Kerhartice (Ústí nad Orlicí)

Kerhartice
Kerhartice vyfocené z rozhledny Andrlův chlum
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Ústí nad Orlicí
Okres	Ústí nad Orlicí
Kraj	Pardubický kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°58′12″ s. š., 16°22′8″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	888 (2021)[1]
Katastrální území	Gerhartice a Kerhartice nad Orlicí
PSČ	562 04
Počet domů	203 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kerhartice
Další údaje
Kód části obce	175340
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kerhartice (německy Gersdorf an der Adler) jsou vesnice a část města Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Nachází se na západním okraji města, v údolí řeky Tichá Orlice a v blízkosti ústecké železniční stanice.

Kerhartice se skládají z Kerhartic a Gerhartic. První písemná zmínka o Gerharticích pochází z roku 1292 v darovací listině krále Václava II. zbraslavskému klášteru ze dne 10. srpna 1292. První zmínka o Kerharticích pochází 1506 na tržní listině Jana Kostky z Postupic. Sloučení vsí Kerhartice (ves brandýského panství) a Gerhartice (ves lanšperského panství) proběhlo roku 1848, kde po dohodě občanů obou vsí byl ustaven úřední název sjednocené obce – Kerhartice.

Roku 1866 byla ústeckým obchodníkem Františkem Benešem založena v Kerharticích továrna na výrobu textilu (valcha), kde textilní stroje tehdy byly poháněny jenom vodním kolem (dnes UOtex). Roku 1873 bylo otevřeno na tehdejším katastrálním území Kerhartic vlakové nádraží – tranzito. Obecní úřad v Kerharticích se tehdy obrátil na rakouské vedení drah o zřízení názvu nádraží Kerhartice, což bylo zamítnuto (v roce 1925 rozhodl zemský soud o vyčlenění zmíněného nádraží z kerhartického katastru a včleněno do katastru Ústí nad Orlicí).

Roku 1902 byla otevřena místní obecní škola. V roce 1906 se konala na zahradě místní školy stromková slavnost, kde byly zasazeny dvě lípy. V roce 1907 byl otevřen v objektu hostince tehdejšího starosty pana Kutiny c. k. poštovní úřad. Nad obcí se nachází kapli z roku 1911, která byla vysvěcena byla až v roce 1912. Z roku 1921 pochází místní památník národního osvobození (v sousedství místního hřbitova). Roku 1924 byla postavena sokolovna. V roce 1925 bylo v sokolovně zřízeno Bio kino, kde se již promítaly ozvučené filmy, které navštěvovali diváci až z Trutnova a Náchoda. V roce 1928 byla k objektu sokolovny přistavěna restaurace. Zřízení kina a restaurace sloužilo Sokolu k úhradě dluhu na stavbu sokolovny. V roce 1925 byli v zahradě u sokolovny vysázeny lípy. V roce 1929 byl povolen nový název Kerhartice nad Orlicí. Roku 1942 byly Kerhartice poprvé sloučeny německými úřady s městem Ústím nad Orlicí. V květnu roku 1945 se Kerhartice opět osamostatnily, což trvalo až do 31. prosince 1948, kdy opět nedobrovolně byly sloučeny s městem Ústí nad Orlicí s úředním názvem Ústí nad Orlicí – Kerhartice (byl zrušen přídavek nad Orlicí).

Do Kerhartic dne 12. června 1963 ve 13.58 dopadl malý meteorit. Vážil 1260 gramů a měřil 121 × 90 × 74 milimetrů. Při dopadu vyhloubil čtyřicet centimetrů hluboký kráter. Později byl převezen do Národního muzea v Praze.^[3]

Roku 1996 byl do obce zaveden plynovod. Dne 7. července roku 1997 postihla obec povodeň a v některých místech v této městské části dosáhla hladina vody až asi 170 centimetrů. V této městské části byla v roce 1993 založena Osvětová beseda Havlíček, jež v roce 2001 byla přeregistrována jako Občanské sdružení Havlíček, které pořádá různé kulturní akce pro dospělé a mládež.

V obci působí Sokol. Hraje se zde volejbal a fotbal. Od roku 2008 prochází Kerharticemi cyklostezka Ústí nad Orlicí - Choceň. V Kerharticích se koná také cykloakce Novohradská sedmdesátka. Koncem srpna 2011 byla zahájena výstavba multifunkčního hřiště.

• Nad obcí se vypíná Andrlův chlum s rozhlednou a chatou Hvězdou.
• Za Kerharticemi, v místě zvaném Na Herzánkách, stála ve středověku tvrz, která byla obehnána vodním valem, jež byl napájen vodou původního toku Tiché Orlice a na druhém konci vytékala zpět do řeky. Ve čtyřicátých letech opodál místa tvrze vykopali na poli místní občané Jindřich Nygrin a Julius Vrbický hliněné výrobky datované do 15. století. Do sametové revoluce bylo toto místo skládkou odpadu československé i sovětské posádky, a poté následně došlo k likvidaci skládky. O této tvrzi není nikde žádný údaj v historických pramenech. Po upozornění ze strany místních navštívil toto místo archeolog Vich, jenže zde potvrdil nálezy vodních valů, které jsou zaneseny i na staré katastrální mapě, kde je zakreslen zaniklý (zasypaný) přívod vody z řeky přes současný pozemek.
• V počátku padesátých let dvacátého století při pokládání drenážních trubek na poli jeho vlastníkem Juliem Vrbickým bylo nalezeno neolitické kamenné drtidlo, které je uložené v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.

• Alfréd Piffl, architekt
• Augustin Weiss, učitel na zdejší škole v letech 1907–1912. Přívrženec létání, na podzim roku 1908 začal se stavbou dřevěného kluzáku v sálu hostince u Kutinů. Práce dokončil za jeden rok ve stodole pana Jeništy v čp. 19 a ve stejném roce byl letoun podroben na stráni nad Kerharticemi zkušebnímu letu, který se nezdařil pro větší tělesnou hmotnost pilota. Druhý den usedl za řídicí páku jeden z žáku místní školy, který svojí vinou havaroval do křoví a potahy letounu byly potrhány. Letoun byl následně opraven a připraven k letu na leteckou slavnost v Ústí nad Orlicí, kde byl do vzduchu vytažen lanem a vzápětí se zřítil.

• 
  Kerhartice ve dvacátých létech 20. století
• 
  dům čp. 194
• 
  dům čp. 203
• 
  škola
• 
  textilní závod

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kerhartice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kerhartice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích