Kartuše (egyptologie)

Kartuše
v hieroglyfickém zápisu


(Ideogram)

Příklad dvojice královských kartuší


Patřící rákosu a včele Nebmaatre



Syn Reův Amenhotep

Analogické znaky

znak šen

„slunce“

Kartuše Tutanchamona, 18. dynastie
Kartuše Alexandra Velikého na zdi chrámu v Luxoru.

Kartuše nebo také kartuš je moderní v egyptologii užívané označení zvláštního oválného rámečku (v egyptštině pojmenovávaného jako „kruh“[1][2]) – součásti hieroglyfického zápisu královské titulatury ve starověkém Egyptě. Poprvé je doložena na přelomu 3. a 4. dynastie, kdy je v ní zapsáno tzv. trůnní jméno krále Huneje[3] a o něco později rodné jméno jeho nástupce krále Snofrua.[4] V pozdějších dobách byl znak kartuše v písmu používán jako ideogram s významem „jméno“[1][2] a objevuje se také jako amulet.[1]

Vývoj titulatury byl uzavřen na počátku Střední říše; nejpozději od této doby se skládala celkem z pěti jmen uvozených výsostnými znaky vypovídajícími o povaze královské moci, přičemž její součástí byly vedle tzv. serechu dvě kartuše uvozené příslušnými hieroglyfickými znaky: první sloužila pro zápis tzv. trůnního jména (jméno nisut-bitej), druhá pro zápis jména rodného (jméno Syn Reův).[5]

Hlavní královská manželka pro zápis svého jména užívala jednu kartuši. Pokud se ovšem žena stala vládnoucím panovníkem (například Hatšepsut), mohla užívat širší podobu královské titulatury. Od doby Nové říše se lze setkat s kartuší pro jména královských dětí, u nichž ovšem nejsou jasná pravidla užívání,[2] a později také s kartuší pro jméno tzv. božských manželek Amonových.[2]

Specifickým způsobem užití kartuše je zapisování jména boha Atona do dvou kartuší v době Achnatonovy náboženské reformy[6][7] a posléze jména boha Amona do jedné kartuše v době existence tzv. Amonova božího království v Horním Egyptě[8] po zániku 20. dynastie, což souvisí s teologickým vývojem těchto kultů.

Podoba a význam kartuše jsou odvozovány různě, přičemž odlišné teorie se nemusí nutně vylučovat. Může jít původně o provázek, jehož dva konce jsou pevně svázány a ukotveny dřívkem. Tak sami Egypťané kartuše vykreslovali[9] a protože víme, že uzel měl ochranný význam, byla by kartuše symbolem magické ochrany krále.[1]

Někdy je s odkazem na podobnost se symbolem šen interpretována jako symbol nekonečnosti a neomezenosti královské moci, jindy dokonce pro předpokládanou souvislost s hieroglyfickou značkou s významem „slunce“ (při soudobém vzestupu kultu slunečního boha Rea a zavedení jména syn Reův do královské titulatury) jako symbol vlády panovníka nade vším, co je osvětlováno sluncem.[10]

Kartuše byla významnou indicií pro Jean-François Champolliona, který pracoval na rozluštění hieroglyfů.  

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d BONNET, Hans. Reallexikon der ägyptischen Religionsgeschichte. Berlin: De Gruyter, 1971. 884 s. ISBN 3-11-003365-8. S. 388n. 
  2. ↑ a b c d KOZÁK, Jaromír. Egyptština - jazyk bohů. Praha: Onyx, 2008. 375 s. ISBN 80-86788-37-7. S. 148n. 
  3. ↑ VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha: Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. S. 29. 
  4. ↑ FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London: Opus Publishing, 1996. 192 s. S. 41. 
  5. ↑ VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 247. 
  6. ↑ DIJK, Jacobus van. Amarnské období a konec Nové říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 10, s. 291.
  7. ↑ ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha: Oikuméné, 2002. 328 s. ISBN 80-7298-052-1. S. 253. 
  8. ↑ TAYLOR, John. Třetí přechodná doba. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 12, s. 347n.
  9. ↑ Český egyptologický tezaurus [online]. [cit. 2009-08-24]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London: Opus Publishing, 1996. 192 s. S. 128. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce