Kerberos

Kerberos
Kerberos na obraze od Williama Blakea
Kerberos na obraze od Williama Blakea
RodičeTýfón[1][2] a Echidna[1][3]
PříbuzníOrthos, Hydra, nemejský lev a Chiméra (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Héraklés, Kerberos a Eurystheus na nádobě na obilí, Řecko, 6. stol. př. n. l., Louvre

Kerberos (řecky Κέρβερος, latinsky Cerberus) je v antické mytologii trojhlavý černý pes, který střeží vchod do podsvětí. Dovnitř pustí každého, ale ven nikdo živý nevyjde. Podle jiných představ střežil především podsvětí před vstupem živých.

Charakteristika

V antické kultuře bývá popisován a zpodobován jako černý pes extrémní velikosti, se dvěma nebo třemi hlavami, dračím ohonem, na krku a na nohách mívá kromě srsti hady, jeho sliny jsou jedovaté. Hésiodos píše, že hlav je nespočetně. Počet Kerberových hlav je ovšem nejasný. Jako trojhlavý je nejčastěji uváděn až v římské mytologii. Později se popisoval jako stohlavý či mnohohlavý, s jedovatým dechem a množstvím hadích hlav na šíjích.

Příběh

Kerberos spatřil světlo světa jenom jednou, a to když ho vyvedl z podsvětí Héraklés při plnění dvanáctého úkolu. Mykénský král Eurystheus neuznal Héraklovi splnění dvou z deseti úkolů, protože je plnil s pomocníky. Uložil proto Héraklovi dva další úkoly, tím dvanáctým bylo chytit v podsvětí hlídače mrtvých, psa Kerbera a přivést ho. Hérakles se dostal se podsvětí s pomocí bohů, byl tam vlídně přijat samotným králem Hádem. Ten mu dovolil Kerbera chytit za podmínky, že to dokáže holýma rukama, beze zbraně. Kerberos se zuřivě bránil, když ho však Hérakles stiskl tak silně, že ho přidusil, slíbil poslušnost, dal se spoutat a následoval Hérakla do Mykén. Když král Eurystheus spatřil strašného strážce podsvětí Kerbera, vyděsil se a schoval do nádoby na obilí. Podle jiné verze padl před Héraklem na kolena a prosil, aby příšeru odvedl zpět.

Podle Vergilia (Aeneis, zpěv IV.) pronikl Aeneas, stejně jako Hérakles, do podsvětí díky uspávacímu účinku medového koláče, který Kerberovi hodila Sibyla.

Orfeus očaroval Kerbera svým zpěvem.

Rodinné poměry

Odraz v umění

Výtvarné umění

Kerberos bývá vyobrazen ve scénách chytání, krocení Kerbera, konfrontace Kerbera s Eurysteuem, nebo v celkovém vyobrazení Hádovy podsvětní říše. Na některých obrazech bývá jen rekvizitou v Héraklově pozadí, jindy Hérakles na zkrocení Kerbera používá zakázanou zbraň. Podoba Kerbera se podle fantazie umělce může měnit, nejdále došel ve své skice dvorní rudolfinský malíř Giuseppe Arcimboldo.

  • Řecká archaická keramika: černofigurová nebo červenofigurová malba, 6.-5. století př. n. l., pás nádoby umožňuje prohlížet výjev z různých stran (příklady v Louvru, v Národním muzeu ve Stockholmu nebo v Britském muzeu v Londýně).
  • Renesanční malba, grafika a sochařství: silácké pojetí Hérakla jako zápasníka při krocení Kerbera; například Paolo della Stella: reliéf na letohrádku královny Anny v Praze
  • Historismus si libuje v popisu prostor podsvětí (například Gustav Doré nebo William Blake.

Literatura

  • Dante Alighieri, Peklo: barvitý popis obludy, kterou Vergilius uklidní hozenou hrstí hlíny.

Film

Galerie

  • Hérakles napájí dvouhlavého Kerbera, Řecko, 530-520 př. n. l., Louvre

    Hérakles napájí dvouhlavého Kerbera, Řecko, 530-520 př. n. l., Louvre

  • Hans Sebald Beham: Hérakles krotí Kerbera, Norimberk, 1545

    Hans Sebald Beham: Hérakles krotí Kerbera, Norimberk, 1545

  • Giuseppe Arcimboldo: Skica pro karnevalovou masku kombinuje Kerbera s lernskou hydrou

    Giuseppe Arcimboldo: Skica pro karnevalovou masku kombinuje Kerbera s lernskou hydrou

  • Hérakles se zkroceným Kerberem na barokní kašně Parnas, Zelný trh, Brno

    Hérakles se zkroceným Kerberem na barokní kašně Parnas, Zelný trh, Brno

  • Francesco Zurbarán: Héraklés táhne Kerbera na řemeni a ohání se kyjem; Madrid 1634

    Francesco Zurbarán: Héraklés táhne Kerbera na řemeni a ohání se kyjem; Madrid 1634

