Karolína Thurn-Valsássina-Como-Vercelli

Karolína Sidonie Thurn-Valsássina-Como-Vercelli, provdaná ze Šternberka (celým jménem Marie Karolína Sidonie Leopoldina z Thurn-Valsássina-Como-Vercelli; 5. října 1863, hrad Bleiburg – 29. února 1944, Podlesí u Postupic), byla česká šlechtična, manželka Filipa ze Šternberka a babička dlouholeté hlavy rodu Šternberků Zdeňka Sternberga (1923–2021).

Karolína se narodila 5. října 1863 jako druhá dcera Jiřího Bedřicha z Thurn-Valsássiny a jeho manželky Marie Gabriely, rozené Pálffy-Daun z Erdődu.^[1] Byla pokřtěna jako Marie Karolína Sidonie Leopoldina a za kmotru jí byla babička Zdeňka Karolína Pálffy-Daun, rozená z Lobkovic. O dětství Karolíny je známo jen málo, avšak významným milníkem byla smrt její matky 16. června 1867. Marie Gabriela pečetila dopis a při nanášení vosku jí kus upadl na krinolínu, která se ihned vzňala. Podařilo se ji sice uhasit, šestadvacetiletá Marie Gabriela však zemřela o pár dní později na selhání srdce spojené s popáleninami. Karolína, její sestra Marie Gabriela^{[p 1]} a bratr Vincenc ^{[p 2]} tak zůstali pouze s otcem Jiřím.

Pět let po smrti manželky Marie Gabriely se Jiří rozhodl znovu oženit, tentokrát s hraběnkou Evženií, dcerou Maxmiliána Vrintse na Treuenfelsu a na Falkensteinu. Ta vychovávala Karolínu i s jejími sourozenci až do své smrti při porodu druhého syna Alexandra v roce 1879. Ještě v červnu toho roku zemřel i Jiří a jeho pět dětí se stalo sirotky.

Nadále děti vychovávala jejich babička z otcovy strany Emílie Chorinská z Ledské, vdaná Thurn-Valsassina (1811–1888),

Ke konci února 1884 se uskutečnily zásnuby Karolíny s o jedenáct let starším českým šlechticem Filipem ze Šternberka (1852–1924), čtvrtým potomkem Zdeňka ze Šternberka a jeho manželky Terezie ze Stadion-Thannhausenu, se kterým se Karolína pravděpodobně seznámila na jedné ze společenských akcí, kterých se účastnila. Svatba se konala v dopoledních hodinách 1. května 1884 ve Vídni. Nevěstu k oltáři vedl její bratr Vincenc a budoucí švagr (Filipův bratr) Alois, role družičky se ujaly Karolínina sestra Marie Gabriela a Filipova sestra Karolína ze Šternberka.^[2] Obřadu se podle časopisu Wiener Salonblatt účastnily i významné uherské rody: Auerspergové a Windischgrätzové. Po uzavření sňatku se novomanželé odebrali do Čech, kde se Karolíniným novým domovem stal zámek Jemniště.^[3] Zde se o rok později narodilo jejich první dítě. Později se rodina rozrostla i o další tři děti.

• Zdeněk (1885 – 1899), zemřel mladý
• Jiří Douglas (1888 – 1965) ∞ Kunhuta Mensdorff-Pouilly^{[p 3]}
• Marie Gabriela (přezdívaná Ella; 1890 – 1934), zemřela neprovdána
• Terezie (přezdívaná Sita; 1902 – 1985) ∞ František Josef Mensdorff-Pouilly^{[p 4]}

Nejstaršímu Zdeňkovi šel za kmotra jeho děd z Filipovy strany, též Zdeněk a kmotrou mu byla Filipova sestra Kunhuta, provdaná z Lobkovic. Druhý syn se narodil tři roky po Zdeňkovi v Praze. Pokřtěn byl v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně jako Jiří Douglas. Dva roky po Jiřím se narodila i dcera pojmenovaná Marie Gabriela na počest Karolíniny matky. Za kmotru jí šla Karolínina sestra Marie Gabriela, která v té době ale pobývala v zahraničí a byla proto zastoupena.^[2] Poslední člen rodiny přišel na svět dvanáct let po narození Marie Gabriely a byla jí dcera pojmenovaná Terezie, v domácnosti oslovovaná „Sita“.^[2] V té době bylo Karolíně osmatřicet let. Nejstarší syn Zdeněk zemřel jako čtrnáctiletý 22. prosince 1899 na revmatismus.^[4] Pohřeb se konal o čtyři dny později: 26. prosince.

Karolína dbala na výuku svých dětí a proto v době, kdy s rodinou pobývala ve Vídni, se syn Jiří Douglas vzdělával u barona Emmericha Mattencloita a to společně s budoucím císařem Karlem I.^[5]

Před rozpadem monarchie žila Karolína čilý společenský život, během manželství s Filipem dokonce získala hodnost palácové dámy, čímž si otevřela cestu ke královskému dvoru.^[2] Konec monarchie rodinu Sternbergů zasáhl a Karolína se musela přizpůsobit novému režimu. Sama byla zvyklá mluvit spíše německy, což se ale po první světové válce změnilo a ona začala používat češtinu. Její vnuk Zdeněk Sternberg řekl: „My jsme z toho měli vždycky srandu, když říkala něco českého.“^[2] Největší změnu pro Šternberky ale přinesl zákon o odebrání velkých statků, z původního vlastnictví Šternberků, 8 634 hektarů, se tak rázem stalo 4 890 hektarů.^[6]

18. července 1924 na rakovinu močového měchýře zemřel Karolínin manžel Filip. Byl pochován v rodové hrobce na Jemništi.

I po úmrtí manžela se Karolína rozhodla zůstat na Jemništi, které ale rovným dílem zdědily neprovdané dcery.^[4] Až roku 1927 se Terezie, zvaná Sita, provdala za Františka Josefa z Mensdorff-Pouilly,^[7] se kterým Jemniště začali spravovat.^[8] I během druhé světové války zde rodina žila, avšak když odmítli přijmout říšskoněmecké občanství, byli nuceni ho roku 1943 prodat Oskaru Daňkovi von Esse.^[4] Karolína, Sita a její manžel se tak přestěhovali do Podlesí u Postupic.^[9]

29. února roku 1944 Karolína zemřela na rakovinu tlustého střeva. Svého manžela Filipa přežila téměř o dvacet let a po smrti byla pohřbena vedle něj v rodové hrobce na Jemništi.