Kei Nišikori

Kei Nišikori 錦織 圭
Kei Nišikori ve Wimbledonu 2016
Stát	Japonsko Japonsko
Datum narození	29. prosince 1989 (34 let)
Místo narození	Šimane, Japonsko
Bydliště	Bradenton, Florida, USA
Výška	178 cm
Hmotnost	75 kg
Profesionál od	2007
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	25 244 921 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	433–212
Tituly	12 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění	4. místo (2. března 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2012, 2015, 2016, 2019)
French Open	čtvrtfinále (2015, 2017, 2019)
Wimbledon	čtvrtfinále (2018, 2019)
US Open	finále (2014)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	semifinále (2014, 2016)
Olympijské hry	bronz (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	27–34
Tituly	0 ATP, 2 ITF
Nejvyšší umístění	167. místo (19. března 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	2. kolo (2011)
Wimbledon	2. kolo (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240710a10. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
bronz	Rio de Janeiro 2016	dvouhra mužů

Kei Nišikori (japonsky 錦織 圭, Nišikori Kei; * 29. prosince 1989 Šimane) je japonský profesionální tenista a bronzový olympijský medailista z dvouhry Riodejaneirských her. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dvanáct turnajů ve dvouhře. Sérii devíti finálových porážek ukončil triumfem na Brisbane International 2019.^[1] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2015 na 4. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2012 na 167. místě. Trénují ho Michael Chang a Max Mirnyj. Za jeho vzestupem stál argentinský kouč Dante Bottini.

Představuje jediného mužského tenistu z Japonska, který se probojoval do první desítky žebříčku ATP. V hlavní soutěži turnaje ATP Tour debutoval ve věku sedmnácti let na losangeleském Countrywide Classic 2007, kde jako kvalifikant skončil v úvodním kole na raketě Jihoafričana Wesleyho Moodieho.^[2] V roce 2008 byl Asociací tenisových profesionálů vyhlášen Nováčkem roku.^[3]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do finále mužské dvouhry US Open 2014, v němž nestačil na Chorvata Marina Čiliće. Čtvrtfinále si zahrál na Australian Open 2012, kde jej hladce zastavil čtvrtý nasazený Skot Andy Murray. Na skotského hráče dokázal uhrát pouze sedm gamů. V juniorské kategorii se stal šampiónem čtyřhry na French Open 2006, kde byl jeho spoluhráčem argentinský junior Emiliano Massa.

V japonském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 semifinálovým utkáním 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Indii, v němž nejdříve podlehl Rohanu Bopannovi a poté zdolal Maheše Bhúpatího. Japonci prohráli 2:3 na zápasy. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 17–3 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.

Japonsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v mužské dvouhře startoval jako patnáctý nasazený. Ve třetím kole si poradil s turnajovou čtyřkou Davidem Ferrerem, ale ve čtvrtfinále jej po dvousetovém průběhu zastavil osmý nasazený Argentinec Juan Martín del Potro.

Zúčastnil se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde v semifinále dvouhry podlehl světové dvojce a pozdějšímu vítězi Andymu Murraymu. V utkání o bronzovou medaili přehrál za 2:50 hodin španělskou turnajovou trojku Rafaela Nadala ve třech sadách. Pro Japonsko tak vybojoval historicky třetí tenisovou medaili a první od roku 1920, kdy se stříbrným singlistou stal Ičija Kumagai.^[4]

V juniorském tenisu získal titul na turnaji Riad 21 v marockém Rabatu. Na French Open 2006 se probojoval do čtvrtfinále dvouhry a po boku Argentince Emiliana Massy vyhráli deblovou soutěž, když ve finále zdolali ruský pár Artur Černov a Valerij Rudněv. Z události Luxilon Cup konané v rámci březnového Sony Ericsson Open 2007 si odvezl turnajový vavřín po finálové výhře nad Michaelem McClunem.

Čtvrtfinále si zahrál na Australian Open 2006. Ve Wimbledonu 2005 skončil v úvodním kole a na newyorském majoru došel nejdále do třetího kola na US Open 2005.

Celkový poměr výher a proher činil 73–37 ve dvouhře a 53–31 ve čtyřhře. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF figuroval nejvýše v červenci 2006, kdy mu patřila 7. příčka.

