Kenozerský národní park

Kenozerský národní park
IUCN kategorie II (Národní park)
Základní informace
Vyhlášení	1991
Rozloha	1 396,63 km²
Poloha
Stát	Rusko Rusko
Souřadnice	61°33′0″ s. š., 38°6′0″ v. d.
Kenozerský národní park
Další informace
Web	kenozero.ru
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulturní krajina jezera Kenozero
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Rusko Rusko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii
Odkaz	1668 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2024 (neznámé zasedání)

Kenozerský národní park (rusky Кенозерский национальный парк) je chráněné území v ruské Archangelské oblasti, v Kargopolském a Plesecském rajónu. Ustanoven byl v roce 1991, od roku 2004 je biosférickou rezervací UNESCO a od roku 2024 i památkou světového dědictví UNESCO. Významným geografickým prvkem parku je jezero Kenozero (68 km², v povodí řeky Oněga).

Člověkem utvářená kulturní krajina hraje důležitou roli v rozvoji vysoké úrovně biologické rozmanitosti v této chráněné oblasti. Přírodně-geografické zvláštnosti a staletí stará historie vytvořily podmínky pro existenci nejrůznějších rostlinných a živočišných druhů. Vyskytují se zde jak ptačí druhy typické pro střední tajgu, tak i pro listnaté lesní a stepní zóny. Pro řadu ptáků je oblast jezera Kenozero severní nebo jižní hranice svého přirozeného rozšíření. V oblasti je zaznamenána řada dravých ptáků, jako je káně lesní, jestřáb lesní, potápník slepý a moták bahenní. V oblasti je evidováno 534 druhů rostlin, z toho 53 vzácných nebo ohrožených, včetně několika druhů orchidejí. Fauna zahrnuje druhy charaktristické pro biom tajgy, jako je vlk, medvěd hnědý, rosomák, los, rys, vydra, kuna a norek.

Kulturní krajina se zde začala vyvíjel ve 12. století po postupné slovanské kolonizaci. Zahrnuje řadu tradičních venkovských sídel s lidovou dřevěnou architekturou a odráží komunální hospodaření v zemědělství a přírodě, které se rozvinulo, když se původní ugrofinská kultura spojila s tradiční slovanskou kulturou. Dřevěné kostely a další církevní stavby, původně zdobené malovanými stropy neboli „nebesy“, jsou klíčovými společenskými, kulturními a vizuálními dominantami oblasti. Jejich prostorová organizace spolu s posvátnými místy a symboly zdůrazňují duchovní spojení obyvatel s tímto prostředím.