Kateřina Siniaková

Kateřina Siniaková
Kateřina Siniaková na French Open 2018
Kateřina Siniaková na French Open 2018
StátČeskoČesko Česko
Datum narození10. května 1996 (27 let)
Místo narozeníHradec Králové, Česko
BydlištěHradec Králové, Česko
Výška174 cm
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 444 595 USD
Tenisová raketaWilson Six.One
Dvouhra
Poměr zápasů340–247
Tituly5 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění31. místo (22. října 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2018, 2024)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2016, 2018, 2021)
US Open3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů327–141
Tituly24 WTA, 1 WTA 125K, 4 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2022, 2023)
French Openvítězka (2018, 2021)
Wimbledonvítězka (2018, 2022)
US Openvítězka (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňvítězka (2021)
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open1. kolo (2018)
Wimbledon2. kolo (2016)
US Open1. kolo (2023)
Týmové soutěže
Fed Cupvítězka (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlatoTokio 2020ženská čtyřhra

Kateřina Siniaková (* 10. května 1996 Hradec Králové) je česká profesionální tenistka a v letech 2018–2023 světová jednička ve čtyřhře. Ve čtyřech obdobích na vrcholu strávila 115 týdnů, což ji řadí na šesté místo historických statistik WTA. Na Letních olympijských hrách 2020 se s Barborou Krejčíkovou stala olympijskou vítězkou v ženské čtyřhře, čímž pro Česko získaly první zlatou medaili zpod pěti kruhů v tenise.

S Krejčíkovou také triumfovala na French Open 2018, ve Wimbledonu 2018 a 2022, Australian Open 2022 a 2023, stejně jako na Turnaji mistryň 2021. Titulem na US Open 2022 zkompletovaly kariérní grandslam, kariérní Zlatý Slam a jako první ženský pár v historii dovršily i kariérní Super Slam. Staly se tak pátou dvojicí otevřené éry s alespoň sedmi grandslamovými tituly.[1] Jako poražené finalistky skončily na Turnaji mistryň 2018 a 2022 a na Australian Open 2021.[2][3] V juniorské kategorii ovládly tři grandslamové čtyřhry na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a US Open 2013. Do finále se probojovala na juniorce Australian Open 2013 a floridském Orange Bowlu 2012.[4] V závěru sezóny 2023 iniciovala ukončení spolupráce s Krejčíkovou. Pro rok 2024 se její stálou deblovou partnerkou stala Storm Hunterová, v době oznámení světová jednička ve čtyřhře.[5]

Světovou jedničkou ve čtyřhře se s Krejčíkovou poprvé staly společně, čímž vytvořily čtrnáctou dvojici na čele klasifikace. Jako pátá a šestá Češka na prvním místě představovaly čtyřicátou a čtyřicátou první jedničku od zavedení klasifikace v roce 1984. V sezónách 2018, 2021 a 2022 zakončila deblovou klasifikaci na prvním místě.[6][7]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět singlových titulů na všech površích, když ovládla Shenzhen Open 2017, Zavarovalnica Sava Portorož 2022 a Jiangxi Open 2023 na tvrdém povrchu, antukové Swedish Open 2017 a travnatý Bad Homburg Open 2023. K nim přidala dvacet čtyři deblových triumfů. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2018 na 31. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 1. místě.[8] V prosinci 2012 figurovala na juniorském kombinovaném žebříčku ITF na 2. příčce. Trenérský tým vede otec Dmitrij Siniakov. Jeho členkou je Jevgenija Manjukovová a bývala v něm také Helena Suková.[9] Domovským oddílem je od roku 2011 Tenisový klub Sparta Praha.

V českém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 čtvrtfinálem světové skupiny proti Španělsku, v němž za rozhodnutého stavu prohrála po boku Šafářové čtyřhru s párem Martínezová Sánchezová a Sorribesová Tormová. Češky zvítězily 3:2 na zápasy. Jedničkou se poprvé stala v následném semifinále se Spojenými státy, v němž porazila Rogersovou a poražena odešla od Vandewegheové, stejně tak i z rozhodující čtyřhry. Američanky postoupily po výhře 3:2 na zápasy. V roce 2018 se stala členkou vítězného družstva. V pražském finále proti Spojeným státům vyhrála obě dvouhry a Češky triumfovaly 3:0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–2 ve dvouhře a 5–5 ve čtyřhře.[10]

V letech 2018, 2021 a 2022 vytvořila s Barborou Krejčíkovou deblový pár roku WTA a obě se staly také mistryněmi světa ITF. V roce 2022 vyhrála hlavní kategorii české tenisové ankety Zlatý kanár.

Juniorská kariéra

Tenisovou kariéru začínala v oddíle TK Tenis-centrum Hradec Králové. V roce 2010 se probojovala do finále dvouhry mistrovství Evropy kategorie čtrnáctiletých, v němž prohrála s Nizozemkou De Vroomeovou. Na stejné události se stala mistryní Evropy jako členka českého vítězného týmu. V letech 2008 a 2009 obdržela cenu Naděje královéhradeckého sportu.[11]

Siniaková na juniorce US Open 2013

Na podzim 2012 triumfovala na turnaji v Ósace. Na konci roku se probojovala do finále dvouhry na floridském Orange Bowlu v kategorii osmnáctiletých, kde podlehla chorvatské hráčce Aně Konjuhové. Dne 10. prosince 2012 dosáhla na 2. místo v singlové klasifikaci světového žebříčku ITF juniorek.