Jiné významy

  • V přeneseném slova smyslu nebo ironicky se tak označuje: přísný člověk, hlídač, domovník, fotbalový brankář.
  • Francouzský přírodovědec Georges Cuvier roku 1829 pojmenoval Cerberus nově objevený rod asijského hada[4].
  • Podle Kerbera je pojmenována organizace Cerberus v herní sérii Mass Effect
  • Podle Kerbera byl pojmenován měsíc trpasličí planety Pluto Kerberos a planetka 1865 Cerberus

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Inferi. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. ↑ Typhoeus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. ↑ Echidna. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  4. ↑ Beolens, Bo; Watkins, Michael; Grayson, Michael (eds.): The Eponym Dictionary of Reptiles, heslo "Cerberus". Johns Hopkins University Press, Baltimore 2011, s. 50: xiii + 296. ISBN 978-1-4214-0135-5

Literatura

  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC antiky
  • Publius Ovidius Naso, Proměny. Knihovna klasiků. Odeon 1959, kniha IX, s. 200:"Ó Kerbere s trojitou hlavou".
  • Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti. Svoboda Praha 1972, s. 146

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.
Hercules capturing Cerberus.jpg
Beham, (Hans) Sebald (1500-1550): Hercules capturing Cerberus, 1545 (B., P. 104 iii/iii) from The Labours of Hercules (1542-1548). Final state.
Parnas Fountain in Brno - Heracles and Cerberus.jpg
Autor: Kirk, edited by Miraceti, Licence: CC BY-SA 3.0
Hérakles vedoucí polapeného Kerbera, v grottě kašny Parnas v Brně na Zelném Trhu
Herakles Kerberos Eurystheus Louvre E701.jpg
Side A: Herakles, Cerberus and Eurystheus. Side B: two eagles flying and a hare.
Herakles Kerberos Louvre F204 cropped white-balanced glare-reduced white-bg.png
Autor: Andokides Painter, Licence: CC0
Heracles and Cerberus. Side A (red-figure) from an Attic bilingual amphora by the Andokides Painter, ca. 530–520 BCE.

The original image was photographed and uploaded by User:Bibi Saint-Pol, own work, 2007-06-15

This version of the image has been cropped slightly, resized for deeper dpi, white-balanced, glare-reduced, and the background changed to solid white.
Hércules y el Cancerbero, por Zurbarán.jpg
El último de los doce trabajos clásicos de Hércules tiene lugar en el infierno, el reino de la oscuridad guardado por el Cancerbero, un terrorífico perro provisto de tres cabezas que permitía la entrada, pero no la salida, de quienes osaban traspasar la puerta que el monstruo custodiaba. Euristeo encargó a Hércules bajar a los infiernos para atrapar al can y llevarlo ante su presencia. El héroe hubo de doblegar al fiero guardián sin atacarlo, aunque lo amenazó con la clava o garrote para poder encadenarlo. Así se ve en esta escena emparentada con la representación de la lucha con la hidra de Lerna, tanto por la actitud de Hércules como por la imagen que se ofrece de estos animales fabulosos. El relato que sigue este lienzo es el que describe, con todo lujo de detalles y fuentes, Baltasar de Vitoria, en el que se habla de la corona de álamo como elemento que sirvió de protección al hijo de Júpiter y que Francisco de Zurbarán se cuidó de pintar rodeando la cabeza del héroe. Según refiere Vitoria, Hércules llegó a los infiernos en la barca de Caronte, pero antes cortó unos ramos de álamo blanco, que había muchos en aquella ribera, y hizo una guirnalda de ellos, con los que rodeó sus sienes [...] para su defensa [...]. Sobre la interpretación que puede hacerse de la captura del Cancerbero por Hércules, podemos aludir, además de la consabida relación entre la fuerza y astucia desplegada por Hércules y la manifestada por su descendiente, el rey de España, la opinión de Juan Pérez de Moya en su Filosofía secreta: Cancerbero representa todos los vicios que Hércules venció y sojuzgó, alcanzando con ello perpetua gloria y fama. Considerada por algunos estudiosos como una de las mejores telas del conjunto zurbaranesco, esta obra nos muestra un excelente modelado anatómico del héroe, manteniendo el mismo tipo popular y recio, el Hércules Hispanicus de manos y rostro curtidos por el sol y cabellos zaínos que se representa en todos los lienzos. Para la composición, el pintor español se basó nuevamente en la serie de Cornelis Cort. La disposición del héroe en este lienzo, se basa en la estampa que ilustra el episodio de la muerte de la hidra de Lerna, mientras que la concepción del perro y del entorno lo hacen de la estampa del mismo tema, aunque Zurbarán ideó un asfixiante escenario en el que se preocupó por detallar, a pesar de la distancia a la que sería colgada la obra , el chisporroteo del fuego, un efecto que desarrollaría aún más en la Muerte de Hércules (P1250) (Texto extractado de Ruiz, L. en: El Palacio del Rey Planeta. Felipe IV y el Buen Retiro, Museo Nacional del Prado, 2005, p. 164).