Kateřina Šimáčková

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Soudkyně Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
7. srpna 2013 – 10. prosince 2021
Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva
Úřadující
Ve funkci od:
13. prosince 2021

Rodné jménoKateřina Panovská
Narození23. října 1966 (57 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJiří Šimáček
Alma materMasarykova univerzita
Profeseadvokátka a soudkyně
Oceněnírytířka Řádu čestné legie (2021)
Webová stránkawww.simackova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kateřina Šimáčková (* 23. října 1966 Brno) je česká právnička, od 7. srpna 2013 do 10. prosince 2021[1] soudkyně Ústavního soudu, po dobu výkonu této funkce byla dočasně zproštěna funkce soudkyně Nejvyššího správního soudu. Dne 13. prosince 2021[2] složila slib a stala se tak soudkyní Evropského soudu pro lidská práva.

Vzdělání

Po absolvování Gymnázia Matyáše Lercha v Brně vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita), kde v roce 2007 úspěšně obhájila dizertační práci na téma Daně a právní stát. Dále absolvovala vzdělávací programy a kurzy se zaměřením především na lidská práva a politologii.

Profesní kariéra

V letech 1990 až 1993 působila a od roku 2001 opět působí na brněnské právnické fakultě jako odborná asistentka katedry ústavního práva a politologie. Na této fakultě také vyučuje kurzy ústavního práva, politologie, státovědy, lidských práv a mediálního práva.

V roce 1992 byla asistentkou soudce Ústavního soudu ČSFR JUDr. Antonína Procházky a od roku 1994 advokátkou. Ve své advokátní praxi se zabývala především ústavním právem, ale i právem správním, finančním a některými oblastmi soukromého práva. V letech 2007–2009 působila jako členka Legislativní rady vlády.[3]

V letech 2008 až 2012 byla členkou Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU.[3] V roce 2009 byla jmenována soudkyní Nejvyššího správního soudu, kde působila do roku 2013. Od roku 2010 je také zástupkyní členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátské komise) za Českou republiku. Dne 20. června 2013 dal Senát prezidentu republiky Miloši Zemanovi souhlas s jejím jmenováním soudkyní Ústavního soudu.[4] Šimáčková byla ústavní soudkyní jmenována 7. srpna 2013.[5]

V září 2021 byla zvolena soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, v této funkci od 13. prosince 2021 nahradila Aleše Pejchala.[6][7]

V létě 2021 rozhodl francouzský prezident Emmanuel Macron o udělení Řádu čestné legie v hodnosti rytířky Šimáčkové za osobní nasazení v prosazování lidských práv. Nejvyšší francouzské státní vyznamenání převzala 23. listopadu na francouzském velvyslanectví v Praze.[8]

Publikační činnost

Jde o autorku několika učebnic a mnoha článků a příspěvků především o tématech z oblasti ústavního práva, lidských práv a politologie.

Rodina

Jejím manželem je dramatik a spisovatel Jiří Šimáček.[9]

Reference

  1. Aktuálně [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  2. Soudkyně Šimáčková složila přísahu v jednacím sále Evropského soudu pro lidská práva. Česká justice [online]. 2021-12-14 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  3. a b NAVARA, Luděk. Chci ovlivňovat věci kolem sebe, říká nová ústavní soudkyně Šimáčková. iDnes.cz [online]. 2013-08-29 [cit. 2013-08-29]. Dostupné online. 
  4. Ústavními soudci budou Rychetský, Šimáčková, David. Výborný neprošel. iDNES.cz [online]. 2013-06-20 [cit. 2013-06-20]. Dostupné online. 
  5. BURIANOVÁ, Hana. Prezident republiky jmenoval ústavní soudce [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2013-08-07 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. 
  6. Kateřina Šimáčková byla zvolena soudkyní Evropského soudu pro lidská práva. Česká justice [online]. 2021-09-28 [cit. 2021-09-29]. Dostupné online. 
  7. Šimáčková bude ve Štrasburku od 13. prosince, do té doby zůstane u ÚS. Česká justice [online]. 2021-10-06 [cit. 2021-10-06]. Dostupné online. 
  8. ČTK. Ústavní soudkyně Šimáčková dostala francouzský Řád čestné legie za nasazení v prosazování lidských práv. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 24. listopadu 2021 [cit. 25.listopadu 2021]. Dostupné online. 
  9. NĚMEČEK, Tomáš. Nejsme tu jen pro střední třídu. Lidové noviny. 13. červen 2011, s. 26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.  Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“