 zápasů v řadě.^[7] S Tigers získaly v sezónách 2009/2010 až 2012/2013 další čtyři ligové and pět pohárových titulů, tedy dohromady s Děkankou sedm resp. osm v řadě. Osmý ligový přidaly v sezóně 2016/2017.^[8] Jejich tým se tak stal historicky nejúspěšnějším v ženské Extralize.^[9] Jsou jedinými trenéry, kteří byli u pěti superfinálových účastí svého týmu.^[10] Děkanku a po té Tigers dále dovedly jako druhý český ženský tým k bronzu na turnaji Euro Floorball Cup (předchůdce Poháru mistrů), a to dvakrát, v letech 2008 a 2009. Přičemž u zisku prvního českého bronzu v roce 1999 byly také, jako hráčky Tatranu.^[11][12]

V roce 2020 pro neudržitelnost dalšího samostatného fungování pouze ženského oddílu, přešly s týmem pod Start98 Kunratice.^[13][4] V roce 2022 u týmu skončila.^[14]

Šatalíková byla kapitánkou národního týmu na prvním a jediném mistrovství Evropy žen v roce 1995 a na prvních dvou mistrovstvích světa v letech 1997 a 1999.^[2][15][16]

V sezóně 2002/2003 začala s Markétou Šteglovou tvořit českou ženskou juniorskou reprezentaci. Juniorky vedly na mistrovstvích v letech 2004 a 2006.^[17][18]

V roce 2010 vystřídaly Jaroslava Markse na pozici trenéra ženské seniorské reprezentace.^[17] Tu na mistrovství v roce 2011 dovedly k první české ženské bronzové medaili.^[19] Tento úspěch ženy dorovnaly až v roce 2023.^[20] Na Polish Cupu v roce 2013 a následně ve stejném roce znovu na EFT poprvé v historii porazily Finsko.^[21][22] Na následujícím šampionátu v roce 2013 skončily na čtvrtém místě a poté je u reprezentace nahradil Miroslav Janovský.^[23][24]

Na mistrovství v roce 2017 byly v týmu Michala Jedličky u slovenské reprezentace.

Umístění	Soutěž	Role
6.	Mistrovství Evropy žen 1995
6.	Mistrovství světa žen 1997	kapitánka
5.	Mistrovství světa žen 1999	kapitánka
5.	Mistrovství světa žen do 19 let 2004	trenérka české reprezentace
4.	Mistrovství světa žen do 19 let 2006	trenérka české reprezentace
	Mistrovství světa žen 2011	trenérka české reprezentace
4.	Mistrovství světa žen 2013	trenérka české reprezentace
5.	Mistrovství světa žen 2017	asistentka trenéra slovenské reprezentace

V roce 2022 byla během Superfinále vyhlášena jednou z 12 osobností první dekády Českého florbalu (1992–2000).^[25][2]

Šatalíková byla členkou^[kdy?] Výkonného výboru České florbalové unie.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karolína Šatalíková na Wikimedia Commons
• Profil na webu Českého florbalu
• Profil na webu IFF (anglicky)