Do sezóny vstoupil lednovým Brisbane International, na kterém vypadl ve druhém kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem. Na Australian Open otočil utkání proti turnajové šestce Jo-Wilfriedu Tsongovi z nepříznivého stavu 0:1 na sety. Ve čtvrtfinále však byl nad jeho síly čtvrtý nasazený Andy Murray. Na Australian Open se tak stal prvním mužským čtvrtfinalistou z Japonska za předešlých osmdesát let.^[5]

V červenci došel na newportském Hall of Fame Tennis Championships čtvrtfinále poté, co vyřadil belgického hráče Oliviera Rochuse ve třech setech.^[6] V něm však jako druhý nasazený nenašel recept na Američana Rajeeva Rama. Následovala účast v mužské dvouhře Letních olympijských her v All England Clubu, kde se také probojoval mezi poslední osmičku tenistů. V této fázi mu vystavil stopku osmý nasazený Argentinec Juan Martín del Potro.^[7]

Po volném losu na torontském Canada Masters prohrál v duelu druhého kola s Američanem Samem Querreym. Na navazujícím Cincinnati Masters, další událostí ze série US Open, jej ve třetí fázi vyřadil Švýcar Stan Wawrinka. S tímto soupeřem prohrál druhý zápas sezóny, když na něj nenašel recept ani ve čtvrtfinále únorového Copa Claro hraného v Buenos Aires.

Turnajový vavřín si připsal 7. října na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships, kde jako osmý nasazený ve finále zdolal kanadskou turnajovou šestku Milose Raonice po třísetovém průběhu. Ve čtvrtfinále si poradil s turnajovou dvojkou Tomášem Berdychem a v semifinále s Marcosem Baghdatisem. Získal tak premiérový titul v kategorii ATP World Tour 500 a druhou trofej v kariéře. Bodový zisk mu zajistil posun ze 17. na 15. příčku světové klasifikace. Stal se také prvním Japoncem, jenž ve čtyřicetijednaleté historii Japan Open ovládl některý z jeho ročníků.^[8]

Sezónu stejně jako předchozí rok rozehrál na lednovém Brisbane International, kde v semifinále skrečoval Andymu Murraymu pro poranění kolena. Na úvodním grandslamu Australian Open skončil ve čtvrtém kole na raketě španělského hráče Davida Ferrera, když jej během melbournské události stále trápilo kolenní zranění.

Třetí kariérní titul vybojoval na U.S. National Indoor Tennis Championships, kde jako pátý nasazený zastavil ve čtvrtfinále turnajovou jedničku Marins Čiliće z Chorvatska a v boji o titul na něj Španěl Feliciano López uhrál jen pět her. V průběhu události neztratil žádný set. V následné světové klasifikace se posunul o šest míst vzhůru z 22. na 16. pozici.

Významné výhry dosáhl 9. května na antukovém Mutua Madrid Open, kde ve třetím kole vyřadil obhájce titulu a bývalou světovou jedničku Rogera Federera. V dalším zápase však nenašel recept na španělského antukáře Pabla Andújara.

Působení na US Open rychle zakončil, když se jeho porážka v prvním kole od 179. hráče žebříčku Daniela Evanse stala jedním z překvapení turnaje. Ukončil tak šestigrandslamovou sérii účastí ve třetím kole.

Od ledna se osobním koučem stal bývalý druhý hráč světa Michael Chang.

V osmifinále Australian Open podlehl favorizované světové jedničce Rafaelu Nadalovi v těsných třech setech. První obhájený turnajový vavřín v kariéře dosáhl na U.S. National Indoor Tennis Championships v Memphisu, když ve finále zdolal chorvatského nejvyššího tenistu okruhu Iva Karloviće.

Jako turnajová dvacítka vstupoval do březnového Sony Open Tennis v miamském Key Biscayne. V klání proti čtvrtému nasazenému Davidu Ferrerovi odvrátil čtyři mečboly, aby postoupil do čtvrtfinále. V něm si poradil s turnajovou pětkou Rogerem Federerem a prošel mezi poslední čtyřku hráčů. Podruhé v kariéře se probojoval do semifinále události kategorie Masters,^[9] když první odehrál v říjnu 2011 na čínském Shanghai Rolex Masters 2011. K duelu proti světové dvojce Novaku Djokovićovi však nenastoupil pro poranění třísla. Protože před druhým semifinále vzdal také Tomáš Berdych pro žaludeční potíže, stal tento turnaj prvním v otevřené éře tenisu, na němž nebyl odehrán ani jeden semifinálový zápas.^[10]