Jako turnajová dvojka nastupovala do juniorské dvouhry Australian Open 2013, kde došla do finále. V něm nestačila opět na Anu Konjuhovou po dvousetovém průběhu. Z pozice druhé nasazené dvojice hrála s krajankou Barborou Krejčíkovou juniorskou čtyřhru na French Open 2013. V celém průběhu turnaje neztratily ani jednu sadu. Ve finále zdolaly ekvádorsko-brazilský pár Doménica Gonzálezová a Beatriz Haddad Maiová ve dvou setech.[12] Roli favoritky potvrdila i na kurtech All England Clubu, kdy spolu s Barborou Krejčíkovou ve čtyřhře, coby nasazené jedničky, zdolaly ve finále ukrajinsko-běloruský pár Anhelina Kalininová a Iryna Šymanovičová ve dvou sadách.[13]

Jako první nasazená nastupovala spolu s krajankou Barborou Krejčíkovou i do posledního juniorského turnaje v kariéře na US Open 2013. V celém průběhu turnaje neztratily ani jednu sadu a suverénně si dokráčely pro třetí společný grandslamový titul v tomto roce, když ve finále zdolaly třetí nasazenou švýcarsko-španělskou dvojici Belinda Bencicová a Sara Sorribesová Tormová ve dvou sadách.[14] Na Canadian Open Junior Championships v Repentigny v roce 2013 prohrála ve finále singlové soutěže proti krajance Barboře Krejčíkové. V deblové soutěži pak s Krejčíkovou vyhrály hladce finále proti britsko-srbskému páru Katie Boulterová a Nina Stojanovićová.

Profesionální kariéra

2013

V březnu 2013 zaznamenala debut na ženském okruhu WTA, když se po výhrách nad Mandy Minellaovou a Alexou Glatchovou probojovala z kvalifikace do hlavní soutěže Sony Open Tennis. Ve třech setech podlehla v úvodním kole Španělce Garbiñe Muguruzaové.

2014

Na začátku ledna startovala v kvalifikaci hobartského Moorilla Hobart International, kde vypadla v prvním kole. Poté se tří kolovou kvalifikací probojovala do hlavní soutěže Australian Open, kde dohrála v první fázi dvouhry. V únoru startovala na turnaji okruhu ITF v Midlandu, kde vypadla v osmifinále dvouhry. Ve čtyřhře pak společně s Lucií Hradeckou vypadly v osmifinále.

Kateřina Siniaková ve wimbledonské kvalifikaci 2014

Následně odehrála turnaj na okruhu ITF ve Francii v Croissy-Beaubourg, kde podlehla v semifinále krajance Renatě Voráčové. Na tomto turnaji se objevila po boku Kristýny Plíškové ve čtyřhře, kde vypadly ve čtvrtfinále. Na začátku dubna se zúčastnila kvalifikace turnaje WTA v Katovicích, kde vypadla v úvodní fázi. Poté hrála kvalifikaci turnaje Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu, kde nepřešla poslední kolo. Na turnaji ITF v Trnavě nestačila ve čtvrtfinále na domácí hráčku Annu Karolínu Schmiedlovou. Ve stejném kole zde vypadla s krajankou Nikolou Frankovou ve čtyřhře.

V květnu se zúčastnila na okruhu ITF domácího turnaje v Praze Sparta Prague Open. Startovala zde na divokou kartu, ale v prvním kole ji vyřadila Srbka Aleksandra Krunićová. V deblové soutěži s Barborou Krejčíkovou vypadly v semifinále s krajankami Lucií Šafářovou a Andreou Hlaváčkovou. Poté se objevila v kvalifikaci French Open, kde byla vyřazena ve druhém kole. Následoval turnaj ITF v Mariboru, kde odehrála kromě singla také čtyřhru s Krejčíkovou.

Premiérové finále na okruhu WTA Tour zaznamenala na počátku srpna, když v deblové soutěži Bank of the West Classic, události konané v americkém Stanfordu, prohrála po boku Polky Pauly Kaniové boj o titul. Přemožitelkami se staly Španělky Garbiñe Muguruzaová a Carla Suárezová Navarrová. Debutový titul WTA vybojovala v polovině září, když se Srbkou Aleksandrou Krunićovou vyhrála čtyřhru na Tashkent Open. Ve finále zdolaly ruskou dvojici Margarita Gasparjanová a Alexandra Panovová po hladkém průběhu.

Na začátku října se pak přes kvalifikaci, kde mimo jiné porazila třeba o rok starší krajanku Terezu Smitkovou, probojovala do hlavní soutěže rakouského turnaje v Linzi. Tam však v úvodním kole nestačila na další krajanku Kláru Koukalovou.

Na French Open 2016 dohrála v úvodním kole

Na jejím posledním turnaji WTA v kalendářním roce, ruském Kremlin Cupu v Moskvě, se přes kvalifikaci, kde měla největší problémy ve 2. kole s domácí hráčkou Margaritou Gasparjanovou dostala do hlavní soutěže. Na úvod si snadno poradila s Jelenou Vesninovou. Mimochodem, v deblové soutěži vyřadila den předtím stejnou hráčku, když společně se Srbkou Krunićovou vyřadila v osmifinále nasazené jedničky a třetí pár světa Vesninová a Makarovová, avšak v následném kole byly obě hráčky vyřazeny. V dalším kole si poradila s Francouzskou Kristinou Mladenovicovou a následně ve čtvrtfinále také s italskou tenistkou Camilou Giorgiovou, kterou po velké bitvě udolala ve třech setech. V semifinále se střetla s domácí Anastasii Pavljučenkovovou, která však už byla nad její síly a podlehla jí po hladkém průběhu. Díky bodovému zisku se v následné pondělní aktualizaci žebříčku WTA z 20. října 2014 posunula na své kariérní maximum v singlu i deblu, když jí ve dvouhře patřila 86. příčka a ve čtyřhře pak 85. pozice.

Na konci října se pak zúčastnila turnaje ve francouzském Nantes, který byl součástí okruhu ITF. Jako nasazená pětka si nejprve poradila s Amandine Hesseovou, následně s Richèl Hogenkampovou, ve čtvrtfinále s Gioiou Barbieriovou, v semifinále s nasazenou jedničkou Slovenkou Annou Karolínou Schmiedlovou a v následném finále také s Ons Džabúrovou z Tuniska. V následné pondělní aktualizaci žebříčku WTA z 3. listopadu 2014 si žebříčkově opět polepšila, když se posunula o dvanáct míst na 74. příčku.

