Keby som mal pušku

Keby som mal pušku
Původní název	Keby som mal pušku
Země původu	Československo Československo
Jazyk	slovenština
Délka	87 min
Žánry	filmové drama válečný film
Scénář	Milan Ferko
Režie	Štefan Uher
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Anton Šulík Vilma Jamnická Ľudovít Kroner Ján Kroner Emília Došeková … více na Wikidatech
Hudba	Ilja Zeljenka
Kamera	Stanislav Szomolányi
Střih	Maximilián Remeň
Výroba a distribuce
Premiéra	1971
Keby som mal pušku na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Keby som mal pušku je celovečerní hraný film režiséra Štěpána Uhra z roku 1971. Je natočený podle stejnojmenné literární předlohy slovenského prozaika a scenáristy Milana Ferka. Námět původně psal Ferko spolu s režisérem Elem Havettou, kterému ale kvůli normalizačním tlakům nebylo dovoleno natáčet, proto Studio hraných filmů nabídlo téma Uhrovi.

Charakteristika

Film je zasazen do období Slovenského národního povstání a představuje pohled na válku očima dětského hrdiny, třináctiletého Vlada. Tak jako v případě filmu Pieseň o sivom holubovi od Stanislava Barabáše, je zde dětská perspektiva možností vnést do válečné tematiky fantazii a vyhnout se předepsanému ideologickému pozitivismu ve prospěch větší subjektivity. Ústřední motiv vyprávění tvoří dospívání chlapců, které zosobňuje touha po opravdové pušce.

Děj filmu

Hlavní hrdina Vladko žije s rodinou ve skromných poměrech v zapadlé vesničce na úpatí hor plných partyzánů. Spolu s kamarády Viktorem a Badžem provádějí sousedům různé vylomeniny. Obdivují vojenské hrdiny a když Vlado dostane od strýce pušku s příkazem ji ukrýt a hlídat, představuje si, jak by s její pomocí zjednal spravedlnost. Vlado žije se svým invalidním otcem, mámou, malou sestrou Haničkou a babičkou v jedné malé místnosti, jídla ani peněz mnoho nemají. Bezútěšné poměry se ho však příliš nedotýkají, dny tráví hrou s kamarády. Přichází i objevování sexuality a první láska v podobě starší Milky. Smrt je ale vždy nablízku a filmem prostupuje jako síť odkazů, ať už prostřednictvím odvozu "židule" Mariny, otcova pokusu o sebevraždu nebo přímým zásahem do děje při úmrtí malé Haničky či Badžova otce. Chlapecká touha po pomoci v boji přestane být hrou, když Vlado puškou od strýce zastřelí německého velitele při odchodu vojsk z vesnice. O identitě střelce se Němci nedozvědí a Vlado se se svým pocitem viny a strachu z potrestání svěří jen otci. Tento dotyk s tragickou situací znamená pro mladého chlapce budování odpovědnosti a sblížení jeho snů s realitou.

Rozbor

Abstraktní idea protifašistického odboje tvořící podmínku povstaleckého tématu se hned v úvodu filmu přeměňuje na konkrétní dobro a zlo. Subjektivní pohled prizmatem nevinnosti dětí trochu připomíná výsadní postavení šašků a bláznů a v čase "tvrdé" normalizace znamená uchování jisté míry tvůrčí svobody. Humor autorského podání zároveň dovoluje vyměnit pohled determinismu marxisticko-leninské historie za sféru jednotlivostí a rozdílů.

Keby som mal pušku se vyznačuje mozaikovou epickou strukturou vyprávění, navzdory silnému napětí jednotlivých epizod autoři úmyslně rezignují na sevřenou dramatickou klenbu. Upřednostňují systém drobných kolizí, který vyrůstá z epického řazení kontrastů. Subjektivita vyprávění je formálně završena vnitřním monologem, který vytváří prostor pro vyjádření myšlenek hrdiny. Uher však kromě využití hlasu mimo obraz komentujícího děj využívá i obrazové subjektivní vyprávění. Vladova nevyslovená přání jsou inscenována a po nich následuje situace tak, jak opravdu proběhla. V komické rovnováze vznešených ideálů a závratných pádů se odkrývá naivní kouzlo chlapecké touhy být dospělým.

Kamera Stanislava Szomolányiho se od asociativních obrazů v Organu či Panně zázračnici posouvá směrem ke kultivovanosti a realističtější vnější výtvarnosti. Zeljenkova hudba je také "srozumitelnější" a opírá se o snadnou čitelnost symbolů. Navzdory poměrně velkému počtu postav působí Keby som mal pušku intimně a komorně. Obranou proti patosu válečného heroismu se pro Uhra stává prolínání komického s tragickým, v čem navazuje na filmy jako Zvony pre bosých či Muž, který lže.

Herecké obsazení

• Marián Bernát – Vlado Magdolen
• Daniel Lapúnik – Viktor
• Jozef Gráf – Badžo
• Emília Došeková – matka
• Ľudovít Kroner – otec
• Vilma Jamnická – babička
• Brigita Hausnerová – Milka
• Anton Šulík – strýc

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Keby som mal pušku na slovenské Wikipedii.

Literatura

• MACEK, Václav; PAŠTÉKOVÁ, Jelena. Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, c1997. 599 s. ISBN 80-217-0400-4.

Externí odkazy

• Keby som mal pušku na kultura.sme.sk