Karol Piegza

Karol Piegza
Rodné jménoKarl Franz Piegza
Narození9. října 1899
Lazy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. února 1988 (ve věku 88 let)
Jablunkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostpolská
PovoláníUčitel
Znám jakoetnograf, folklorista, redaktor a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Piegza (9. října 1899, Lazy[1]3. února 1988, Jablunkov) byl polský učitel, aktivista, spisovatel, folklorista, fotograf a malíř působící na „Zaolží“ v Těšinském Slezsku.

Životopis

Karol Piegza se narodil jako syn horníka Antona Piegzy (1869–1926) a Johanny roz. Wirbové (1871). S manželkou Augustinou roz. Fierlovou (1899–1958) měl syna Tadeusze (1923–1962).[2]

Po ukončení docházky do základní školy absolvoval čtyři třídy polského gymnázia v Orlové. Aby se vyhnul vojenské službě začal pracovat na šachtě. Bez vědomí rodičů odešel studovat na učitelský ústav v Bobrkách u Těšína. Počátkem roku 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády na italskou frontu. Koncem roku 1918 se nemocný vrátil a následně úspěšně absolvoval učitelský ústav maturitou v roce 1919. V září téhož roku nastoupil na první učitelské místo v rodných Lazích. Po 4 letech převzal místo učitele kreslení na polském reálném gymnáziu v Orlové, kde zastupoval Gustawa Fierlu. Po odchodu z gymnázia v Orlové byl jmenován ředitelem školy v Lazích a v této funkci pracoval až do 1. 9. 1938, kdy se stal ředitelem nově vybudované polské školy ve Stonavě. Počátkem roku 1940 byl uvězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen. Po návratu až do konce války byl úředníkem na nádraží v Orlové a v pekárně v Lazích. Po válce odešel do Jablunkova na místo ředitele zdejší polské školy. V této funkci setrval až do důchodu.

V Jablunkově začal publikovat, maloval a fotografoval, věnoval se sběratelství, dokumentaci a studiu lidové kultury. Už před 2. světovou válkou byl aktivním členem turistického spolku Beskid Śląski a Śląskiego Związku Literacko-Artystycznego. Po válce se aktivně zapojil do spolkového života polské menšiny. Byl u zrodu místní organizace PZKO, byl členem Sekcji Literacko-Artystycznej i Folkorystycznej PZKO. Vedle práce pedagoga a etnografa byl také malířem a básníkem. Podílel se na přípravě národopisných programů, spolupracoval s muzei v regionu a byl redaktorem časopisu Zwrot. V roce 1948 inicioval a zorganizoval 1. ročník folklorních slavností polské menšiny Gorolski Święto, které se konaly každoročně.

V roce 1983 za zásluhy pro lidovou kulturu mu byla udělena Cena Oskara Kolberga (Nagroda im.Oskara Kolberga). Po jeho smrti mu bylo v Jablunkově otevřeno malé muzeum a na průčelí Domu PZKO umístěna pamětní deska.

Tvorba

Pamětní deska na průčelí Domu PZKO v Jablunkově

Karol Piegza psal v literární polštině a v těšinském nářečí. Meziválečné období bylo spojeno s územím Karvinska a okolí. Popisoval život horníků, sbíral anekdoty. Na Jablunkovsku byl fascinován beskydskou krajinou a životem místních horalů. Jeho tvorba – knihy, básně a fotografie byly úzce spojeny s folklórem oblasti Zaolží.

Dílo

Brožury

  • Malarze śląscy (1937)
  • Kozubowa (1939)
  • Ceramika cieszyńska (1971)
  • Komedianci (1979)
  • Cieszyńskie skrzynie malowane (1983)

Sbírky příběhů

  • Sękaci ludzie (1963) i (1979)
  • Opowiadania beskidzkie (1971)
  • Tam pod Kozubową (1974)

Sbírky poezie

  • Echa spod hałdy (1975)

Ostatní

  • Hawiyrski bojki (1952)
  • Gajdosz z Kurajki (1953)
  • Toporem pisane (1955)
  • Nowele beskidzkie (1961)

Odkazy

Reference

  1. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. 
  2. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • Doupalová Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988. S. 158–159
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. – D. 5. Ostrava, Ostravská univerzita 1998. 146 s.
  • Málková Iva, Urbanová S. a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc, Votobia 2001. 367 s.
  • Kalendárium regionálních osobností (Havířov a okolí) 2003. Havířov, Městská knihovna v Havířově 2003. 63 s.
  • Richter L.: Karol Piegza. In: Těšínsko, 2000, č. 3, s. 28–30
  • Polscy artyści na Zaolziu 1945–1995. Bielsko Biała, Muzeum Okręgowe 1995. 79 s.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karol Piegza.jpg
Karol Piegza (1899–1988), Polish writer.