2017

Sezónu rozehrála na čínském Shenzhen Open, jediném turnaji kategorie International s trojnásobnou základní dotací (750 tisíc dolarů). Během cesty do finále zdolala poprvé v kariéře dvě hráčky elitní světové desítky, ve druhém kole čtvrtou ženu klasifikace Simonu Halepovou a v semifinále desátou Johannu Kontaovou. V boji o titul přehrála americkou turnajovou osmičku Alison Riskeovou po dvousetovém průběhu. Připsala si tak premiérové turnajové vítězství z dvouhry okruhu WTA Tour. Bodový zisk jí zajistil v následném vydání žebříčku posun na kariérní maximum, když 9. ledna 2016 figurovala na 36. místo. Za výhru získala odměnu 163 tisíc dolarů.[15] Na Australian Open skončila v úvodním kole na raketě Němky Julie Görgesové. Druhá fáze Taiwan Open přinesla vyřazení od Číňanky Pcheng Šuaj.[4][8]

Ve Wimbledonu dohrála v úvodním kole s Řekyní Sakkariovou

Po výhře nad Carlou Suárezovou Navarrovou ji ve třetím kole BNP Paribas Open v Indian Wells vyřadila Caroline Wozniacká. V soutěži čtyřhry kalifornského turnaje však s Lucií Hradeckou postoupila až do finále, v němž Češky podlehly šestému nasazenému páru Martina Hingisová a Čan Jung-žan.[16] Na navazujícím Miami Open v Key Biscayne nezvládla první zápas proti deblové světové jedničce Bethanii Mattekové-Sandsové. Brány úvodního kola nepřešla ani na zelené antuce Volvo Car Open v jihokarolínském Charlestonu, kde nenašla recept na olympijskou vítězku Mónicu Puigovou. V deblové soutěži skončily s Hradeckou opět jako poražené finalistky po porážce od nejlepší světové dvojice Matteková-Sandsová a Šafářová.[17]

V dubnu plnila poprvé roli jedničky českého týmu v semifinále Fed Cupu proti Spojeným státům. Ve floridské Tampě vyhrála na zelené antuce sobotní dvouhru proti Shelby Rogersové, aby ji o den později porazila Coco Vandewegheová. V rozhodující čtyřhře pak uhrála s Kristýnou Plíškovou jen pět gamů na pár Matteková-Sandsová a Vandewegheová.[4][8] Češky tak po prohře 2:3 na zápasy ukončily sérii 10zápasové neporazitelnosti.

Pražský J&T Banka Prague Open, probíhající na dvorcích domovské Sparty Praha, přinesl čtvrtfinálové vyřazení od třetí nasazené Barbory Strýcové. Na Mutua Madrid Open ji ve druhém utkání vystavila stopku světová jednička Angelique Kerberová, na římském Internazionali BNL d'Italia v témže kole Světlana Kuzněcovová a na French Open nestačila již v prvním duelu na Rusku žijící v Říčanech Jekatěrinu Alexandrovovou. S Hradeckou však pronikla poprvé v kariéře do semifinále grandslamu poté, co ve čtvrtfinále ženské čtyřhry Roland Garros vyřadily olympijské vítězky a druhé nasazené Jekatěrinu Makarovovou s Jelenou Vesninovou. Po třísetovém průběhu však následně prohrály s australským párem Ashleigh Bartyová a Casey Dellacquová.[4][8]

Travnatá část sezóny přinesla časná vyřazení, na birminghamském AEGON Classic s devátou nasazenou Australankou Darjou Gavrilovovou, na eastbournském AEGON Internationa se šťastnou poraženou kvalifikantkou Soranou Cîrsteaovou a ve Wimbledonu s Řekyní Marií Sakkariovou.[4][8]

Návrat na antukový povrch bastadským Swedish Open přinesl zlepšení formy. Do Švédska přijížděla v roli obhájkyně finálové účasti. Cestou pavoukem postupně vyřadila tři nejvýše nasazené hráčky Anastasiji Sevastovovou, Caroline Garciaovou a v závěrečném utkání turnaje i světovou šestku a nejvýše nasazenou Dánku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu. Získala tak druhý singlový titul na okruhu WTA Tour a první z antuky. V následném vydání žebříčku se posunula na 39. příčku, tři místa za dosavadní kariérní maximum.[18]

2022

Do wimbledonské čtyřhry nastoupila poprvé od února s Krejčíkovou. Na cestě za titulem ztratily jediný set ve čtvrtfinále s desátou nasazenou, americko-australskou dvojicí Melicharová-Martinezová a Perezová.[19] Ve finále přehrály belgicko-čínské nasazené jedničky Elise Mertensovou s Čang Šuaj.[20][21]

Na US Open s Krejčíkovou zdolaly Američanky Caty McNallyovou a Taylor Townsendovou, přestože pro ztracené první sadě prohrávaly ve druhé již 1–4, aby v následujícím průběhu zápasu získaly 11 ze 13 gamů, čímž zkompletovaly jako sedmý ženský pár kariérní grandslam ve čtyřhře, po sestrách Williamsových jako druhý ženský pár kariérní Zlatý slam a jako první dvojice v historii dovršily kariérní Super Slam, tj. výhry na všech grandslamech, Turnaji mistryň a olympijských hrách. V ženském deblu se to předtím podařilo samostatně jen Gigi Fernándezové a Pam Shriverové.[22][23] Zároveň se Siniaková po skončení turnaje vrátila na vrchol deblového hodnocení.

Třetí kariérní titul a první od roku 2017 získala na Zavarovalnica Sava Portorož. Ve finále, které svou délkou 3 hodiny a 6 minut bylo druhým nejdelším v probíhající sezóně, zdolala úřadující wimbledonskou šampionku Jelenu Rybakinovou po třísetové bitvě. Bodový zisk ji na žebříčku poprvé od května 2022 vrátil do elitní světové padesátky.[24][25]

2023

Sedmý grandslamový titul ve čtyřhře a čtvrtý z po sobě následujících čtyř společných účastí vybojovala s Barborou Krejčíkovou na Australian Open. Ve finále porazily Japonky Šúko Aojamovou s Enou Šibaharaovou.[26][1] Jako čtvrtý pár otevřené éry vyhrály čtvrtý grandslam v řadě, do něhož nastoupily. Po skončení již držely 24zápasovou neporazitelnost v této nejvyšší kategorii tenisu. V březnu spolu následně triumfovaly na prestižním turnaji v Indian Wells, když zdolaly Brazilku Beatriz Haddad Maiovou s Němkou Laurou Siegemundovou. V rámci kategorie WTA 1000 triumfovaly na třetím turnaji.[27][28] Na French Open usilovaly o nekalendářní grandslam, již v prvním kole je ale vyřadily Ulrikke Eikeriová s Eri Hozumiovou.[29]

