Kavoprůmysl spojených družstevních sušáren s.r.o., Hradec Králové II.

Kavoprůmysl spojených družstevních sušáren s.r.o., Hradec Králové II.
Vrátnice u bývalého Kavoprůmyslu, nyní areál ZVU
Základní údaje
Datum založení	1919[1]
Osud	likvidace a přenesení výroby do Pardubic (1948)
Sídlo	Kukleny, Československo
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	potravinářský
Produkty	kávoviny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kavoprůmysl spojených družstevních sušáren^[2] s.r.o., Hradec Králové II. byla potravinářská firma z Kuklen, která vyráběla kávoviny.

Založení této továrny předcházel vznik Svazu sušáren čekanky, který byl tvořen 33 družstevními sušárnami, jež měly skoro 5000 členů – zemědělců ze všech typů zemědělských podniků. V květnu 1919 společnost zakoupila pozemek č. 663/3 v Kuklenách pro továrnu na kávové náhražky.^[3] Zároveň zažádala obec, aby projektovaná silnice parcelu nepůlila, ale vedla po jejím okraji. 29. září 1919 zaslala obci plány na kancelářskou budovu, byty pro úředníky a domek pro vrátného, přičemž zažádala o povolení stavby.^[4] Dle plánu architekta Lisky měla být postavena přední budova, v jejímž podzemí měly vzniknout skladiště, kotelna a místnost pro paření s příslušenstvím, v přízemí pražírna, mlýnice, plnicí stroje, balírna, výpravna, ohřívárna a pisárna s příslušenstvím, v 1. patře pražírna, mlýnice, tiskárna, etikárna a šatna s příslušenstvím, ve 2. poschodí mlýnice, skladiště, šatna žen a spojovací lávka se skladišti a nahoře vodní věž se železným rezervoárem a spodní etáží; a zadní budova, v níž mělo v přízemí vzniknout skladiště čekanky a řepy s příslušenstvím, totéž v 1.–3. patře, a ve 4. poschodí skladiště obilí. Navíc na továrním dvoře byly projektovány chlévky, kanálová čisticí stanice, skladiště benzínu, zámečnická dílna, garáž a skladiště s dílnami.^[5] 7. října téhož roku byla navíc Kavoprůmyslu povolena vlečka z nádraží.

8. února 1920 se městská rada rozhodla podat rekurs v záležitosti stavby Průmyslu kávových náhražek v Praze. 4. června téhož roku Kavoprůmysl zažádal o povolení ke stavbě zděného plotu při továrně. V srpnu 1920 navíc ohlásil, že započne se stavbou silnice od Svobodných Dvorů do svého závodu, přičemž obec požádal o osvědčení, že tato silnice bude částí budoucí veřejné silnice projektované od Plakvicova hotelu k Plotištím. 7. září se konala v této věci komise a povolení zemské politické správy došlo 15. září. Zároveň se stavbou silnice zažádal o povolení k zřízení kanalizace, studny a postavení autogaráže (4. srpna).

Protože stavbou plotu Kavoprůmysl zatarasil původní cestu, kterou do Kuklen chodili obyvatelé čp. 150 a školní mládež, musel ještě v témže roce postavit novou, jež vedla kolem podniku. To však nebyla poslední stavba, kterou Kavoprůmysl provedl. Hned 30. března 1921 zažádal o povolení ke stavbě dřevěné kůlny a dřevěného plotu u dělnické a úřednické budovy při Kavoprůmyslu. 8. dubna téhož roku byla firmě povolena stavba dřevěné kůlny pro bednové součástky ve dvoře továrny, ale s podmínkou, že bude dán dráze revers, což společnost odmítla a stavba tak byla zastavena. Dále bylo Kavoprůmyslu povoleno užívání skladiště čekanky a řepy, vlastní továrny, zámečnické dílny, autogaráže, skladiště benzínu, čisticí stanice, dřevěného skladiště a dílny, chlévku, plotu a kanalizace, přičemž žádost za kolaudaci byla podána 25. března, kolaudace byla 31. března a povolení uděleno 8. dubna 1921. 7. června byla podána žádost na povolení stavby skladiště na suchou čekanku, 10. června bylo povoleno užívání garáže, skladiště benzínu, zámečnické dílny, studně a kanalizace, 2. července stavba úřednické budovy a 10. října povolení živnosti, dřevěné kůlny, dřevěného plotu a úřednického domu.^[6] A vývoj areálu podniku pokračoval i v dalších letech. V letech 1923-1924 bylo postaveno skladiště olejů, roku 1924 bylo zažádáno o povolení k výstavbě továrních sklepů^[7] a v roce 1929 bylo pořízeno nové strojní vybavení a došlo k menším stavebním úpravám továrních objektů.^[8]

Největšího rozmachu dosáhl závod jako celek na přelomu 20.–30. let. Značného rozšíření odbytu svých produktů docílil zejm. v letech 1924–1925. Ke škodě nebylo ani to, že v blízkém okolí vyrostla postupně drobná konkurence. V roce 1919 byla zřízena továrna na cikorku Josefa Bárty ve Světí a o 2 roky později Josef Matějka ve Stěžerách zřídil pražírnu žitné kávy, kde se pražila i čekanka. Obrat obchodu v sušárnách a Kavoprůmyslu činil v polovině 20. let 20. století průměrně 25 milionů Kč ročně. Každoročně mu byly zadávány také rozsáhlé dodávky pro ministerstvo národní obrany. Poté ho zasáhla hospodářská krize, spojená s častými stávkami (1930), ale firma úspěšně překonala i období německé okupace, kdy byla velká poptávka po kávových náhražkách. V roce 1940 firma zažádala o povolení k přístavbě kanceláří při čp. 362.

Po válce byl závod pod národní správou a pak byl vytvořen národní podnik Kávoviny,^[9] do něhož bylo celkem začleněno 10 závodů, což znamenalo přenesení výroby do Pardubic.^[10] Ještě předtím však 26. října 1946 došlo v továrně k výbuchu při pražení žitné kávy.