Kazimír I. Opolský

Kazimír I. Opolský
kníže opolsko-ratibořský
jezdecká pečeť Kazimíra I. Opolského
Doba vlády	1211–1230
Narození	1178–1179
Úmrtí	13. května 1230
Pohřben	klášter Czarnowąsy
Předchůdce	Měšek I. Křivonohý
Nástupce	Jindřich I. Bradatý
Manželka	Viola Opolská
Potomci	Měšek II. Otylý Vladislav I. Opolský Věnceslava Eufrosina Opolská
Otec	Měšek I. Křivonohý
Matka	Ludmila
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazimír I. Opolský (pol. Kazimierz Opolski) (1178/1179^[1] – 13. května 1230) byl opolsko-ratibořský kníže panující v letech 1211–1230. Pocházel z rodu Piastovců.

Život

Mládí

Kazimír byl nejstarším dítětem a jediným synem knížete Měška Křivonohého a jeho ženy Ludmily, pravděpodobné dcery Oty III. Dětleba z rodu Přemyslovců a ruské princezny Durancie. Datum Kazimírova narození není známo. Jeho otci Měškovi se společně s Kazimírovým bratrancem Jaroslavem Opolským podařilo osamostatnit se na Kazimírově strýci Boleslavovi I. Vysokém. Zatímco Měšek získal Ratibořské knížectví, Jaroslav se stal knížetem v Opolsku. V roce 1177 vypukla v Polsku vzpoura proti tehdejšímu knížeti Měškovi III. Starému vedená Kazimírem II. Spravedlivým a Boleslavem Vysokým. Kazimírovu otci, jenž stál na straně Měška Starého, se Boleslavova vojska podařilo porazit. Kazimír Spravedlivý si po porážce vzbouřenců chtěl Měška Křivonohého udobřit a předal mu proto Seveřsko, Bytomsko a Osvětimsko vydělené z Malopolska. Kazimír se zároveň stal kmotrem Měškova syna – po něm dostal Kazimír I. Opolský své jméno. Kazimír Opolský se proto narodil někdy brzy po vzpouře proti Měškovi Starému, pravděpodobně mezi lety 1178 a 1179. I nadále Měšek Křivonohý stál v táboře Měška Starého a to i po smrti knížete Kazimíra II. Spravedlivého. Na straně Měška Starého pak spolu s Jaroslavem Opolským válčil i v bitvě u Mozgawy.

Po smrti bratra Boleslava I. Vysokého Kazimírův otec připojil ke svému knížectví i Opolsko. Tímto připojením se Opolsko stalo součástí Horního Slezska. Roku 1210 papež Inocenc III. vydal bulu, kterou v Polsku obnovil seniorát – dědičné právo nejstaršího člena rodu na vládu. Nejstarším Piastovcem byl tehdy Měšek I. Křivonohý, Kazimírův otec. Ačkoli dobyl Krakov, již 16. května 1211 zemřel.

Vládce Opolsko-ratibořska

Po smrti Měška I. Křivonohého, se polským knížetem stal nejstarší syn Kazimíra Spravedlivého, Lešek I. Bílý. Opolsko-ratibořským knížetem se stal jediný Měškův syn a dědic Kazimír I. Opolský. Po nástupu na knížecí stolec se připojil do tábora „juniorů“, ve kterém byli kromě něj Vladislav Odonic, Konrád I. Mazovský a Lešek I. Bílý. Tato strana bojovala proti „seniorům“, tedy Jindřichu I. Bradatému a Vladislavovi III. Tenkonohému. Junioři aktivně podporovali církev, stejně tak i Kazimír, který spolu s dalšími knížaty pro vratislavského biskupa Vavřince Doliveta na sněmu ve Wolbórzu v roce 1215 vydal imunitu a privilegia.^[2]

Spolupráce s církví ochránila Ratibořsko, nikoli však Opolsko, na které si dělal nárok Jindřich I. Bradatý. V nebezpečí byly také země, které předal Kazimír II. Spravedlivý Měškovi, tedy Seveřsko, Bytomsko a Osvětimsko. Na ty si dělal nárok Lešek I. Bílý. Během Kazimírovy vlády došlo k změně knížecího sídla; Kazimír přesídlil z Ratiboře do Opolí. Za jeho vlády probíhala kolonizaci Horního Slezska Němci. Nejprve v rámci tohoto kolonizačního procesu vzniklo město Leśnica, poté Biała, Gościęcin a Olesno. Tento proces výrazně prospěl ekonomice Horního Slezska, přesto zde však kolonizace neprobíhala v takové míře, jako v Dolním Slezsku.^[2] Na Kazimírově dvoře se zdržovali emigranti z Malopolska, jako například členové rodu Grificů. Jeden z členů tohoto rodu Klement z Brzeźnice financoval část stavby hradeb města Opolí.

Ve 20. letech 13. století probíhal vzestup dolnoslezského knížete a Kazimírova souseda Jindřicha Bradatého, což výrazně změnilo geopolitickou situaci Kazimírových zemí. Kazimír proto s Jindřichem uzavřel spojenectví, které se poprvé projevilo v roce 1225, kdy Kazimír Jindřicha vojensky podpořil v útoku na Krakov. Po zavraždění Leška I. Bílého Kazimír ke svému knížectví s podporou Jindřicha Bradatého připojil pevnost Czeladź.

Kazimír I. Opolský zemřel 13. května 1230. Byl pochován v klášteře Czarnowąsy, který za svého života podporoval a financoval.

Rodina

Kazimíru I. Opolskému bylo v době jeho svatby již více než třicet let, což bylo značně nestandardní. Datum jeho svatby s Violou je neznámé, snad k ní došlo při návratu Kazimíra z Páté křížové výpravy, zřejmě někdy v letech 1217–1218, určitě pak po smrti jeho otce mezi lety 1212–1220. Violin původ je neznámý, podle kronikáře Jana Długosze pocházela z Druhé Bulharské říše. Měli spolu čtyři děti.^[3][4][5]

• Měšek II. Opolsko-Ratibořský (asi 1220 – 22. říjen 1246), nástupce otce v Opolsko-Ratibořsku
• Vladislav I. Opolský (asi 1225 – 27. srpen/13. září 1282?), kníže opolsko-ratibořský od roku 1246
• Věnceslava – jeptiška v Czarnowąsech
• Eufrosina Opolská (1228/1230 – 4. listopad 1292), první manžel Kazimír I. Kujavský, druhý manžel Mstivoj II.

Po Kazimírově smrti se stal regentem za nezletilé syny Jindřich Bradatý, jejich opatrovnicí se stala Kazimírova manželka Viola.

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Casimir I of Opole na anglické Wikipedii.

Literatura

• MIKA, Norbert; WAWOCZNY, Grzegorz. Książęta opolsko-raciborscy. Wybrane postacie. Racibórz: Wydawnictwo i Agencja Informacyjna „WAW“, 2000. 46 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazimír I. Opolský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Měšek I. Křivonohý

Kníže opolský 1211–1230 kníže opolsko-ratibořský

Nástupce: Měšek II. Otylý

Předchůdce: Měšek I. Křivonohý

Kníže ratibořský 1211–1230 kníže opolsko-ratibořský

Nástupce: Jindřich I. Bradatý (regent)