Ken Miles
Ken Miles u Dolphinu Mk 2, 1961 | |
Narození | 1. listopadu 1918 Sutton Coldfield |
---|---|
Úmrtí | 17. srpna 1966 (ve věku 47 let) Riverside International Raceway |
Kariéra ve Formuli 1 | |
Aktivní roky | 1961 |
Týmy | Lotus |
Závody | 0 (1) |
Mistr světa | 0 |
Vyhrané závody | 0 |
Stupně vítězů | 0 |
Body celkem | 0 |
Pole positions | 0 |
Nejrychlejší kola | 0 |
První závod | Grand Prix USA 1961 |
Poslední závod | Grand Prix USA 1961 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kenneth Henry „Ken“ Miles (1. listopad 1918 Sutton – 17. srpen 1966 Riverside) byl britský automobilový závodník. Startoval především v kategorii sportovních vozů a v roce 1961 se neúspěšně pokoušel o účast v závodě Formule 1.
Miles zpočátku závodil na motocyklech, než za druhé světové války nastoupil do britské armády, kde byl štábním seržantem tanku, se kterým se vylodil v Normandii. Po skončení války závodil s vozy Bugatti, Alfa Romeo a Alvis v kategorii sportovních vozů. V té době se dostal do služeb Frazer Nash s motorem Ford V8.
V roce 1952 Miles opustil Velkou Británii a přesídlil do Los Angeles v Kalifornii. V roce 1953 zvítězil ve 14 závodech pořádaných SCCA s vozem dle vlastního projektu a konstrukce na podvozku vozu MG. Stejný základ použil i pro svůj další projekt, který uskutečnil v roce 1955 a nazval ho "Flying Shingle". Vůz slavil úspěch v SCCA v modifikované třídě F na západním pobřeží.
Pro rok 1957 spolu s Otto Zipperem zkonstruovali vůz Pooper za použití motoru a převodovky Porsche 550S které zasadili do rámu a šasi Cooper 56. První Pooper byl Cooper z 50. let poháněný motorem Porsche 356. Vůz dominoval sezónám 57 a 58 v SCCA na západním pobřeží, které řídil sám Ken Miles. Konstruktérské úspěchy přivedly Milese do týmu Shelby Cobra, kde se stal přímo klíčovým členem. On sám potom s vozem získal druhé místo v 500 km Bridgehampton v 1963.
V roce 1965 startoval ve voze Ford GT40 v závodě Le Mans se spolujezdcem Brucem McLarenem. Ze závodu je vyřadila porucha převodovky.
V roce 1966 zvítězil v závodě na 24 hodin Daytony a 12 hodin Sebringu spolu s Lloydem Rubym a vozem Ford GT40.
Ve stejném roce obsadil spolu se spolujezdcem Denny Hulmem druhé místo v závodě 24 hodin Le Mans po kontroverzním závěru závodu, který byl ovlivněn nařízením týmu, aby všechny tři vedoucí vozy Ford GT40 z marketingových důvodů projely cílem společně. Jury nakonec rozhodla, že vítězem závodu je právě Bruce McLaren a Chris Amon, protože vzhledem k jejich horší startovní pozici ujelo jejich vozidlo delší vzdálenost. Na startu závodu měl Ken Miles problém s dovřením dveří svého vozu, který byl způsoben tím, že speciálně tvarované dveře tvořící částečně střechu vozu se při zavíraní poškodily nárazem o jeho helmu. Hned na začátku závodu tak nabral ztrátu.
Část fanoušků jej vzhledem ke kontroverznímu rozhodnutí o vítězi závodu Le mans 1966 považuje za jediného jezdce, který kdy dokázal vyhrál v jednom roce takzvanou trojkorunu vytrvalosti - závody 24h Le Mans , 12h Sebring a 24h Daytona.
Osudným se mu stalo testování vozu Ford J 17. srpna 1966.
V roce 2001 byl Ken Miles uveden do síně slávy Motorsports Hall of Fame of America.
Kompletní výsledky ve formuli 1
Legenda k tabulce | |
---|---|
Barva | Výsledek |
Zlatá | Vítěz |
Stříbrná | 2. místo |
Bronzová | 3. místo |
Zelená | Bodované umístění |
Modrá | Nebodované umístění |
Dokončil neklasifikován (NC) | |
Fialová | Odstoupil (Ret) |
Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
Bílá | Nestartoval (DNS) |
Závod zrušen (C) | |
Světle modrá | Pouze trénoval (PO) |
Páteční testovací jezdec (TD) | |
Bez barvy | Netrénoval (DNP) |
Vyřazen (EX) | |
Nepřijel (DNA) | |
Odvolal účast (WD) | |
Nezúčastnil se (prázdné) | |
Označení | Význam |
Tučnost | Pole position |
Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
† | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
Rok | Tým | Vůz | Motor | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | Umístění | Body |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1961 | Team Lotus | Lotus 18 | Climax L 4 | MON | NED | BEL | FRA | GBR | GER | ITA | USA DNS |
Závody mistrovství světa sportovních vozů
Rok | Závod | Spolujezdec | Vůz | Pozice | Výsledky |
---|---|---|---|---|---|
1955 | 24 hodin Le Mans | John Lockett | MG EX 182 | 12. místo | Výsledky |
1957 | 12 hodin Sebringu | Jean-Pierre Kunstle | Porsche 550 RS | 9. místo | Výsledky |
1958 | 12 hodin Sebringu | Jean-Pierre Kunstle | Porsche 550 RS | Nedokončil | Výsledky |
1959 | 12 hodin Sebringu | Jack McAfee | Porsche 718 RSK | 8. místo | Výsledky |
1962 | 12 hodin Sebringu | Lew Spencer | Sunbeam Alpine | Nedokončil | Výsledky |
1963 | 12 hodin Sebringu | Lew Spencer | Shelby Cobra | 11. místo | Výsledky |
12 hodin Sebringu | Shelby Cobra | Nedokončil | Výsledky | ||
Tourist Trophy | Jack Sears | Shelby Cobra | Nestartoval | Výsledky | |
500 km Bridgehampton | Shelby Cobra | 2. místo | Výsledky | ||
1964 | 12 hodin Sebringu | John Morton | Shelby Cobra 427 | Nedokončil | Výsledky |
1965 | 2000 km Daytona | Lloyd Ruby | Ford GT40 | 1. místo | Výsledky |
12 hodin Sebringu | Bruce McLaren | Ford GT40 | 2. místo | Výsledky | |
1000 km Monza | Bruce McLaren | Ford GT40 | 3. místo | Výsledky | |
24 hodin Le Mans | Bruce McLaren | Ford Mk II | Nedokončil | Výsledky | |
1966 | 24 hodin Daytona | Lloyd Ruby | Ford Mk II | 1. místo | Výsledky |
12 hodin Sebringu | Lloyd Ruby | Ford X1 Roadster | 1. místo | Výsledky | |
24 hodin Le Mans | Denny Hulme | Ford Mk II | 2. místo | Výsledky |
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ken Miles na Wikimedia Commons
- Miles Ken Miles Porsche RSK/RS61
Média použitá na této stránce
(c) SamH, CC BY-SA 3.0
Photograph of the front of a Ford GT40 with another GT40 in different livery visible in the background. Photo taken by SamH at the 2003 Goodwood Festival of Speed, uploaded on 27 August 2004.
Autor: Raycrosthwaite, Licence: CC BY-SA 3.0
Dolphin Racing Car John Crosthwaite behind. Ken Miles driver.