Čtvrtý kariérní singlový triumf a první na trávě získala na Bad Homburg Open. Ve finále přerušeném deštěm zdolala Italku Luciu Bronzettiovou. Zkompletovala tak své singlové trofeje ze všech povrchů.[30][31]

V dobré formě se Siniaková prezentovala na podzimních čínských turnajích, které byly zařazeny do kalendáře poprvé od podzimu 2019. V Ning-pu došla na čtvrtfinále, kde ji vyřadila Nadia Podoroská, v Hongkongu postoupila do finále, kde podlehla i vinou zranění po téměř třech hodinách hry Kanaďance Leylah Fernandezové,[32] aby o týden později v Nan-čchangu Fernandezové v semifinále porážku oplatila.[33] V prvním ryze českém finále na okruhu WTA od Prague Open 2021 zdolala Marii Bouzkovou, přestože prohrávala již 1–6 a 3–5. Bouzková vstoupila do utkání dominantně a vypracovala si vedení 6–1 a 5–3. Siniaková čelila celkem třem mečbolům a zvítězila po vyhraných zkrácených hrách druhé a třetí sady. Délkou 3:32 hodiny se jednalo o nejdelší finále na okruhu v roce 2023 a za historicky nejdelším finále WTA zaostalo jen o 15 minut. Po skončení zápasu se Siniaková posunula ze 60. na 44. příčku žebříčku WTA.[34][35]

Soukromý život

(c) Statutární město Hradec Králové, CC BY 3.0
Kateřina Siniaková na tiskové konferenci v Hradci Králové po finále Fed Cupu 2018

Narodila se roku 1996 v Hradci Králové do rodiny české matky a ruského podnikatele v kožešnictví Dmitrije Siniakova, pocházejícího z Moskvy a v mládí provozujícího box.[9][36][37] Od roku 2008 studovala na ZŠ Štefcova v atletické třídě. Roku 2010 přestoupila na hradecké soukromé gymnázium s jazykovým zaměřením.[11] Tenis hraje také bratr Daniel Siniakov (nar. 2003). Na kombinovaném žebříčku juniorů ITF nejvýše figuroval během ledna 2021 na 86. místě.[38][39]

Během melbournské karantény před rozehráním Australian Open 2021, v důsledku pandemie covidu-19, navázala partnerský vztah s tenistou Tomášem Macháčem. Oba byli členy Sparty Prahy, za níž v roce 2020 vyhráli českou extraligu.[40][38] První společný mix odehráli na lednovém Australian Open 2022. Podruhé jako pár nastoupili do BNP Paribas Open 2024 v Indian Wells.[41]

Ocenění

V anketě Zlatý kanár byla oceněna mezi juniorkami v letech 2010 a 2012 v kategorii Talent roku. V letech 2013 a 2018 ovládla kategorii Postup na žebříčku WTA a v ročnících 2018, 2019, 2021 a 2021 vytvořila s Barborou Krejčíkovou deblový pár roku. V roce 2022 pak jako konečná světová jednička ve čtyřhře vyhrála hlavní kategorii Zlatý kanár.[42][43]

V anketě Sportovec roku byla s Krejčíkovou oceněna mezi jednotlivci na 9. místě v roce 2018, na 5. příčce roku 2021 a v ročníku 2022 na 2. pozici za Ledeckou.[44][45][46] V roce 2018 se stala členkou fedcupového týmu, který vyhrál kategorii kolektivů. Ženská tenisová asociace Krejčíkovou a Siniakovou vyhlásila párem roku v letech 2018, 2021 a 2022.[47][48] V sezónách 2018, 2021 a 2022 se také staly mistryně světa ITF ve čtyřhře.[49]

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 9 (6–2)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2017US OpentvrdýČesko Lucie HradeckáČínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová		3–6, 2–6
Vítězka2018French OpenantukaČesko Barbora KrejčíkováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová		6–3, 6–3
Vítězka2018WimbledontrávaČesko Barbora KrejčíkováČesko Květa Peschkeová
USA Nicole Melicharová		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka2021Australian OpentvrdýČesko Barbora KrejčíkováBelgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková		2–6, 3–6
Vítězka2021French Open (2)antukaČesko Barbora KrejčíkováUSA Bethanie Matteková-Sandsová
Polsko Iga Świąteková		6–4, 6–2
Vítězka2022Australian OpentvrdýČesko Barbora KrejčíkováKazachstán Anna Danilinová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová		6–7(3–7), 6–4, 6–4
Vítězka2022WimbledontrávaČesko Barbora KrejčíkováBelgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj		6–2, 6–4
Vítězka2022US OpentvrdýČesko Barbora KrejčíkováUSA Caty McNallyová
USA Taylor Townsendová		3–6, 7–5, 6–1
Vítězka2023Australian Open (2)tvrdýČesko Barbora KrejčíkováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová		6–4, 6–3

Finále Turnaje mistryň

Čtyřhra: 3 (1–2)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2018WTA Finals, Singapurtvrdý (h)Česko Barbora KrejčíkováMaďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová		4–6, 5–7
Vítězka2021WTA Finals, Guadalajara, MexikotvrdýČesko Barbora KrejčíkováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		6–3, 6–4
Finalistka2022WTA Finals, Fort Worth, Spojené státytvrdý (h)Česko Barbora Krejčíková  Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová		2–6, 6–4, [9–11]

Utkání o olympijské medaile

Ženská čtyřhra: 1 (1 zlato)

Stavrokmísto konánípovrchspoluhráčkasoupeřkyvýsledek
Zlato2020Tokio, JaponskotvrdýČesko Barbora KrejčíkováŠvýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová		7–5, 6–1

Finále na WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (7–2 Č)
Turnaj mistryň (1–2 Č)
Olympijské hry (1–0 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (4–4 Č)
Premier / WTA 500 (5–4 Č)
International / WTA 250 (5–5 D; 6–5 Č)
Finále podle povrchu
tvrdý (3–3 D; 17–14 Č)
antuka (1–1 D; 4–2 Č)
tráva (1–1 D; 3–1 Č)

