Kateřina Štenclová

Kateřina Štenclová
Narození17. května 1959 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívýtvarnice, ilustrátorka, malířka a grafička
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Štenclová (* 17. května 1959, Praha) je česká malířka, představitelka abstraktní malby.[1][2]

Život

V období let 1982 – 1988 studovala Kateřina Štenclová na Akademii výtvarných umění v Praze. Již od roku 1984 počala své práce představovat v rámci neoficiálních výstav Konfrontace.[3] Ve své tvorbě je zaměřena na abstraktní malbu, dlouhodobě staví na čisté barvě a kompozici vycházející ze vztahu ploch, další inspirací se jí staly obrazce z barev, které vznikají při její práci v ateliéru jejich odkapáváním na igelitovou fólii, kterou je chráněna podlaha.[4][5] V roce 2019 byla zařazena do výběrové soutěže na Výtvarný návrh pro stanici metra Nádraží Krč, trasa D, vypsané Národní galerií v Praze a Metroprojektem.[6] Vyučuje na Francouzském lyceu v Praze a působí jako lektorka výtvarného umění.[7]

Poslední rozhovory s Kateřinou Štenclovou jsou dostupné na webu Českého rozhlasu, stanice Vltava - červen 2003, [8] říjen 2003 na stanici Vltava [9] a na České televizi [10]

Umělecká činnost

Samostatné výstavy

  • 1990 KS Blatiny, Praha (s E.Bornovou)
  • Galerie Opatov, Praha
  • Galerie Na Bidýlku, Brno
  • Aulum, Dánsko
  • 1991 Stopy barev, Galerie mladých, Praha
  • Malerei, Galerie Artiforum, Gottingen, Německo
  • Peintures, Galerie Municipal, Cognac, Francie
  • Galerie B. Reita, Louny (s S. Klimešem)
  • 1992 Circumstances, Kulturzentrum Scuol, Švýcarsko
  • 1993 Harmonie barev, Kostel sv. Vavřince, Praha
  • 1994 Světlo barvy, Nová síň, Praha
  • Rovnováha rozdílu, Galerie Radost, Praha (s E. Bornovou)
  • 1997 Pocta Pešánkovi, Kutná Hora (s P.Trnkou)
  • 1998  Obrazy, Dům umění, Brno [11]
  • Odlišné gravitace, Galerie Mecenáš, Plzeň (s J.Plieštikem)
  • 1999 Hranice události, Národní galerie - Veletržní palác, Praha
  • 2001 Skoromonochromy, Galerie Navrátil, Praha
  • Fotoobrazy, Galerie Litera, Praha
  • Selected Affinities, Czech Centre, New York (s M. Škodou)
  • Stereotace - Dům umění, České Budějovice [12]
  • 2004 3. výstava z cyklu Praha - Vídeň, Galerie Navrátil, Praha (s Johannem Julianem Taupem)
  • Rámec možnosti, Galerie Bayer&Bayer, Praha
  • 2006 Obrazy, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • 2007 Modrotikály, galerie Via art, Praha
  • 2008 instalace Obraz-obrazu-obrazem II, Orco, Praha
  • Obraz-obrazu-obrazem, Galerie XXL, Louny
  • 2009 Obrazy, České kulturní centrum ,Sofie, Bulharsko
  • Fotodetaily, Divadlo Na Dobešce, Praha 4
  • 2010 Až do konce malby, Galerie města Plzeň, Plzeň [13]
  • 2011 Recyklus, Galerie Navrátil, Praha
  • Obrazy, Galerie Aspekt, Brno [14]
  • 2013 Continuo II., Knihovna Václava Havla, Praha [15]
  • Kateřina Štenclová, Galerie Caesar, Olomouc [16]
  • Continuo, Galerie NoD, Praha [17]
  • 2014 Duende II, galerie Via Art, Praha
  • 2015 Je peins donc je suis, Francouzský institut, Praha [18]
  • 2016 Recyklus II., Galerie Ve Věži, Planá u Mariánských Lázní
  • 2017 Světlo Barvy II., Galerie současného umění, Roudnice nad Labem [19]
  • Světlo ruší stíny, Galerie Bubec, Praha [20]
  • 2018 Propustné světy, Galerie výtvarného umění v Hodoníně (s Kristýnou Šormovou)
  • 2019 Hranice řeči II, Alšova jihočeská galerie, České Budějovice [21]
  • Otisky vnitřních map, Letohrádek Ostrov, Galerie umění Karlovy Vary
  • Hranice mé řeči, Galerie Topičův salón, Praha [22]
  • 2020 Retro - Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech [23][24][25]
  • 2021 Vhledy, CUBExCUBE Gallery, Kryštofovo Údolí u Liberce
  • Light Insight, Holyňská kaple, Slivenec [26]
  • 2023 Na hladině času, GASK Café Fatal, Kutná Hora [27]
  • 2024 Expanze jemných struktur, Kampus Hybernská, Praha [28]

