Karolos Papulias

Karolos Papulias
7. prezident Řecka
Ve funkci: 12. března 2005 – 13. března 2015
Předseda vlády	Kostas Karamanlis Jorgos Papandreu Lukas Papadimos Panajotis Pikramenos Antonis Samaras
Předchůdce	Konstantinos Stefanopulos
Nástupce	Prokopis Pavlopulos
Ministr zahraničních věcí Řecka
Ve funkci: 26. červenec 1985 – 2. červenec 1989
Předchůdce	Ioannis Charalambopulos
Nástupce	Tzannis Tzannetakis
Ve funkci: 13. říjen 1993 – 2. leden 1996
Předchůdce	Michalis Papakonstantinu
Nástupce	Theodoros Pangalos
Stranická příslušnost
Členství	PASOK
Narození	4. června 1929 Ioannina, Epirus Řecko
Úmrtí	26. prosince 2021 (ve věku 92 let) Athény
Místo pohřbení	Ioannina Island
Choť	Maria Panu "May" Papulia
Děti	Fani, Vicki a Anna
Sídlo	Prezidentský palác, Atény (sídlo prezidenta)
Alma mater	Státní a Kapodistriánská Univerzita v Aténách
Zaměstnání	politik
Profese	právník
Náboženství	Řecká ortodoxní církev
Ocenění	Řád slona (2006) Řád Serafínů (2008) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (2009) medaile 60 let vítězství ve Velké vlastenecké válce honorary doctor of the Mariupol State University … více na Wikidatech
Webová stránka	Oficiální stránka
Commons	Karolos Papoulias
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karolos Papulias (řecky: Κάρολος Παπούλιας; 4. června 1929, Ioannina, Řecko – 26. prosince 2021^[1] Athény) byl řecký politik, v letech 2005–2015 prezident země. Dvakrát také zastával post ministra zahraničních věcí a vykonával i další funkce v řeckém parlamentu.

Narodil se v Ioannině jako syn generálmajora Gregoria Papuliase. Absolvoval Aténskou univerzitu, kde studoval právo a právní vědu. Také studoval na Univerzitě v Mnichově, doktorát získal na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Kromě rodné řečtiny hovořil německy, italsky a francouzsky. Aktivně hrál volejbal a od roku 1985 byl předsedou řeckého Národního sportovního svazu.

Byl ženatý s May (Maria) Panu, se kterou měl tři dcery.

Stal se jedním ze spoluzakladatelů levicové strany PASOK a blízký spolupracovník jejího dlouholetého předsedy Andrease Papandrea. Od roku 1975 byl nepřetržitě ve Výkonném výboru strany. Zastával v ní i další funkce.

Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 1977, za volební obvod Ioannina a v poslaneckém křesle setrval až do roku 2004, kdy se stal prezidentem státu. Ve vládách, které sestavovala socialistická strana PASOK, zastával dvakrát úřad ministra zahraničních věcí (1985-1989 a 1993-1996).

Za vlády Kostase Simitise působil po řadu let jako předseda Stálého výboru obrany a zahraničí parlamentu.

Dne 12. prosince 2004 jej předseda vlády Kostas Karamanlis, společně s vůdcem opozice Jorgem Papandreem, nominovali na úřad prezidenta republiky, který je volen na pětileté funkční období jednokomorovým parlamentem.

Dne 2. února 2005 byl kandidát zvolen drtivou většinou hlasů, 279 z 300 možných hlasů bylo pro návrh. Dne 12. března 2005 nově zvolený prezident složil ústavou předepsaný slib jako 7. prezident Třetí Helénské republiky, kdy ve funkci nahradil odstupujícího Konstantina Stefanopulose. V únoru 2010 byl znovuzvolen na druhé pětileté funkční období, které skončilo v březnu 2015. Ve funkci jej nahradil Prokopis Pavlopulos.

• Jubilejní medaile 60. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – Rusko, 2005
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 24. května 2006^[2]
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. června 2006^[3]
• Řád republiky – Moldavsko, 11. června 2007^[4]
• velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2007^[5]
• velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 2007
• Velký řád krále Tomislava – Chorvatsko, 21. března 2007^[6]
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 20. května 2008
• velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 2009^[7]
• Řád Srbské republiky – Srbsko, 2013
• Řád bílé orlice – Polsko, 8. července 2013^[8]
• společník cti Národního řádu za zásluhy – Malta, 13. února 2014

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karolos Papoulias na anglické Wikipedii.

• Seznam hlav řeckého státu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karolos Papulias na Wikimedia Commons