Kchang Chaj
| Kchang Chaj | |
|---|---|
| Pseudonym | Tuej-šan, Pchan-tung jü-fu |
| Jiná jména | Kchang Te-chan |
| Narození | 1475 |
| Úmrtí | 1540 |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | dramatik a básník v žánrech ca-ťü, san-čchü a fu |
| Škola | sedm dřívějších mingských mistrů |
| Významná díla | Vlk z Čung-šanu |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Wu-kung, Sien-jang, Šen-si |
| Vzdělání | ťin-š’ (1502) |
| Vyznání | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kchang Chaj (čínsky pchin-jinem Kāng Hǎi, znaky 康海, 1475–1540) byl čínský dramatik a básník v žánrech ca-ťü, san-čchü a fu působící v říši Ming.
Jména
Kchang Chaj používal zdvořilostní jméno Te-chan (čínsky pchin-jinem Déhán, znaky 德涵) a literární pseudonymy Tuej-šan (čínsky pchin-jinem Duìshān, znaky zjednodušené 对山, tradiční 對山) a Pchan-tung jü-fu (čínsky pchin-jinem Pàndōng yúfù, znaky zjednodušené 沜东渔父, tradiční 沜東漁父).
Život
Kchang Chaj pocházel z okresu Wu-kung ve střední části provincie Šen-si ležící na severovýchodě mingské Číny. V mládí studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám, složil jejich nižší stupně a roku 1502 složil i jejich nejvyšší stupeň, palácovou zkoušku, a získal titul ťin-š’. U palácové zkoušky přitom dosáhl vynikajícího prvního místa v pořadí.[1] Poté nastoupil úřední kariéru.
Působil v akademii Chan-lin.[2] Zapojil se do literárních diskuzí v Pekingu, kde patřil k takzvaným sedmi dřívějším mingským mistrům, kteří odmítali dosud převažující poezii kabinetního stylu a inspiraci hledali u tchangských a starších básníků. Společně s přítelem a kolegou z akademie Wang Ťiou-s’em byl Kchang Chaj zvláště kritický ke kabinetní poezii jakžto prázdné, bez emocionálního náboje. Chtěli se proto vrátit „ke kořenům“ básnické tvorby učením se od mistrů minulosti – vrcholně tchangských básníků a mezi nimi zejména Tu Fua.[3] Nicméně vzory minulosti se neomezovaly jen na jednu éru, tak Kchang Chajovy básně fu, v jejichž skládání vynikl,[4] měly hodně společného s lyrikou období Jižních dynastií.[3]
Roku 1510 vlivný eunuch Liou Ťin prohrál v mocenském boji a byl popraven, načež byli ze svých míst v akademii odvoláni Wang Ťiou-s’ i Kchang Chaj, ačkoliv jejich faktické styky s Liou Ťinem byly minimální; nicméně k odvolání stačilo, že pocházeli ze stejné provincie.[5]
Kchang Chaj se vrátil domů a – společně s Wang Ťiou-s’em – se soustředil na literární aktivity.[2] Oba se věnovali literatuře, dramatu i hudbě, ceněny byly jejich „severních písně“ san-čchü.[6] Kchang vydal na čtyři sta krátkých písní v hovorovém jazyce a přes sto dlouhých skladeb. Nicméně kritici si více cenili písní Wanga, i když jich složil méně.[5]
Ve svých hrách ca-tü Kchang Chaj využíval satiru a alegorii k nepřímé kritice soudobé politiky,[7] příkladem je jeho nejúspěšnější hra Vlk z Čung-šanu. V hrách používal nový elegantní styl, když mísil hovorový jazyk s klasickými obraty.[4] K provozování dramatických představení si vydržoval vlastní hereckou společnost, s jejímž vedením mu pomáhala manželka, pocházející z rodiny profesionálních hudebníků a herců.[8][pozn. 1]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ SHEN, Grant Guangren. Elite Theatre in Ming China, 1368-1644. Abington, Oxon: Routledge, 2005. ISBN 1134290268, ISBN 9781134290260. (anglicky) [Dále jen Shen].
- ↑ a b HERMANN, Marc, a kol. Biographisches Handbuch chinesischer Schriftsteller: Leben und Werke. Berlin: Walter de Gruyter, 2011. 381 s. ISBN 3598245505, ISBN 9783598245503. S. 268. (německy)
- ↑ a b CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 28. (anglicky)
- ↑ a b Chang, s. 35.
- ↑ a b Chang, s. 32.
- ↑ Chang, s. 21.
- ↑ Chang, s. 33.
- ↑ a b Shen, s. 63.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kchang Chaj na Wikimedia Commons
