Katarzyna Kobrová
| Katarzyna Kobrová | |
|---|---|
 Katarzyna Kobrová (1938) | |
| Narození | 26. ledna 1898 Moskva |
| Úmrtí | 21. února 1951 (ve věku 53 let) Lodž |
| Místo pohřbení | Doły cemetery |
| Alma mater | Moskevská škola malířství, sochařství a architektury |
| Povolání | malířka, sochařka a teoretička umění |
| Choť | Władysław Strzemiński[1] |
| Děti | Nika Strzemińska |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Katarzyna Kobrová, nepřechýleně Katarzyna Kobro (26. ledna 1898, Moskva – 21. února 1951, Lodž) byla polsko-ruská sochařka.
Život
Narodila se v Rusku, její otec byl baltský Němec (s kořeny v Lotyšsku), matka Ruska. Vyrůstala v Polsku, ale kvůli bojům první světové války musela odejít znovu na území rodného Ruska. Zde, kolem roku 1916, potkala polského malíře Władysława Strzemińského, kterého si v roce 1920 vzala. V letech 1917–1920 vystudovala na Akademii výtvarných umění v Moskvě. V Moskvě se také dostala do kontaktu s levicovými avantgardními umělci jako byl Kazimir Malevič a El Lisickij, jejichž suprematismus ji silně ovlivnil, stejně jako konstruktivismus dalšího z jejích tehdejších přátel, Alexandra Rodčenka. V roce 1920 vytvořila první sochu Tos 75 - Struktura, která se ovšem nedochovala, jako ostatně většina jejího díla.
V roce 1921 Kobrová i s manželem odešli do Pobaltí (tehdy polského), žili u svých příbuzných ve Vilniusu a v Rize. Později se přesunuli do Varšavy, kde se oba připojili k avantgardní umělecké skupině Blok (Mieczysław Szczuka, Teresa Żarnoverová ad.). Skupinu opustili oba roku 1924, v roce 1926 se stali členy skupiny Praesens, která byla hodně architektonická. Na její výstavě v roce 1926 také Katarzyna prvně prezentovala své sochy veřejnosti. Pak vstoupili do skupiny A.R.[2]
Poté se přestěhovali do Lodže a začali se více věnovat estetické teorii, což vyústilo v jejich společnou knihu Kompozycja przestrzeni. Obliczenia rytmu czasoprzestrzennego, jež vyšla roku 1931. Roku 1936 jako jedna z prvních podepsala "manifest dimensionismu", který sepsal maďarský básník Charles Sirato. Manžel naopak podpis nepřipojil.[3]
Roku 1936 se jim ovšem také narodila dcera Nina, jež byla často nemocná, takže péče o ni Katarzynu donutila načas přestat tvořit. Po vypuknutí druhé světové války byla rodina Srzemińských donucena opustit svůj byt v Lodži a skrývat se pod poruštěnou identitou. Strzemiński i Kobrová se tehdy přihlásili k ruské národnosti. Po válce byl Strzemiński rehabilitován, zatímco Kobrová byla odsouzena k šesti měsíců vězení, nakonec však byl rozsudek zrušen.[4]
Po válce se nakrátko vrátila k sochařství a plastice, ovšem v roce 1951 jako vcelku neznámá umělkyně zemřela na rakovinu dělohy.[4] Teprve po smrti byla objevena a doceněna.
Odkazy
Reference
- ↑ Union List of Artist Names. 8. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2022-05-09]
- ↑ Katarzyna Kobro. Culture.pl [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IdeelArt.com [online]. [cit. 2019-04-29]. Dostupné online.
- ↑ a b CZYŃSKA, Małgorzata. Kobro. Skok w przestrzeń. 2. vyd. Wołowiec: Wydawnictwo Czarne, 2021. 264 s. ISBN 9788381912723. S. 160–182.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Katarzyna Kobrová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Katarzyna Kobro (ur. 26 I 1898, zm. 21 II 1951), rzeźbiarka związana z Łodzią. Na zdjęciu z córką Niką obok domu, w którym mieszkała na osiedlu Montwiłła-Mireckiego (ul. Srebrzyńska 75) – jesień 1938.