Kdoulová
| |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 9 | ||
| Čtvrť | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°5′36,44″ s. š., 14°31′38,33″ v. d. | ||
| Začíná na | slepé zakončení | ||
| Končí na | slepé zakončení | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1975 | ||
| Pojmenováno po | kdouloň obecná | ||
| Starší názvy | 1975–1995: Za Horou | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 9[1] | ||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 508586 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Kdoulová je krátká ulice v lokalitě Za Horou v katastrálním území Hloubětín na Praze 9, která je na obou koncích slepá. Protíná ji ulice Pokorného. Má přibližný západovýchodní průběh a je rovnolehlá s hlavní komunikační tepnou této oblasti - ulicí Českobrodskou.
Nazvána je podle kdoule, plodu kdouloně obecné (latinsky Cydonia oblonga), což je dvouděložná rostlina z čeledi růžovitých. Keř nebo strom, který může vyrůst až do výšky 8 metrů, plodí kulovité až podlouhlé malvice žluté barvy podobné jablkům. Název ulice patří do velké skupiny hloubětínských ulic pojmenovaných podle stromů a jejich plodů. Do stejné skupiny patří např. Švestková, Mandloňová nebo Smrková.
Ulice vznikla v roce 1975 a tehdy byla pojmenována jako Za Horou.[2] Tím poukazovala na svou polohu Za Horou, kde ve 20. letech 20. století vznikla nouzová kolonie. Současný název má od roku 1995.[2]
Zástavba, kterou tvoří rodinné domy se zahradami, je pouze na severní straně. Na jižní straně je zeleň. Ulice nemá ve východním úseku chodník.
Budovy a instituce
- Penzion Svantov, Kdoulová 693/19[3]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kdoulová na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-30.
- ↑ a b LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327.
- ↑ Penzion Svantov [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-30.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 327.
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“