Po léčbě se na dvorce vrátil na konci dubna antukovým Barcelona Open, kde nenašel přemožitele a turnaj vyhrál po vítězství nad Kolumbijcem Santiagem Giraldem 6–2 a 6–2. Dne 10. května se pak probojoval poprvé v kariéře do zápasu o titul v kategorii ATP Masters, když na antukovém Mutua Madrid Open dokázal mezi poslední osmičkou přejít přes Feliciana Lópeze a v semifinále vyřadil turnajovou pětku Ferrera. Ve třetím, rozhodujícím, setu bitvy o turnajovou trofej skrečoval světové jedničce Rafaelu Nadalovi za stavu gamů 0–3. Důvodem bylo poranění zad. V pondělním vydání žebříčku ATP z 12. května poprvé v kariéře zamířil do elitní světové desítky, když mu patřilo 9. místo.^[11] Na následném French Open neprošel přes 1. kolo, když byl nad jeho síly Slovák Martin Kližan, se kterým prohrál ve třech setech.

Po neúplně povedeném French Open se přesunul na travnatou část sezóny na turnaj do německého Halle, kde ho v semifinále zastavil pozdějšího vítěz Roger Federer. Na třetím grandslamu sezóny Wimbledonu nejprve přešel přes první dvě kola, následně ve třetím kole přežil pěti setovou bitvu s Italem Simonem Bolellim, avšak nakonec prohrál ve čtvrtém kole s Milosem Raonicem z Kanady, přestože vyhrál úvodní sadu.

Po Wimbledonu se přesunul na turnaj Citi Open ve Washingtonu, kde mu začala americká část sezóny na tvrdých dvorcích. Po dvou prvních kolech, kdy musel oba zápasy hrát na tři sety, došel do čtvrtfinále, kde však narazil na francouzského hráče Richarda Gasqueta, se kterým snadno prohrál ve dvou sadách 6–1 a 6–4 a prohrál s ním tak pátý vzájemný zápas z celkově pěti.

Narodil se roku 1989 v japonské prefektuře Šimane do rodiny inženýra Kijošiho a učitelky klavíru Eri Nišikorových. Má starší sestru Reinu žijící v Tokiu.^[3] Trvale bydlí na Floridě, kde trénuje v tenisové IMG Academy.

V prosinci 2010 byla zveřejněna informace, že by jej v sezóně 2011 měl trénovat americký kouč Brad Gilbert a Dante Bottini z IMG Academy.^[12] Od ledna 2014 jej vede bývalá světová dvojka Michael Chang.

