Kaskádový generátor
Kaskádový generátor nebo též Cockcroft-Waltonův generátor či CW generátor je zdroj velmi vysokého napětí, používaný ve fyzikálních laboratořích od 30. let 20. století.
V principu se jedná o násobič napětí. V době, kdy byl kaskádový generátor vyvíjen, však nebyly k dispozici polovodiče s potřebnými parametry (z technických polovodičů existovaly jen nepříliš spolehlivé hrotové diody) , proto byly kaskádové generátory vybaveny pro tento účel speciálně vyvinutými elektronkami. Výstupní napětí těchto generátorů dosahovalo statisíců až milionů voltů a sloužilo k urychlování částic v iontové trubici.
Princip kaskádového generátoru objevil švýcarský fyzik Heinrich Greinacher v roce 1919. Na tomto principu vyvinuli kolem roku 1930 John Douglas Cockcroft a Ernest Thomas Sinton Walton z Cavendishovy laboratoře v Cambridgi svůj generátor. Objevy, které pomocí urychlovače, vybaveného tímto generátorem získali, jim vynesly v roce 1951 Nobelovu cenu.
Kaskádový generátor bylo zařízení velmi nákladné, proto se hledaly levnější varianty získání takto vysokých napětí. Jednou z nich byl Van de Graaffův generátor.
Další vývoj se však vydal jinou cestou. Byl jí vznik urychlovačů, které ke své činnosti tak vysoká napětí nepotřebují.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kaskádový generátor na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
In early particle accelerators a Cockcroft-Walton voltage multiplier was used for voltage multiplying. This piece of a particle accelerator helped in the development of the atomic bomb. Built in 1937 by Philips of Eindhoven it currently resides in the National Science Museum in London, England.