Výběr z kolektivních výstav

  • 1988 První bienále uměleckých vysokých škol, Toulouse, Francie
  • 1990 Samposium Pescinata, Itálie
  • The Culture Center of CSFR, Budapest, Maďarsko
  • Les artistes a la Bastille, Paříž, Francie
  • 1991 Bilder, Galerie der Stadt Horn, Rakousko
  • 1996 Jeunne peinture, Paříž, Francie
  • 1996 Concretists from Prague, Stockholm, Švédsko
  • 2002 Nový koniec malby, Trnava, Slovensko
  • 2002 Monochromie, České muzeum výtvarných umění, Praha [29]
  • 2003 Perfect Tense, Jízdárna Pražského hradu, Praha [30]
  • 2010 Smalt Art, Ministerstvo kultury, Nosticův palác, Praha
  • 2012 Současná česká malba, Galerie NTK, Praha [31]
  • 2015 Czech this Art - Czech Centre London
  • 2016 Frauen power in der moderner Kunst, Rathaus-Galerie, Konstanz
  • 2019 Pokaždé obraz - Chaque fois l’image, Francouzský institut, Praha [32]
  • 2021 Moc je také málo Kateřina Štenclová, Otto Placht, Julie Kopová, Galerie Kabinet Chaos, Střítěž [33]
  • 2022 Díra ve stázi, Pragovka gallery, Praha [34]
  • 2023 Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka, GHMP, Městská knihovna Praha, kde je i spoluautorkou koncepce výstavy [35]
  • Kompletní přehled výstav je na webu Kateřiny Štenclové, další velký přehled na archivu výtvarného umění abArt. [36][37]
  • Dostupné jsou také katalogy a monografie autorky k výstavám.[38]
  • Obrazy Kateřiny Štenclové jsou zastoupeny například v těchto galeriích:
  • Národní galerie Praha - sekce Současné umění
  • Galerie hlavního města Prahy [39]
  • Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem [40]
  • Moravská galerie v Brně [41]

Osobní život

Kateřina Štenclová je manželkou saxofonisty Františka Kopa, jejich dcera Julie Kopová je rovněž malířkou.[42][43]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Artlist - databáze současného umění: Kateřina Štenclová. www.artlist.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Nemalovat to, co vidím | ART ANTIQUES - měsíčník o umění, architektuře, designu a starožitnostech. www.artantiques.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kateřina Štenclová Světlo barvy II - PDF Stažení zdarma. docplayer.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ NOVINY, QAP cz-Vaše internetové. Štenclová a Kačer představí svou tvorbu. www.qap.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kateřina Štenclová - Světlo barvy II. České galerie [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ S.R.O, NETservis. Korálek na trase metra D: malířka Kateřina Štenclová o soutěžním návrhu stanice Nádraží Krč. www.materialtimes.com [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Předměty. is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Od dětství miluji barvy, zachycuji jejich energii, říká malířka Kateřina Štenclová. Pigmenty z celého světa dostala jako svatební dar • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2023-06-26 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Myšlení obrazem. Vizuální události Miroslava Petříčka v Galerii hlavního města Prahy. Vltava [online]. 2023-10-12 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ 4. říjen - Události v kultuře | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. ↑ S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Kateřina Štenclová – obrazy. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kateřina Štenclová – Stereotace – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ AŽ DO KONCE MALBY [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ KATEŘINA ŠTENCLOVÁ. galerieaspekt.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ Knihovna Václava Havla. www.vaclavhavel.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ceskadigitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kateřina Štenclová - Continuo | PhatBeatz. www.phatbeatz.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kateřina Štenclová – Je peins donc je suis -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ KOWANDA, Petr. Světlo barev představí výtvarnice Kateřina Štenclová [online]. 2017-04-26 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ BUBEC, Studio. Kateřina Štenclová | Světlo ruší stíny. old.bubec.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-01. 
  21. ↑ GALERIE, AJG, Alšova Jihočeská. kateřina štenclová | hranice řeči II. | expozice | AJG, Alšova Jihočeská Galerie. kateřina štenclová | hranice řeči II. | expozice | AJG, Alšova Jihočeská Galerie [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ Je krásné, když tóny mají barvu. Výtečná porucha Kateřiny Štenclové. ČT art [online]. 2019-05-01 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ Kateřina Štenclová – Retro -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ HTTPS://WWW.IUMENI.CZ, iUmeni cz-. Kateřina Štenclová / Retro (26.09.2020-22.11.2020), Výstavy, vernisáže, Galerie Klatovy Klenová. iUmeni.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ UNIWEB.CZ. Kateřina Štenclová / Retro. www.gkk.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Výstava LIGHT INSIGHT Kateřiny Štenclové | Městská část Praha-Slivenec [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  27. ↑ Kateřina Štenclová - Na hladině času | GASK [online]. 2023-03-16 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  28. ↑ Kateřina Štenclová – Expanze jemných struktur -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Jedna barva, která skrývá mnoho myšlenek. iDNES.cz [online]. 2002-02-13 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ Malba jako suverénní sebeobhajoba. Vltava [online]. 2004-02-06 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  31. ↑ Salon Tchécoslovaque: Současná česká a slovenská malba v Galerii NTK [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  32. ↑ S.R.O, Burn IT. IFP || POKAŽDÉ OBRAZ. www.ifp.cz [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  33. ↑ Kateřina Štenclová, Otto Placht, Julie Kopová – Moc je také málo -. www.artmap.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  34. ↑ DIGITAL, Apploud. Díra ve stázi výstava. Pragovka [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka. GHMP [online]. 2023-10-18 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online. 
  36. ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  37. ↑ KATEŘINA ŠTENCLOVÁ, 1959-. Kateřina Štenclová : retro. www.knihovny.cz [online]. 2020 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  38. ↑ Kateřina Štenclová | E-shop Archivu výtvarného umění. eshop.artarchiv.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  39. ↑ Sbírky. GHMP [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  40. ↑ LAB.SNG. Kateřina Štenclová – Malý modrý. Web umenia [online]. 2007 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  41. ↑ LAB.SNG. Kateřina Štenclová - Fialová až do starověku. Web umenia [online]. 2003 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  42. ↑ SVOBODA-KONRÁDOVÁ, Petra. Pod rohožkou: saxofonista František Kop. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  43. ↑ BÍBOVÁ, Tereza. Umění v bytech není jen pro bohaté elity. Představujeme dvojici autorek, jejíchž působivé práce vnesou do vašeho domu krásu a emoce - CZECHDESIGN. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kateřina Štenclová.jpg
Autor: Bernard Bakala, Licence: CC BY-SA 4.0
Kateřina Štenclová - malířka