Kazimierz Jósef Stanislaw Ajdukiewicz (12. prosince1890, Ternopil – 12. dubna1963, Varšava) byl polský filosof, logik a sémantik, člen tzv. Varšavské školy filosofie a logiky. Zabýval se řešením paradoxů Zénona z Eleje a vypracoval notaci umožňující formulovat podmínky pro syntaktickou spojitost (z této jeho práce vzešla kategoriální gramatika).
Ajdukiewicz studoval filozofii, fyziku a matematiku na Lvovské univerzitě a promoval zde v roce 1912 u Twardowského. V roce 1921 habilitoval ve Varšavě a poté působil na Lvovské univerzitě (1922–1925) a také na Varšavské (1925–1928). Profesorem se stal v roce 1928 ve Lvově, kde také přečkal 2. světovou válku. Od roku 1945 byl profesorem na univerzitě v Poznani, v období 1948 až 1952 byl jejím rektorem. Vedl oddělení logiky na polském Institutu pro filozofii a sociologii a od roku 1953 byl šéfredaktorem časopisu Studia logica.[1]
Dílo
Polsky
1921 Z metodologii nauk dedukcyjnych
Hrob K. Ajdukiewicze ve Varšavě1923 Główne kierunki filozofii
1928 Główne zasady metodologii nauk i logiki formalnej
1931 O znaczeniu wyrażeń
1934 Logiczne podstawy nauczania
1938 Propedeutyka filozofii
1948 Epistemologia i semantyka
1949 Zagadnienia i kierunki filozofii
1952 Zarys logiki
1958 Trzy pojęcia definicji
1964 Zagadnienia empiryzmu a koncepcja znaczenia
1965 Logika pragmatyczna
1960–1965 Język i poznanie: Wybór pism
1966– ausgewählte Artikel in Logiczna Teoria Nauki (Logische Theorie der Wissenschaft), Hrsg. T.Pawłowski, PWN, Warschau.