Dvouhra: 10 (5–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.24. července 2016Båstad, ŠvédskoantukaNěmecko Laura Siegemundová5–7, 1–6
Finalistka2.12. září 2016Tokio, JaponskotvrdýUSA Christina McHaleová6–3, 4–6, 4–6
Vítězka1.7. ledna 2017Šen-čen, ČínatvrdýUSA Alison Riskeová6–3, 6–4
Vítězka2.30. července 2017Båstad, ŠvédskoantukaDánsko Caroline Wozniacká6–3, 6–4
Finalistka3.6. ledna 2018Šen-čen, ČínatvrdýRumunsko Simona Halepová1–6, 6–2, 0–6
Finalistka4.26. června 2021Bad Homburg, NěmeckotrávaNěmecko Angelique Kerberová3–6, 2–6
Vítězka3.18. září 2022Portorož, SlovinskotvrdýKazachstán Jelena Rybakinová6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–4
Vítězka4.1. července 2023Bad Homburg, NěmeckotrávaItálie Lucia Bronzettiová6–2, 7–6(7–5)
Finalistka5.15. října 2023Hongkong, ČínatvrdýKanada Leylah Fernandezová6–3, 4–6, 4–6
Vítězka5.22. října 2023Nan-čchang, ČínatvrdýČesko Marie Bouzková1–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)

Čtyřhra: 41 (24–17)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.3. srpna 2014Stanford, Spojené státytvrdýPolsko Paula KaniováŠpanělsko Garbiñe Muguruzaová
Španělsko Carla Suárez Navarrová		2–6, 6–4, [5–10]
Vítězka1.13. září 2014Taškent, UzbekistántvrdýSrbsko Aleksandra KrunićováRusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová		6–2, 6–1
Vítězka2.1. května 2015Praha, ČeskoantukaŠvýcarsko Belinda BencicováČesko Eva Hrdinová
Ukrajina Kateryna Bondarenková		6–2, 6–2
Finalistka2.3. října 2015Taškent, UzbekistántvrdýRusko Věra DuševinováRusko Margarita Gasparjanová
Rusko Alexandra Panovová		1–6, 6–3, [5–10]
Finalistka3.5. února 2017Tchaj-pej, Tchaj-wantvrdýČesko Lucie HradeckáČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan		4–6, 2–6
Finalistka4.18. března 2017Indian Wells, Spojené státytvrdýČesko Lucie HradeckáČínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová		6–7 (4–7) , 2–6
Finalistka5.9. dubna 2017Charleston, Spojené státyantukaČesko Lucie HradeckáUSA Bethanie Mattek-Sandsová
Česko Lucie Šafářová		1–6, 6–4, [7–10]
Finalistka6.5. května 2017Praha, ČeskoantukaČesko Lucie HradeckáČesko Květa Peschkeová
Německo Anna-Lena Grönefeldová		4–6, 6–7(3–7)
Finalistka7.10. září 2017US Open, New York, Spojené státytvrdýČesko Lucie HradeckáČínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Švýcarsko Martina Hingisová		3–6, 2–6
Finalistka8.6. ledna 2018Šen-čen, ČínatvrdýČesko Barbora KrejčíkováRumunsko Simona Halepová
Rumunsko Irina-Camelia Beguová		6–1, 1–6, [8–10]
Finalistka9.1. dubna 2018Miami, Spojené státytvrdýČesko Barbora KrejčíkováAustrálie Ashleigh Bartyová
USA Coco Vandewegheová		2–6, 1–6
Vítězka3.10. června 2018French Open, Paříž, FrancieantukaČesko Barbora KrejčíkováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová		6–3, 6–3
Vítězka4.14. července 2018Wimbledon, Londýn, Velká BritánietrávaČesko Barbora KrejčíkováUSA Nicole Melicharová
Česko Květa Peschkeová		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka10.28. října 2018Turnaj mistryň, Singapurtvrdý (h)Česko Barbora KrejčíkováMaďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová		4–6, 5–7
Vítězka5.11. ledna 2019Sydney, AustrálietvrdýSrbsko Aleksandra KrunićováJaponsko Eri Hozumiová
Polsko Alicja Rosolská		6–1, 7–6(7–3)
Finalistka11.16. března 2019Indian Wells, Spojené státytvrdýČesko Barbora KrejčíkováBelgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková		3–6, 2–6
Vítězka6.11. srpna 2019Toronto, KanadatvrdýČesko Barbora KrejčíkováNěmecko Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Demi Schuursová		7–5, 6–0
Vítězka7.13. října 2019Linec, Rakouskotvrdý (h)Česko Barbora KrejčíkováRakousko Barbara Haasová
Švýcarsko Xenia Knollová		6–4, 6–3
Vítězka8.11. ledna 2020Šen-čen, ČínatvrdýČesko Barbora KrejčíkováČína Čeng Saj-saj
Čína Tuan Jing-jing		6–2, 3–6, [10–4]
Finalistka12.15. listopadu 2020Linec, Rakouskotvrdý (h)Česko Lucie HradeckáNizozemsko Arantxa Rusová
Slovinsko Tamara Zidanšeková		3–6, 4–6
Vítězka9.7. února 2021Melbourne, AustrálietvrdýČesko Barbora KrejčíkováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Latisha Chan		6–3, 7–6(7–4)
Finalistka13.19. února 2021Australian Open, Melborune, AustrálietvrdýČesko Barbora KrejčíkováBelgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková		2–6, 3–6
Vítězka10.8. května 2021Madrid, ŠpanělskoantukaČesko Barbora KrejčíkováKanada Gabriela Dabrowská
Nizozemsko Demi Schuursová		6–4, 6–3
Vítězka11.13. června 2021French Open, Paříž, Francie (2)antukaČesko Barbora KrejčíkováUSA Bethanie Matteková-Sandsová
Polsko Iga Świąteková		6–4, 6–2
Vítězka12.1. srpna 2021LOH – Tokio, JaponskotvrdýČesko Barbora KrejčíkováŠvýcarsko Belinda Bencicová
Švýcarsko Viktorija Golubicová		7–5, 6–1
Vítězka13.23. října 2021Moskva, Ruskotvrdý (h)Lotyšsko Jeļena OstapenkováUkrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová		6–2, 4–6, [10–8]
Vítězka14.17. listopadu 2021Turnaj mistryň, Guadalajara, MexikotvrdýČesko Barbora KrejčíkováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		6–3, 6–4
Vítězka15.8. ledna 2022Melbourne, AustrálietvrdýUSA Bernarda PeraováČesko Tereza Martincová
Egypt Majar Šarífová		6–2, 6–7(7–9), [10–5]
Vítězka16.30. ledna 2022Australian Open, Melbourne, AustrálietvrdýČesko Barbora KrejčíkováKazachstán Anna Danilinová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová		6–7(3–7), 6–4, 6–4
Vítězka17.19. června 2022Berlín, NěmeckotrávaAustrálie Storm SandersováFrancie Alizé Cornetová
Švýcarsko Jil Teichmannová		6–4, 6–3
Vítězka18.10. července 2022Wimbledon, Londýn, Velká Británie (2)trávaČesko Barbora KrejčíkováBelgie Elise Mertensová
Čína Čang Šuaj		6–2, 6–4
Vítězka19.11. září 2022US Open, New York, Spojené státytvrdýČesko Barbora KrejčíkováUSA Caty McNallyová
USA Taylor Townsendová		3–6, 7–5, 6–1
Vítězka20.9. října 2022Monastir, TuniskotvrdýFrancie Kristina MladenovicováJaponsko Miju Katová
USA Angela Kulikovová		6–2, 6–0
Finalistka14.7. listopadu 2022Turnaj mistryň, Fort Worth, Spojené státytvrdý (h)Česko Barbora Krejčíková  Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová		2–6, 6–4, [9–11]
Finalistka15.7. ledna 2023Adelaide, AustrálietvrdýAustrálie Storm HunterováUSA Asia Muhammadová
USA Taylor Townsendová		2–6, 6–7(2–7)
Vítězka21.29. ledna 2023Australian Open, Melbourne, Austrálie (2)tvrdýČesko Barbora KrejčíkováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová		6–4, 6–3
Vítězka22.18. března 2023Indian Wells, Spojené státytvrdýČesko Barbora KrejčíkováBrazílie Beatriz Haddad Maiová
Německo Laura Siegemundová		6–1, 6–7(3–7), [10–7]
Finalistka16.25. června 2023Berlín, NěmeckotrávaČesko Markéta VondroušováFrancie Caroline Garciaová
Brazílie Luisa Stefaniová		6–4, 6–7(8–10), [4–10]
Vítězka23.16. září 2023San Diego, Spojené státytvrdýČesko Barbora KrejčíkováUSA Danielle Collinsová
USA Coco Vandewegheová		6–1, 6–4
Vítězka24.24. února 2024Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýAustrálie Storm HunterováUSA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová		6–4, 6–2
Finalistka17.16. března 2024Indian Wells, Spojené státytvrdýAustrálie Storm HunterováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		3–6, 4–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.9. listopadu 2014Limoges, Francietvrdý (h)Česko Renata VoráčováMaďarsko Tímea Babosová
Francie Kristina Mladenovicová		2–6, 6–2, [10–5]

