Katarina Zavacká

Katarina Zavacká
Катаріна Завацька
Katarina Zavacká v kvalifikaci Wimbledonu 2022
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození5. února 2000 (23 let)
Místo narozeníLuck, Ukrajina[1]
BydlištěCannes, Francie[2]
Výška173 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek737 521 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů189–135
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění103. místo (3. února 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2020, 2021, 2022)
French Open1. kolo (2020, 2021)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2022)
US Open1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů24–23
Tituly0 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění337. místo (14. června 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230414a14. dubna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katarina Zavacká (ukrajinsky: Катаріна Віталіївна Завацька, Katarina Vitalijivna Zavacka, * 5. února 2000 Luck) je ukrajinská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2020 na 103. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2021 na 337. místě. Připravuje se v Cannes a Paříži. Trénuje ji Mislav Hizak.[2][1]

V juniorském tenise si zahrála čtvrtfinále na French Open 2016. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v červenci 2016 na 13. místě.[3]

V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2020 talinnským základním blokem I. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Bulharsku, v němž s Lesjou Curenkovou vyhrály čtyřhru. Ukrajinky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2023 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2015, když na turnaji v gruzínském Telavi s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Soutěží prošla bez porážky a ve finále přehrála svou deblovou spoluhráčku, Francouzku Julii Razafindranalyovou ve dvou setech.[5][3]

Bekhend v kvalifikaci Wimbledonu 2022

Na okruhu WTA Tour debutovala únorovým Malaysian Open 2017 v Kuala Lumpuru, když jako 562. hráčka žebříčku[6] získala divokou kartu. Na úvod dvouhry podlehla polské tenistce Magdě Linetteové z konce první světové stovky. Prvního vítězného zápasu i čtvrtfinále dosáhla na dubnovém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2018 v Rabatu. Po výhrách nad Maročankou Diae El Jardiovou a Rumunkou Alexandrou Dulgheruovou skončla na raketě světové šedesátky Sie Šu-wej z Tchaj-wanu. Do semifinále poprvé postoupila přes Rusku Annu Kalinskou na antukovém Tashkent Open 2019. Mezi poslední čtveřicí hráček však získala jen tři gemy na rumunskou devadesátou šestou ženu klasifikace Soranu Cîrsteaovou.[5]

Na WTA Tour 2019 odehrála nejdelší zápas ročníku, když v úvodním kole kantonského Guangzhou International Women's Open 2019 porazila za 3:27 hodiny Francouzku Fionu Ferreovou poměrem 5–7, 7–6 a 6–4.[6] Další dlouhou bitvu, trvající 3:13 hodiny, prohrála v kvalifikaci newyorského Western & Southern Open 2020 s Belgičankou Kirsten Flipkensovou.[6] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel po pětiměsíční koronavirové přestávce v ženském singlu US Open 2020.[6] V úvodním kole nenašla recept na kazachstánskou jedenáctou nasazenou Jelenu Rybakinovou, na níž získala pouze tři hry.[5]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments15 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 13 (6–7)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.červen 2015Telavi, GruzieantukaFrancie Julie Razafindranalyová6–1, 7–5
Vítězka2.srpen 2015Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýEgypt Ola Abou Zekryová2–6, 6–2, 6–3
Finalistka1.říjen 2016Pula, ItálieantukaMaďarsko Vanda Lukácsová6–0, 1–6, 2–6
Vítězka3.březen 2017Pula, ItálieantukaFrancie Chloé Paquetová6–1, 6–3
Finalistka3.září 2017Dunakeszi, MaďarskoantukaUkrajina Dajana Jastremská0–6, 1–6
Vítězka4.březen 2018Amiens, Francieantuka (h)Lucembursko Eléonora Molinarová6–1, 6–2
Finalistka4.duben 2018Wiesbaden, NěmeckoantukaLichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová3–6, 2–6
Finalistka4.září 2018Budapešť, MaďarskoantukaPolsko Iga Świąteková2–6, 2–6
Finalistka5.září 2018Saint-Malo, FrancieantukaRusko Ljudmila Samsonovová0–6, 2–6
Finalistka6.duben 201Wiesbaden, NěmeckoantukaČesko Barbora Krejčíková4–6, 6–7(2–7)
Vítězka5.červenec 2019Biella, ItálieantukaEgypt Majar Šarífová6–1, 6–3
Vítězka6.červenec 2019Contrexéville, FrancieantukaNorsko Ulrikke Eikeriová6–4, 6–4
Finalistka7.říjen 2022Loulé, PortugalskotvrdýAndorra Victoria Jiménez Kasintsevová1–6, 4–6

Čtyřhra (2 tituly)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené Vítězkavýsledek
1.duben 2022Záhřeb, ChorvatskoantukaČesko Anastasia Dețiuc  Irina Chromačovová
Severní Makedonie Lina Gjorčeská
6–4, 6–7(5–7), [11–9]
2.říjen 2022San Sebastián, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Aliona BolsovováŠpanělsko Ángela Fita Boludová
Španělsko Guiomar Maristanyová
1–2skreč

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katarina Zavatska na anglické Wikipedii.

  1. a b c Katarina Zavacká na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230414a14. dubna 2023
  2. a b Katarina Zavatska Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Katarina Zavacká na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230414a14. dubna 2023
  4. Katarina Zavacká na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230414a14. dubna 2023
  5. a b c Katarina Zavatska Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d Alex Macpherson. Introducing the 2020 US Open's Grand Slam debutantes [online]. TA Tennis, 2020-08-28 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zavatska WMQ22 (14) (52191354174).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Zavatska WMQ22 (14)
Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein