Kawasaki Ki-10

Ki-10
První sériová verze
Určení	Stíhací letoun
Původ	Japonské císařství
Výrobce	Kawasaki Kōkūki Kōgyō KK
Šéfkonstruktér	Takeo Doi
První let	březen 1935
Zařazeno	1935
Vyřazeno	1942
Uživatel	Japonské císařské armádní letectvo
Vyrobeno kusů	588
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kawasaki Ki-10 bylo poslední dvouplošné stíhací letadlo používané japonskou císařskou armádou. Do služby byl typ uveden v roce 1935. Armádní označení typu bylo stíhací letoun typ 95 (95式戦闘機; 95 Šiki Sentóki) a spojenecké kódové označení znělo Perry.

Vývoj

Japonské armádní letectvo zadalo vývoj Ki-10 v září 1934.^[1] Nový letoun měl výrazně překonávat všechny dosavadní japonské stíhací stroje.

První Kawasaki Ki-10 poháněl vidlicový dvanáctiválec Kawasaki Ha-9-IIa o výkonu 625 kW s dvoulistou vrtulí. Nad motorem byla instalovaná dvojice synchronizovaných kulometů vzor 89 ráže 7,7 mm. Zalétání proběhlo v březnu 1935, výbornou ovladatelnost a obratnost však znehodnocovala nedostatečná rychlost.

Třetí prototyp byl proto vybaven třílistou kovovou vrtulí, zapuštěnými nýty na náběžnou hranu křídla a novou kapotu motoru a chladiče. Vzhledem ke zlepšení byl Ki-10 přijat do sériové výroby.

Během služby sériových strojů Ki-10 se projevila letová nestabilita, vadící zejména při střelbě. Z výrobní linky byl odebrán 185. letoun, určený k experimentům na odstranění potíží. Výsledkem testů bylo zvětšené rozpětí křídel prodloužení trupu. Experimentální stroj se stal prototypem vylepšené sériové verze Ki-10-II, stavěné od června 1937 do prosince 1938 v 280 kusech.^[2]

Další pokusný prototyp z října 1936 nesl označení Ki-10-I KAI. Úprava spočívala v samonosných jednoduchých nohách podvozku a přepracovaném chladiči. Rychlost tak vzrostla na 420 km/h.^[3]

Další dva prototypy Ki-10-II KAI měly podobné úpravy, avšak za jejich pohonné jednotky byl zvolen Ha-9-IIb o 700 kW. Jejich rychlost již dosahovala 445 km/h ve výši 3 800 m.^[2] Sériově se však nestavěly.

Nasazení

Kawasiki Ki-10 byl nasazen japonskou armádou v Mandžusku, během druhé čínsko-japonské války a v sovětsko-japonském příhraničním konfliktu. Na počátku války v Pacifiku už byl typ přeřazen k výcviku a pomocným úkolům. Celkem bylo vyrobeno 588 kusů.^[3]

Verze

• Ki-10 – čtyři prototypy
• Ki-10 I – první sériová verze
• Ki-10 II – druhá sériové verze s prodlouženým trupem a zvětšeným rozpětím stavěné od června 1937 do prosince 1938 v počtu 280 kusů
• Ki-10 II Kai – dva experimentální letouny s upravenou aerodynamikou a motorem Ha-9 IIb o výkonu 700 kW

Specifikace (Ki-10-II)

Údaje podle^[2][3]

Technické údaje

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,02 m
• Délka: 7,55 m
• Výška: 3,00 m
• Nosná plocha: 23,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1 360 kg
• Vzletová hmotnost: 1 740 kg
• Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Kawasaki Ha-9-IIa pohánějící třílistou kovovou vrtuli
• Výkon pohonné jednotky: 850 hp (630 kW) (vzletový)

Výkony

• Maximální rychlost: 400 km/h (v 3000 m)
• Výstup na 5000 m: 5 min
• Dostup: 11 500 m
• Dolet: 1 100 km

Výzbroj

• 2 × synchronizovaný kulomet Typ 89 ráže 7,7 mm v trupu

Odkazy

Reference

Literatura

• FRANCILLON, René J., 1994. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Marylan: Naval Institute Press. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-10, s. 86–89. (anglicky) 
• NĚMEČEK, Václav. Kawasaki Ki-10. Letectví a kosmonautika. Březen 1986, roč. LXII., čís. 7, s. 29. 
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawasaki Ki-10 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Kawasaki Ki-10 Archivováno 31. 10. 2018 na Wayback Machine.