Finále na okruhu ITF

100 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (8–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.4. březen 2013Frauenfeld, Švýcarskokoberec (h)Lichtenštejnsko Kathinka Von Deichmannová6–3, 4–6, 6–4
Vítězka2.12. srpen 2013Westende-Middelkerke, BelgietvrdýČesko Kateřina Vaňková6–1, 6–3
Vítězka3.6. říjen 2013Budapešť, MaďarskoantukaItálie Alberta Briantiová3–6, 6–2, 6–1
Vítězka4.17. listopadu 2013Zawada, Polskokoberec (h)Německo Nina Zanderová6–1, 6–3
Vítězka5.1. června 2014Maribor, SlovinskoantukaRakousko Yvonne Neuwirthová6–1, 7–5
Vítězka6.2. listopadu 2014Nantes, Francietvrdý (h)Tunisko Ons Džabúrová7–5, 6–2
Vítězka7.9. května 2016Trnava, SlovenskoantukaLotyšsko Anastasija Sevastovová7–6(7–4), 5–7, 6–0
Finalistka8.12. prosince 2020Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýRumunsko Sorana Cîrsteaová6–4, 3–6, 3–6
Vítězka8.7. srpna 2022Grodzisk Mazowiecki, PolskotvrdýPolsko Magda Linetteová6–4, 6–1

Čtyřhra: 7 (4–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.11. června 2012Jablonec nad Nisou, ČeskoantukaRusko Viktorija KanováČesko Martina Borecká
Česko Petra Krejsová		6–4, 6–3
Vítězka2.17. června 2013Lenzerheide, ŠvýcarskoantukaŠvýcarsko Belinda BencicováRusko Veronika Kuděrmetovová
Lotyšsko Diana Marcinkevičová		6–0, 6–2
Finalistka1.4. srpna 2013Bad Saulgau, NěmeckoantukaČesko Barbora KrejčíkováRumunsko Laura-Ioana Andreiová
Rumunsko Elena Bogdanová		7–611, 4–6, 8–10
Vítězka3.11. srpna 2013Hechingen, NěmeckoantukaČesko Barbora KrejčíkováRumunsko Laura-Ioana Andreiová
Francie Laura Thorpeová		6–1, 6–4
Finalistka2.23. listopadu 2013Šarm aš-Šajch, EgyptantukaRusko Anna MorginováNěmecko Kristina Barroisová
Švýcarsko Timea Bacsinszká		7–65, 0–6, 4–10
Vítězka4.30. května 2014Maribor, SlovinskoantukaČesko Barbora KrejčíkováChile Daniela Seguelová
Nizozemsko Cindy Burgerová		6–0, 6–1
Finalistka3.2. listopadu 2015Nantes, Francietvrdý (h)Česko Renata VoráčováČesko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá		4–6, 2–6

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Výsledekdatum a místo konáníspoluhráčkysoupeřkyskórezdroj
VítězkaFed Cup 2018
10.–11. listopadu 2018
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena
Česko Petra Kvitová
Česko Barbora Strýcová
Česko Barbora Krejčíková		USA Spojené státy3–0
(detail)		[50]
USA Danielle Collinsová
USA Sofia Keninová
USA Alison Riskeová
USA Nicole Melicharová