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Finalista	2014	US Open	tvrdý	Marin Čilić	3–6, 3–6, 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	11. února 2008	Delray Beach, Spojené státy	tvrdý	James Blake	3–6, 6–1, 6–4
Finalista	1.	10. dubna 2011	Houston, Spojené státy	antuka	Ryan Sweeting	4–6, 6–7(3–7)
Finalista	2.	6. listopadu 2011	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Roger Federer	1–6, 3–6
Vítěz	2.	7. října 2012	Tokio, Japonsko	tvrdý	Milos Raonic	7–6(7–5), 3–6, 6–0
Vítěz	3.	24. února 2013	Memphis, Spojené státy	tvrdý (h)	Feliciano López	6–2, 6–3
Vítěz	4.	16. února 2014	Memphis, Spojené státy (2)	tvrdý (h)	Ivo Karlović	6–4, 7–6(7–0)
Vítěz	5.	27. dubna 2014	Barcelona, Španělsko	antuka	Santiago Giraldo	6–2, 6–2
Finalista	3.	11. května 2014	Madrid, Španělsko	antuka	Rafael Nadal	6–2, 4–6, 0–3skreč
Finalista	4.	8. září 2014	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Marin Čilić	3–6, 3–6, 3–6
Vítěz	6.	28. září 2014	Kuala Lumpur, Malajsie	tvrdý (h)	Julien Benneteau	7–6(7–4), 6–4
Vítěz	7.	5. října 2014	Tokio, Japonsko (2)	tvrdý	Milos Raonic	7–6(7–5), 4–6, 6–4
Vítěz	8.	15. února 2015	Memphis, Spojené státy (3)	tvrdý (h)	Kevin Anderson	6–4, 6–4
Finalista	5.	28. února 2015	Acapulco, Mexiko	tvrdý	David Ferrer	3–6, 5–7
Vítěz	9.	26. dubna 2015	Barcelona, Španělsko	antuka	Pablo Andújar	6–4, 6–4
Vítěz	10.	9. srpna 2015	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	John Isner	4–6, 6–4, 6–4
Vítěz	11.	14. února 2016	Memphis, Spojené státy (4)	tvrdý (h)	Taylor Fritz	6–4, 6–4
Finalista	6.	3. dubna 2016	Miami, Spojené státy	tvrdý	Novak Djoković	3–6, 3–6
Finalista	7.	24. dubna 2016	Barcelona, Španělsko	antuka	Rafael Nadal	4–6, 5–7
Finalista	8.	31. července 2016	Toronto, Kanada	tvrdý	Novak Djoković	3–6, 5–7
Finalista	9.	30. října 2016	Basilej, Švýcarsko (2)	tvrdý (h)	Marin Čilić	1–6, 6–7(5–7)
Finalista	10.	8. ledna 2017	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Grigor Dimitrov	2–6, 6–2, 3–6
Finalista	11.	19. února 2017	Buenos Aires, Argentina	antuka	Alexandr Dolgopolov	6–7(4–7), 4–6
Finalista	12.	22. dubna 2018	Monte Carlo, Monako	antuka	Rafael Nadal	3–6, 2–6
Finalista	13.	7. října 2018	Tokio, Japonsko	tvrdý	Daniil Medveděv	2–6, 4–6
Finalista	14.	28. října 2018	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Kevin Anderson	3–6, 6–7(3–7)
Vítěz	12.	6. ledna 2019	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Daniil Medveděv	6–4, 3–6, 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	11. ledna 2015	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Alexandr Dolgopolov	Jamie Murray John Peers	3–6, 6–7(4–7)

Medaile	datum	turnaj	povrch	soupeř	výsledek
Bronz	14. srpna 2016	Rio de Janeiro, Brazílie	tvrdý	Rafael Nadal	6–2, 6–7(7–1), 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	23. října 2006	Mazatlán, Mexiko	tvrdý	Miguel Gallardo-Valles	6–2, 6–1
Finalista	1.	23. dubna 2007	Little Rock, Spojené státy	tvrdý	Donald Young	2–6, 2–6
Finalista	2.	3. června 2007	Carson, Spojené státy	tvrdý	Alex Bogomolov	4–6, 3–6
Vítěz	2.	21. dubna 2008	Paget, Bermudy	antuka	Viktor Troicki	2–6, 7–5, 7–6(7–5)
Vítěz	3.	10. května 2010	Savannah, Spojené státy	antuka	Ryan Sweeting	6–4, 6–0
Vítěz	4.	17. května 2010	Savannah, Spojené státy	antuka	Brian Dabul	2–6, 6–3, 6–4
Vítěz	5.	16. srpna 2010	Binghamton, Spojené státy	tvrdý	Robert Kendrick	6–3, 7–6(7–4)
Vítěz	6.	15. listopadu 2010	Knoxville, Spojené státy	tvrdý (h)	Robert Kendrick	6–1, 6–4
Vítěz	7.	3. února 2018	Dallas, Spojené státy	tvrdý (h)	Mackenzie McDonald	6–1, 6–4
Vítěz	8.	18. června 2023	Palmas del Mar, Portoriko	tvrdý	Michael Zheng	6–2, 7–5

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	23. dubna 2007	Little Rock, Spojené státy	tvrdý	Donald Young	Brendan Evans Brian Wilson	7–6(7–5), 6–4
Vítěz	2.	26. května 2008	Smirna, Turecko	antuka	Jesse Levine	Nathan Thompson Danai Udomčoke	6–1, 7–5

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Soupeři ve finále	Výsledek
Vítěz	2006	French Open	antuka	Emiliano Massa	Artur Černov Valerij Rudněv	2–6, 6–1, 6–2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kei Nishikori na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kei Nišikori na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kei Nišikori – oficiální stránky
• Kei Nišikori na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Kei Nišikori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Kei Nišikori na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Kei Nišikori v databázi Olympedia (anglicky)
• (anglicky) Kei Nišikori na Facebooku