Kersti Kaljulaidová
| Kersti Kaljulaidová | |
|---|---|
 | |
| 5. prezidentka Estonska | |
| Ve funkci: 10. října 2016 – 10. října 2021 | |
| Předseda vlády | Taavi Rõivas Jüri Ratas Kaja Kallasová |
| Předchůdce | Toomas Hendrik Ilves |
| Nástupce | Alar Karis |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Erakond Isamaaliit (2001–2004) |
| Narození | 30. prosince 1969 (52 let) Tartu |
| Choť | Georgi-Rene Maksimovski |
| Příbuzní | Raimond Kaljulaid (sourozenec) |
| Alma mater | Tallinna Mustamäe Gümnaasium (od 1987) Tartuská univerzita (do 1992) |
| Profese | úřednice, konzultantka, ředitelka, politička, obchodnice a international forum participant |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | Evropan roku (2009) Cena svornosti (2014) řetěz Řádu národního znaku (2016) Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2021) dáma velkokříže s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku … více na Wikidatech |
| Webová stránka | kerstikaljulaid |
| Commons | Kersti Kaljulaid |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kersti Kaljulaidová (estonsky Kersti Kaljulaid; * 30. prosince 1969 Tartu, Estonsko) je estonská politička a v letech 2016–2021 prezidentka Estonska, která ve funkci vystřídala Toomase Hendrika Ilvese. Stala se tak první ženou v prezidentském úřadu a ve 46 letech zároveň nejmladší osobou v nejvyšší ústavní funkci země.[1][2]
Životopis
Kariéra
Kersti Kaljulaidová v roce 1992 vystudovala biologii na univerzitě v Tartu a v roce 2001 zde získala také titul MBA v oboru management.[1] Ve svém prvním oboru nenašla uplatnění a tak v 90. letech 20. století již jako mladá matka působila jako manažerka pro telekomunikační společnost a potom pro investiční banku.[1][2] V roce 1999 se dostala k politice.[2]
Mezi lety 1999 a 2002 byla ekonomickou poradkyní premiéra Marta Laara a v roce 2002 se stala jako první žena ředitelkou elektrárny.[1][2] Při tom se věnovala také publicistice a jako analytička psala o sociálních a ekonomických tématech a o tématech Evropské unie. Mezi lety 2004 a 2016 působila v Evropském účetním dvoře jako estonská zástupkyně.[1]
Dříve byla členkou pravicové konzervativní strany Vlast.[1][2]
Prezidentka země
Na konci srpna 2016 proběhla tři hlasování parlamentu ohledně nové hlavy státu, ale žádné nebylo úspěšné. V září tak proběhlo zvláštní voličské grémium, ale ani to neuspělo a proces se tak vrátil do rukou parlamentu, který na začátku října hlasoval znovu.[1]
Ačkoliv při této volbě měla Kaljulaidová protikandidáty, např. nezávislého právníka Allara Jökse, bývalého eurokomisaře Siima Kallase z vládnoucí Reformní strany či bývalou ministryni Mailis Repsovou z opoziční Estonské strany středu, na její podpoře se předem dohodla většina parlamentních stran. Při volbě tak neměla reálného soupeře. Ze 101 poslanců hlasovalo 81 pro a 17 konzervativců proti, přičemž minimum pro zvolení bylo 68 hlasů.[1] Při registraci kandidátů získala dokonce 90 hlasů, včetně všech členů vládní koalice a 23 opozičních poslanců.[2]
Kaljulaidová se oficiálně ujala funkce 9. října 2016 a slavnostní přísahu v parlamentu složila 10. října. Na inauguraci přišla s dosluhujícím prezidentem Toomasem Hendrikem Ilvesem.[3]
Osobní život
Ze dvou manželství Kaljulaidové vzešly čtyři děti a stala se také babičkou.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Estonsko má první prezidentku. ČT24 [online]. 2016-10-03 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ČTK; BAROCHOVÁ, Anna. Estonci do čela země zvolili poprvé ženu, evropskou účetní Kaljulaidovou. iDNES.cz [online]. 2016-10-03 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online.
- ↑ Nová estónska prezidentka Kersti Kaljulaidová zložila prísahu. teraz.sk [online]. 2016-10-10 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kersti Kaljulaidová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Sillerkiil, Licence: CC BY-SA 4.0
Kersti Kaljulaid 2021. aasta Arvamusfestivalil
Autor: Anna Zaugarova, Licence: CC BY-SA 4.0
Sven Lilienström, Gründer der Initiative Gesichter der Demokratie, und Estlands Staatspräsidentin Kersti Kajulaid