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka2013Australian OpentvrdýChorvatsko Ana Konjuhová3–6, 4–6

Čtyřhra juniorek: 3 (3–0)

stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka2013French OpenantukaČesko Barbora KrejčíkováEkvádor Doménica Gonzálezová
Brazílie Beatriz Haddad Maiová		7–5, 6–2
Vítězka2013WimbledontrávaČesko Barbora KrejčíkováUkrajina Anhelina Kalininová
Bělorusko Iryna Šymanovičová		6–3, 6–1
Vítězka2013US OpentvrdýČesko Barbora KrejčíkováŠvýcarsko Belinda Bencicová
Španělsko Sara Sorribesová Tormová		6–3, 6–4

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Ženská dvouhra

Turnaj20142015201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian Open1. kolo2. kolo1. kolo1. kolo2. kolo1. kolo1. kolo1. kolo1. kolo1. kolo2. kolo0 / 113–11
French OpenQ21. kolo1. kolo1. kolo3. kolo4. kolo3. kolo3. kolo2. kolo1. kolo0 / 910–9
WimbledonQ11. kolo3. kolo1. kolo3. kolo2. koloNH3. kolo1. kolo2. kolo0 / 88–8
US OpenQ31. kolo2. kolo1. kolo3. kolo1. kolo1. kolo2. kolo2. kolo1. kolo0 / 95–9
výhry–prohry0–11–43–40–47–44–42–35–42–41–41–10 / 3726–37

Ženská čtyřhra

Turnaj2015201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian Open1. kolo1. kolo1. kolo3. koloČFSFFVítězVítězSF2 / 1036–8
French Open3. koloSFSFVítěz1. koloSFVítězA1. kolo2 / 826–6
Wimbledon2. kolo1. kolo3. koloVítězSFNHČF[a]VítězA2 / 720–5
US Open1. koloČFFSF1. kolo2. kolo1. koloVítěz2. kolo1 / 920–8
výhry–prohry3–47–411–418–27–49–312–318–07–24–17 / 3496–27

Vysvětlivky

  1. ↑ Volný los a odstoupení soupeřek před utkáním druhého kola nejsou započítány jako výhra.

Smíšená čtyřhra

Turnaj201620172018201920202021202220232024SRV–P
Australian OpenA2. koloAAAA1. koloAA0 / 21–1
French OpenAA1. koloANHAAA0 / 10–1
Wimbledon2. koloAAANHAAA0 / 11–1
US OpenAAAANHAA1. kolo0 / 10–1
výhry–prohry1–11–00–10–00–00–00–10–10 / 52–4
Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným		W–L
V–P		výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Vítězství nad hráčkami Top 10

Přehled
Sezóna20172018201920202021202220232024Celkem
Vítězství311021019
Vítězství
Č.hráčka top 10WTAturnajpovrchfázeskóreKS
Sezóna 2017
1.Rumunsko Simona Halepová4.Šen-čen, Čínatvrdý2. kolo6–3, 4–6, 7–552.
2.Spojené království Johanna Kontaová10.Šen-čen, Čínatvrdýsemifinále1–6, 6–4, 6–452.
3.Dánsko Caroline Wozniacká6.Båstad, Švédskoantukafinále6–3, 6–456.
Sezóna 2018
4.Francie Caroline Garciaová4.Wu-chan, Čínatvrdý2. kolo3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)47.
Sezóna 2019
5.Japonsko Naomi Ósakaová1.French Open, Paříž, Francieantuka3. kolo6–4, 6–242
Sezóna 2021
6.USA Serena Williamsová8.Parma, Itálieantuka2. kolo7–6(7–4), 6–268.
7.Španělsko Garbiñe Muguruzaová9.Montreal, Kanadatvrdý2. kolo6–2, 0–6, 6–355.
Sezóna 2022
8.USA Coco Gauffová7.Billie Jean King Cup, Glasgow, Spojené královstvítvrdý (h)základní skupina7–6(7–1), 6–147.
Sezóna 2024
9.USA Coco Gauffová3.Dauhá, Katartvrdý2. kolo6–2, 6–442.
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou vyhrály čtvrtý grandslam v řadě! Titul obhájily poprvé. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ SEZNAM.CZ. French Open | Fantazie! Hrdinka Krejčíková se Siniakovou to dokázaly. Sport.cz [online]. [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou sezonu triumfem na Turnaji mistryň nezakončily [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-28 [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Kateřina Siniaková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230911a11. září 2023
  5. ↑ Siniaková má novou deblovou parťačku po Krejčíkové. Hrát bude se světovou jedničkou Hunterovou. iROZHLAS [online]. 2023-11-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková a Siniaková jsou novými světovými jedničkami ve čtyřhře, polepšila si i Kvitová [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ Krejcikova and Siniakova earn World No.1 doubles ranking [online]. WTA Tour, Inc., 2018-10-22 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e Kateřina Siniaková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  9. ↑ a b Miroslav Harnoch. Velký talent i motorová myš s vůlí boxera. Siniaková konečně ukazuje sílu a míří mezi elitu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-07 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kateřina Siniaková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  11. ↑ a b Tenisová bojovnice s ruskou krví touží po Wimbledonu, iSport.cz, 17.8.2010
  12. ↑ Krejčíková se Siniakovou zvítězily na Roland Garros ve čtyřhře juniorek. Sport.cz [online]. 2013-06-07 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Juniorky Krejčíková a Siniaková po French Open vyhrály i Wimbledon!. tenisportal.cz [online]. 2013-07-07 [cit. 2013-09-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Krejčíková se Siniakovou se s juniorkami rozloučily třetím grandslamovým titulem v řadě!. tenisportal.cz [online]. 2013-09-08 [cit. 2013-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  15. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková v Shenzhenu slaví premiérový triumf na okruhu WTA! [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-07 [cit. 2017-01-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Hradecká se Siniakovou si trofej z Indian Wells nepřivezou [online]. Tenisportal.cz, 2017-03-19 [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ondřej Jirásek. Šafářová a Matteková-Sandsová v Charlestonu slaví jubilejní desátý titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-10 [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Siniaková v Bastadu porazila i Wozniackou a má druhý titul!. tenisportal.cz [online]. 2017-07-30 [cit. 2017-07-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Deblistky Krejčíková se Siniakovou zvládly obrat a postoupily ve Wimbledonu do semifinále. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-05 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ Krejcikova and Siniakova roll to second Wimbledon doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ CHRISTIE, Viv. www.wimbledon.com [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Na majorech letos ani jednou neprohrály! Krejčíková se Siniakovou ovládly také US Open a zkompletovaly kariérní Grand Slam. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  23. ↑ Krejcikova, Siniakova win US Open to complete Career Grand Slam. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  24. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Triumf po 5 letech! Siniaková v Portoroži slaví po finálové řežbě s vítězkou Wimbledonu. TenisPortal.cz [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ Siniakova outlasts Rybakina in Portoroz for third career singles title. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Krejcikova, Siniakova win second straight Australian Open title. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou vydřely premiérovou trofej z Indian Wells!. TenisPortal.cz [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ Krejcikova, Siniakova battle to first Indian Wells doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-18 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Sen o nekalendářním Grand Slamu je pryč. Krejčíková se Siniakovou skončily na French Open v 1. kole. TenisPortal.cz [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. 
  30. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková má trofeje už ze všech povrchů! V Bad Homburgu slaví poprvé na trávě. TenisPortal.cz [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  31. ↑ Siniakova beats Bronzetti to win first grass-court title in Bad Homburg. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Fernandez beats Siniakova to win Hong Kong, first title of season. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-15 [cit. 2023-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Bouzkova, Siniakova set all-Czech final in Nanchang. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-21 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Siniaková po týdnu složila finálový reparát. V Nanchangu slaví po české bitvě s Bouzkovou. TenisPortal.cz [online]. 2023-10-22 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ Siniakova saves match points, wins longest final of 2023 in Nanchang. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-22 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ Jan Jaroch. Talent od Boha! 16letá Siniaková sbírá úspěchy mezi dospělými. iSport.cz [online]. 2013-03-13 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  37. ↑ mzk. Cepoval ji táta, boxer z Ruska. Siniaková je novou českou tenisovou hvězdou. Expres [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b Láska z australské karantény. Siniaková randí s českým tenisovým talentem. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 2021-04-09 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  39. ↑ Daniel Siniakov Juniors Singles Overview [online]. ITF [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Kateřina Siniaková & Tomáš Macháč. Další tenisový milenecký pár. iSport.cz [online]. 2021-02-13 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ Indian Wells adding 'very cool' mixed doubles invitational with $150,000 purse. Tennis.com [online]. 2024-03-13 [cit. 2024-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ NĚMEČEK, Ivan. Překvapení? Kateřina Siniaková v Přerově poprvé převzala Zlatého kanára. Deník.cz [online]. 2022-12-19 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  43. ↑ Nejlepší tenistka i pár roku. Siniaková ovládla anketu Zlatý kanár. ČT sport [online]. Česká televize, 2022-12-19 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  44. ↑ Královna Ledecká! Podruhé se stala Sportovkyní roku, Procházka desátý. iSport.cz [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-22]. Dostupné online. 
  45. ↑ Sportovkyní roku je Ledecká, legendou tenistka Novotná. iDNES.cz [online]. 2018-12-21 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  46. ↑ Krpálek vstupuje mezi legendy. Potřetí se stal Sportovcem roku. iDNES.cz [online]. 2021-12-22 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  47. ↑ Krejčíková a Siniaková jsou tenisový pár roku, Halepová nejlepší hráčka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-10-19 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  48. ↑ Swiatek named 2022 WTA Player of the Year. Women's Tennis Association [online]. 2022-12-11 [cit. 2022-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-12. (anglicky) 
  49. ↑ Nadal and Swiatek crowned 2022 ITF World Champions. International Tennis Federation [online]. 2022-12-15 [cit. 2022-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-17. (anglicky) 
  50. ↑ Fed Cup Final [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2018-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-28. (anglicky) 

Externí odkazy

PředchůdceKateřina Siniaková Nástupce

Tímea Babosová
Sie Šu-wej
Coco Gauffová
Gauffová / Pegulaová		Světová jednička ve čtyřhře
22. 10. 2018 – 10. 6. 2019
15. 11. 2021 – 5 .6. 2022
12. 9. 2022 – 10. 9. 2023
18. 9. 2023 – 24. 9. 2023
Kristina Mladenovicová
Elise Mertensová
Gauffová / Pegulaová
Elise Mertensová

Čang Jung-žan / Hingisová
neuděleno		ITF – mistryně světa ve čtyřhře
2018 (s Krejčíkovou)
2021, 2022 (s Krejčíkovou)
Babosová / Mladenovicová
Hunterová / Mertensová

Čan J-ž / Hingisová
Babosová / Mladenovicová		WTA – deblový pár roku
2018 (s Krejčíkovou)
2021, 2022 (s Krejčíkovou)
Babosová / Mladenovicová
Hunterová / Mertensová

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Liechtenstein.svg
Flag of Liechtenstein
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Ecuador.svg
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
German Olympic flag (1959-1968).svg
Flag of the unified Team of Germany for the Olympic Games, 1960–1968.
US flag 48 stars.svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of the United States (1912-1959).svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Siniakova RG16 (7) (27127088550).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Kateřina Siniaková RG16 (7)
Siniakova WM17 (9) (35793499730).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Siniakova WM17 (9)
Flag of Germany-1960-Olympics.svg
Flag of the unified Team of Germany for the Olympic Games, 1960–1968.
Gold medal.svg
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a gold medal, based on Olympic rings.svg.
Siniakova RG18 (9) (42929333222).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Siniakova RG18 (9)
Siniakova WMQ14 (5) (14420296499).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Siniakova WMQ14 (5)
Kateřina Siniaková (Hradec Králové, 2018).jpg
(c) Statutární město Hradec Králové, CC BY 3.0
Kateřina Siniaková během tiskové konference v měšťanském domě U Špuláků vHradci Králové po výhře ve finále Fed Cupu, prosinec 2018.