Karolina Hrubá-Gelenj

Karolina Hrubá-Gelenj
Narození	22. února 1931 Červené Pečky Československo Československo
Úmrtí	4. července 2024 (ve věku 93 let) Kolín Česko Česko
Místo pohřbení	Hrobka Hrubých z Gelenj v Červených Pečkách
Titul	baronka (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Rodiče	Josef Hrubý z Jelení (1866–1943) a Karola Bukuwková z Bukuwky (1889–1952)
Příbuzní	bratr: Jaromír Hrubý-Gelenj (1922–2012) sestra: Marie Hrubá-Gelenj, provd. Thurn-Valsássina (1924–1996) sestra: Anna Hrubá-Gelenj (1926–2023) bratr: Bedřich Hrubý-Gelenj (* 1927) sestra: Alžběta Hrubá-Gelenj, provd. Sternbergová (1929–2021) děd: Theodor Karel Hrubý z Gelenj (1826–1914) babička: Karolína z Ledebur-Wichelnu (1839–1930)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karolina Hrubá-Gelenj, zřídka Karolina Hrubá z Jelení, zvaná Karla (22. února 1931 Červené Pečky^[1] – 4. července 2024 Kolín^[2]) byla česká šlechtična z rodu Hrubých z Jelení. V době vlády komunistické strany byla pro svůj šlechtický původ perzekvována.

Karolina Boromejská Maria Josefa Johanna Nepomucena Michaela Hrubá-Gelenj se narodila na zámku Červené Pečky jako nejmladší dcera Josefa barona Hrubého z Gelenj (1866–1943), který v září 1939 podepsal prohlášení české šlechty, a jeho manželky Karoly (Sarolty) Bukuwkové z Bukuwky (1889–1952).^{[pozn. 1]} Za války v roce 1942 byla na majetek rodu uvalena vnucená správa. Měla pět sourozenců, kteří neodešli z Československa ani po Únoru 1948, i když o tom uvažovali.^{[pozn. 2]}

Vyrůstala na zámku v Červených Pečkách. Výchova byla přísná.^[5] Otec dětem onikal.^[6] Do páté třídy měla domácího učitele, poté chodila na základní školu v Červených Pečkách.^[7] Každý ze sourozenců měl své políčko, které musel obdělávat. Za vypěstovanou zeleninu v kuchyni dostávali padesátník.^[5] Děti musely pomáhat, od otce dostávaly výplatu 5 Kčs.^[6] Prázdniny rodina trávila na loveckém zámečku v Kamenné Lhotě, který byl později zbořen, nebo na zámku Morány u Uhlířských Janovic,^[5] kde Karolina bydlela i po Sametové revoluci. Otec zemřel v roce 1943, když jí bylo jedenáct let.

V roce 1945 převzal bratr Jaromír s matkou správu statků Červené Pečky a Morány, ke kterým patřily pole, lesy i průmyslové podniky včetně pivovaru (založen v roce 1670) a cihelny.^[8] Tehdy neměli skoro žádné zaměstnance, takže všechno museli dělat sami.^[9] Po Únoru 1948 byl rodině znárodněn majetek a jim zůstaly pouze líhně, živila je tedy vejce.^[10] Navíc bylo několik rodinných příslušníků zatčeno. Sestra Marie Josefa (1924–1996), která studovala vysokou školu zemědělskou, byla držena ve vyšetřovací vazbě na Pankráci sedm a půl měsíců. Její ctitel totiž utekl do Austrálie a poslal jí milostný dopis.^[7] Matku Karolu vyslýchali dva týdny.^[11] Na začátku roku 1950 byl zatčen i Jaromír a vězněn tři měsíce ve vězení v Kolíně a pak dva roky v táboře nucených prací.^[12] Karolina byla zatčena pouze na jeden, protože byla příliš mladá.^[9] Na zámku směli zůstat do roku 1952, pak zámek převzalo vojsko.^[10] Byl jim nabídnut dům v Dolanech, ale byl moc malý.^[7] Nakonec se přestěhovali do jedné místnosti do domu krmiče prasat na jejich bývalém dvoře v obci Hranice, kde však nebyla zavedena pitná voda, svítilo se petrolejovými lampami a chybělo WC.^[7][13] Po dvou letech získali malý byt na Malé Straně v Praze.^[13]

Karolina v 50. letech 20. století pět let učila na obecné škole v Praze.^{[pozn. 3]} Ze školy byla vyhozena, když nepřistoupila na nabídku StB, aby spolupracovala.^[14] Pak se živila jako uklízečka. Nakonec pracovala 32 let pro Městská divadla pražská, nejprve jako skladnice kostýmů, poté v účtárně.^[14]

Zůstala svobodná a bezdětná.

V rámci restitucí získal bratr Jaromír po roce 1989 část parku v Pečkách, lesy a zemědělskou půdu nedaleko Uhlířských Janovic a lovecký zámeček Morány.^[15] Tam pak Karolina bydlela se sestrou Annou a bratrem Jaromírem.^[15] Zámek Červené Pečky nepřevzali, protože byl zdevastovaný.^{[15][pozn. 4]}

Zemřela v kolínské nemocnici. Zádušní mše svatá a poslední rozloučení se zemřelou se konalo 23. července 2024 v kostele sv. Petra a Pavla v Čestíně a následující den byly ostatky uloženy za účasti členů rodiny do hrobu před rodinnou hrobkou v Červených Pečkách.^[2]

• DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Na křivdy jsme zapomněli. Baronka Karolína Hrubá z Jelení, baron Jaromír Hrubý z Jelení.