Kejtovský potok

Kejtovský potok
Povodí Kejtovského potoka
Povodí Kejtovského potoka
Základní informace
Délka toku22,1 km
Plocha povodí91,0 km²
Průměrný průtok0,56 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-09-02-053
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Kraj VysočinaObrataň, Nová Ves)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava, Želivka, Trnava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kejtovský potok je pravostranný a největší přítok řeky Trnavyokrese PelhřimovKraji Vysočina. Délka jeho toku činí 22,1 km.[1] Plocha povodí měří 91,0 km².[2]

Průběh toku

Potok pramení jihozápadně od Obrataněnadmořské výšce okolo 600 m. Po celé své délce teče převážně severovýchodním směrem. Pod Obrataní, kterou protéká, napájí spolu s Vintířovským potokem rybník Dvořiště, pod nímž meandruje přírodní památkou Kejtovské louky. Odtud potok směřuje lesnatým údolím směrem k Pacovu, jehož jihovýchodním okrajem protéká. Pod Pacovem přijímá zprava svůj největší přítok Novodvorský potok. Po zhruba dalších 7 km toku se vlévá zprava mezi Samšínem a Hořepníkem do řeky Trnavy na 23,7 říčním kilometru,[3] v nadmořské výšce 458 m.[4]

Větší přítoky

  • Vintířovský potok, zprava, ř. km 17,5, délka 4,4 km[5]
  • Cetorazský potok, zleva, ř. km 13,8, délka 3,6 km[6]
  • Oborský potok, zleva, ř. km 11,2, délka 3,5 km[7]
  • Novodvorský potok, zprava, ř. km 7,7, délka 8,4 km[8]

Vodní režim

Průměrný průtok Kejtovského potoka u ústí činí 0,56 m³/s.[9]

M-denní průtoky u ústí:[9]

M [dní]Q30Q60Q90Q120Q150Q180Q210Q240Q270Q300Q330Q355Q364
Q [m³/s]1,320,890,670,540,440,360,300,250,200,160,120,080,05

Odkazy

Reference

  1. Základní charakteristiky toku Trnava a jeho povodí [online]. [cit. 2010-12-21]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 449) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  4. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 135. 
  5. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 450) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  6. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 451) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  7. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 441) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  8. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 442) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  9. a b VD A6 Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2014-09-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Říční síť Želivky - Kejtovský potok.png
Říční síť Želivky - Kejtovský potok